Chajim Jankel přijde do knihkupectví: "Prosím jich," ptá se uctivě, "kde je oddělení 'Pomož si sám'?"
Prodavač: "Když jim to teď řeknu, tak bude pak zbytečný, aby to oddělení ještě hledali."

Zpřísněná bezpečnostní opatření na letišti Heathrow. Rebe Mayerlitchek je přísně tázán: "Dal někdo do vašeho zavazadla něco bez vašeho vědomí?"
Rebe Mayerlitchek s ještě přísnější logikou odpovídá: "Poslyšte, kdyby to bylo opravdu bez mého vědomí, jak bych to mohl vědět?"

Rifka jde nakupovat na Golders Green. Je horké letní počasí, dusno, vlhko, prostě k padnutí. A ejhle - už je to tady. Starší pán na přechodu omdlel. Rifka jde k němu, začne mu uvolňovat límeček - když tu ji odstrčí hrubá mužská síla: "Promiňte, drahoušku, mám kurs první pomoci."
Rifka se postaví a pozoruje, jak si chlápek počíná, když nahmatává puls a připravuje se na umělé dýchání. Po chvíli praví: "Až budete potřebovat zavolat doktora, nemusíte moc řvát. Budu stát stále nad vámi."

Hlášení posádky v letadle El Al:
"Vítejte na palubě. Vašimi letuškami jsou dnes Sylvia Jacobs a Naomi Greenberg. Moje jméno je Gabi Kupfenberg - a ještě nesmíme zapomenout, to je samozřejmé, na mého syna Gjoru, pilota."

To takhle jednou seděli pánové Abeles, Kohn a Roubíček v hospodě u piva a hráli mariáš. Seděli tam už dlouho, byli příjemně napití a hra se jim líbila. Pan Abeles zrovna rozdával. On tedy zase zrovna rozdával, protože byl hrozně roztržitý, a Kohn s Roubíčkem toho zneužívali a vždycky, když dohráli a začali se o hře bavit, tak jeden nebo druhý se chopil karet, složil je do balíčku a podal Abelesovi, aby rozdal. A ten si je vzal a rozdal. Šlo to takhle celou noc, až někdy o půl páté ráno se najednou Abeles zarazil uprostřed rozdávání, chvilku přemýšlel a pak povídá: ˝Pánové, nerozdávám já náhodou podruhé?˝

Icik má hlad. Zajde do Hells Angels Kosher Salt Beef Baru, posadí se a hned je u něj číšník: "A čímpak by si pán přál začít? Jestlipa by pánovi nepřišla k chuti šťopička košer Jelínek slivovičky?"
Icikovy chuťové buňky jsou pro, ale Icikovy finanční buňky váhají. Nakonec Icik váhavě přikývne.
"A to pán udělal moc dobře," pokračuje číšník, "protože dnes byl vyhlášen milostivý večer a slivovička pána přijde na pouhou jednu korunu českou!"
Po páté šťopičce je Icik hotov učinit objednávku: "Hot pastrami, latkes a velkou oblohu."
Číšník kolem něj krouží, všechno si znamená, nakonec utrousí: "To už ale bude stát nějaké peníze."
Icik zbystří: "Kolik by to tak mělo být?"
Číšník: "No, asi pět korun dohromady."
V Icikovi klíčí podezření: "Ale to je absurdní! Takhle nemůžete podnikat! Takto si nevyděláte ani na slanou vodu! To budete cobydup plajte! Ví o tom majitel, jak mu to tady vedete? Zavolejte mi ho!"
Číšník se kroutí: "To asi hned tak nepůjde."
Icik: "A proč by to nešlo? Kde je?"
Číšník: "Nahoře. S mojí ženou."
Icik se už opravdu zlobí: "A co tam dělá v tuto dobu s vaší ženou?"
Číšník: "Totéž, co já tady dole s jeho podnikem."