24.4.2024 | Svátek má Jiří


CHTIP: Izraelský archeolog 21

19.2.2011

"Dám jim otázku, Krechtzman! Co by radši - bej milionářem, nebo mít tyfus?"
"Co to je za pitomost," pýří se Krechtzman, "co mám na tak blbou otázku říct chytrýho? Samozřejmě, jako každej. Milionářem!"
"Viděj, Krechtzman, jakej jsou moula! Milionáři umíraj všichni - kdežto na tyfus jen šedesát procent!"

Ještě větší kluc, neboli člověk "silný a múdry ani byk", byl Josele. Poslali ho starým Sternem do nemocnice, aby vyřídil pozdrav a přání brzkého uzdravení z obce. Josele šel, přišel a pravil:
"Zdravím jich, Stern. A není to pozdravení jen moje a ledajaké, ale oficiální přání brzkého uzdravení z obce, řádně navržené a schválené třinácti hlasy proti devíti."

Ke slavnému doktorovi Štejnovi přišel jeho poněkud otravný pacient Šnajdr.
"Tak copak to s sebou zas všechno vlečou?" vesele vece Štejn.
"Nic nevleču, to je hexnšus," snaží se ovládat Šnajdr. "K tomu mám krk jeden oheň. Žáha pálí jak při skonání věků. V hlavě mě porůznu píchá. Žaludeční vředy mám spočítaný. Nohy bolej. Slinivka mě kroutí. Játra na maděru. Kvůli podagře ani nespím. A abych jim doktore řekl úplnou pravdu, ani já sám se necítím dvakrát nejlíp."

Ben Gurion šel na první zasedání izraelského kabinetu. Bez kravaty.
"Takhle nemůžete, pane prezidente," upozornili ho úředníci.
"Ale mohu, mám to povolené od anglické královny."
"???"
"Při přijetí v Buckinghamském paláci jsem také přišel bez kravaty a královna mi řekla: Takhle si, pane Ben Gurion, můžete chodit v Palestině."

"Včera můj kluk dostal od rabína vynadáno. Von dětem vykládal, že Hospodin řekl hadovi, že se za trest bude plazit po břiše."
"No a co na to jejich Móricek?"
"Zeptal se ho, po čem se plazil předtím."

Rodina se shromáždila u právníka při čtení závěti rebe Vogelsteina.
"Mé první ženě - sbírku hudebních nástrojů ... mé druhé ženě - sbírku hudebních nosičů a nahrávací studio ... mé třetí ženě - autorská práva k mé hudbě ... mé čtvrté ženě - sbírku mých obrazů ... a konečně, mému synovci Mórickovi, který byl pro mne jako syn, zvědavému a napnutému, zda ho též zmíním ve své závěti, dávám..." přítomný synovec se zhluboka nadýchl, "sbohem, Móric!"

Jde pan Taussig před pésachem ke Krechtzmanovi pro macesy. Koukne do krabice a začne kafrat:
"Tomuhle oni říkaj macesy? Dyk to nejde urvat!? K tomu by měli zadarmo dávat štípačky! Co já tady zmůžu se svejma zubama-nezubama?!"
"No tak moment," nedá se proslulý krobián Krechtzman, "co mi tady kvičej a syčej? Tenhle materiál, kdyby měli naši předkové na Sinaji, dyž šli přes tu fujtajblovou poušť, to by teda byli zatroleně na vrcholu blaha za takovýhle macesy!!"
"No to jim teda můžu podepsat, že by byli," utrousí na půl huby Taussig, "protože v tý době, kdy šli přes tu zatrolenou poušť, tak v tý době tyhle macesy byly akorát tak čerstvý!"

Vyptává se mladý žid učeného profesora ze židovské školy na různé záhady náboženské, a je mu divná jedna věc.
"Jak to přijde, že rabín má děti. Vždyť přece nedělá nic jiného než studuje písma."
"To ti mohu říci. Večer, když studuje a studuje a není tomu studiu žádný konec, přistoupí k němu čtyřikrát dvanáct tisíc andělů. Dva tisíce z nich ho vezmou za jednu ruku, dva tisíce za druhou ruku, dva tisíce za jednu nohu, dva tisíce za druhou nohu - a tak ho lehce snesou na lože k jeho manželce."
"A co těch ostatních čtyřicet tisíc andělů?"
"Ti ho pak zas tahají zpátky ke studiu."

Pan Roubíček navštívil věhlasného právníka Jajtelese.
"Rád bych si jich zajistil pro důležitý případ - jestli ovšem budou positivně přesvědčen o úspěchu," začal mnohoznačně Roubíček.
"Tak to vysypou, ale hezky popořadě," pobídl ho Jajteles.
A Roubíček se rozpovídal a pěkně vykreslil případ jedné velké škaredosti, kdy se společník dopustil - přes písemně uzavřenou smlouvu - jasného podrazu. "Tak co, doktore, žaloval byste to? A s jakým výsledkem?" končí svůj výklad Roubíček.
"To je brnkačka," pochvaloval si kausu doktor Jajteles, " takový případ by mohl prohrát jen úplnej šlemajlz!"
Roubíček vstal a odcházel.
"Co jim je," zarazil se doktor Jajteles, "říkám jim tohle se nedá prohrát!"
Roubíček se ve dveřích jen smutně pootočil a procedil: "Však právě. Já jim to exponoval - z pohledu - tý druhý strany."