Chlapeček se vrátí ze školy.
"Maminko, já budu hrát ve školním divadle!"
- "No to je pěkné! A jakoupa ti dali roli?"
"Maminko, já budu hrát židovského manžela!"
"Tak to já tam hned zavolám, aby ti dali nějakou roli s textem!"

K milionáři Ledererovi se nechal nahlásit mladý Taussig. Nabídl mu obchod, na kterém vydělá pět miliónů.
"To už stojí za to, si to poslechnout," zbystří Lederer, "o co by tedy mělo jít?"
"Já jsem slyšel," povídá Taussig, "že dáváte své dceři deset miliónů věnem. Tak jsem vám přišel říci, že jsem ochoten si ji vzít za polovic."

Přijde Blum ke Krechtzmanům. Krechtzman stojí u zdi, seškrabuje omítku a dává ji do pytlíku.
"Krechtzman, voni jsou mešuge? Co to dělaj?" nestačí se divit Blum, "voni snad budou malovat?"
Krechtzman klidně pokračuje v konání. Přes rameno utrousí. "Nemaluju. Stěhuju se."

Na ulici stojí slepý Chajim Jankel a žebrá. Jde kolem noblesní paní a hodí mu celý dolar do klobouku.
"Pánbůh jim to oplať, paní. Já věděl, že mají dobrý srdce, hned jak jsem jich uviděl."

Budí matka syna:
"Vstávej a běž do synagogy, je sobota."
"Nikam nepůjdu a mám pro to dva důvody - nemám je rád a oni nemají rádi mě."
"A já mám taky dva důvody - je ti padesát a jsi jejich rabín."

Znovu a pořád a imrvére furt přemlouval Icik Sáru, aby šla s ním, pokochat se pohledem na sbírku motýlů nebo co. Ale Sára znovu a pořád a imrvére furt odmítala.
"A proč by ne?" zkoušel Icik vtipně obměnit rejstřík vábení.
"No, protože - protože ráno, když bych pak ráno vstala a podívala se do zrcadla, tak bych se musela nenávidět," rozněcujíc Icikovu představivost odmítala Sára.
Na Icika však byla krátká: "No, tak si holt trochu přispíte a do zrcadla se podíváte až před polednem."

Chajim Jankel se přistěhoval z Haliče přímo do New Yorku. Jednou zapadl v Brooklynu do takové špeluňky, kde se pingl sotva šoural, a zeptal se: "Číšníku! Máte macesové koule?"
Pingl se sotva otočil: "To jako já? Já takhle chodím vždycky."

"Ten Lejbovič bude asi brzy plejte," říká Móric Šlojmovi.
"Jak to víš?" stará se Šlojme.
"No, včera jsem u nich byl," vykládá Móric, "a už jsou na tom tak bledě, že obě jejich dcery hrajou z nouze na jedno piáno."

Slečna Seliger si dává věštit z ruky.
"Vidím moc pěkné věci," praví jasnovidka. "Ona se seznámí s bohatým továrníkem, brzo se za něho provdá a potom bude mít překrásné děťátko. Jenom dala prosím pozor, aby šlo všecko právě a jenom v tomhle pořadí!"

Móric, Abe a Sid jdou na ryby. Krásné ráno, vzduch jak křen.
Po hodině to Abemu nedá: "Je tu krásně. To jo. Ale co já musel slíbit, aby mě sem stará pustila! Garáž uklidit, sklep vyklidit. Vymalovat. Ojvajvoj."
Po další hodině zanaříká Sid: "Mně budou něco povídat! Já budu příští týden budovat novou terasu a schůdky k bazénu! Jen abych se dostal s kamarády na ryby! Ojvajvojvaj."
Další hodina uplynula. Móric nic. Zkoumavé pohledy. Móric nic. Tys nemusel nic slíbit? čte Móric otazníky v očích přátel. Chvíli si je vychutnává, pak líně líčí: "To já to udělal jako vždy. Zazvonil budík. Přitulím se něžně ke své Rivce: Láska, nebo ryby? Rivka jen přes rameno špitla. Nezapomeň si svetr!"

Továrník Stern na cestách. Doma však vede spor. Večer přichází konečně kabelogram od právníka: "Spravedlivá věc zvítězila!"
Stern hned poručí telegrafovat odpověď: "Okamžitě se odvolejte!"