Wunderrebe z Téméšváru byl požádán židovskou obcí v Chelmu, aby dal posudek na uchazeče o tamější rabínský stolec.
"Je jako Mojžíš, jako Šalomoun, a jako Aristoteles," zněla odpověď.
Chelmští se zaradovali a uchazeče přijali a uvedli do úřadu a nestačili se divit. Nový rabín brumlá, mumlá, skuhrá a jediný se svým vtipům chechtá, nebo co. Je to člověk lehkomyslný a nedoučený. Chelmští za čas s výčitkou píší wunderrebemu do Téméšváru. Přijde odpověď:
"Co byste ještě chtěli? Napsal jsem vám pravdu. Jako Mojžíš koktá, jako Šalamoun běhá za ženskými a hebrejsky umí asi jako Aristoteles."

Chajim Jankel domlouval svým dětem:
"Dětičky, dětičky, buďte už konečně hodné! Když to vydržíte celý týden, půjdeme se v neděli podívat do zahradní restaurace, jak tam lidé jedí zmrzlinu!"
Chajim Jankel byl znám sice jako duch prostý, leč odbojný. Když ho jednou potkal rabi Bulvon, zaškaredil se jak bubák, a hned do Chajima:
"To ty jseš za člověka? Celý týden vyřváváš, že v Boha nevěříš, protože žádnej nejni, protože to by takhle nemohl ten svět vypadat, a kdoví, jestli vůbec byl, protože kdo si mohl takovejhle svět vymyslet - a přijde šábes, a ty hned do svátečního, a tális, a jarmulku, a v templu se biješ v prsa a skučíš v posvátné hrůze a jeden by tě vůbec v tom rozpoložení nepoznal - co ty jsi vlastně za člověka? Věříš, nebo nevěříš?"
"No já pevně věřím, že žádný Bůh nejni," říká Chajimek neurčitě, "ale vim já, jestli se nemejlim?"

Malý Šmúle se příšerně nudí. Není blbý, ale je úděsně líný. Najednou ho něco napadne, došourá se k matce o povídá: +
"Mamele, půjdu se podívat na zatmění slunce."
"Tak jo," praví ona dobrá duše, "ale nechoď příliš blízko."

Sára žádá o radu rabína: "Rebe, dva tvoji žáci, Mojše a Avrum, jsou do mě zamilovaní. Kdo bude ten šťastný?"
Rabín se chvíli drbe za uchem, pak povídá: "Mojše si tě vezme, Sáro. Ten šťastný bude Avrumek."

Chajim Jankel přiběhl do hodinářství: "Voni jeden podvodníku! Chamtivče a zloději!"
Hodinář Vajnštajn se divil: "Co je? Co má být?"
Chajimek sténal: "Minulý měsíc jsem si u nich koupil hodinky. Todle a támdleto, a že prý půjdou až do mý smrti a že mě ještě přežijou!"
Vajnštajn zpozorněl: "Nu, bylo to tak. Co se stalo?"
Chajimek naříkal: "Prasklo v nich něco a už nejdou!"
Vajnštajn rozpačitě: "Já jich ale opravdu nechtěl podvést, Jankel, to mi ráčej prominout - kdyby jen věděli, jak strašně špatně před měsícem vypadali!"

Šedesátiletý Móric a o trochu starší Hyman tlačí roztržitě své nákupní vozíky po supermarketu Waitrose. Žďuchnou do sebe a hned se vzájemně omlouvají.
"Promiňte," říká Hyman, "hledám svoji ženu Helenu a nedával jsem pozor. Doufám, že jsem vás neuhodil."
"Nic se neděje," odpovídá Móric, "jen ta náhoda. Já taky hledám svoji ženu Margot, a jsem z toho taky trochu nesvůj."
"To jsme tedy na tom stejně," konstatuje Hyman, "tak si zkusíme vzájemně trochu vypomoci. Jak vypadá ta vaše paní?"
"No, víte, ona je o hodně mladší," říká Móric, "taková pohledná pětatřicítka, blond, nazelenalé oči, modré šortky, úzký pas a ňadra dmoucí. A jak vypadá vaše paní?"
"Moje paní," zasní se Hyman, "nezáleží na tom, jak vypadá moje paní. Pojďme hledat tu vaši."

Kohn je členem pohřebního bratrstva. Jednou jde taková typická řeč.
"Já bych chtěl být pohřben vedle Alberta Einsteina," praví Chajim Jankel.
"To já," osmělí se Hyman Rose, "já bych chtěl ležet vedle Igora Stravinského."
Kohn cítí na sobě pohledy ostatních: "Já bych chtěl ležet vedle Angeliny Jolie."
Ostatní se jen chechtají. "Voni jsou ale chóchem, Kohn! Angelina Jolie ještě žije!"
Kohn na to: "Právě proto!"

Kornfeld s Blumem byli dobří přátelé, ale už léta spolu nemluví. Dalo by se říci, že spolu vášnivě nemluví. Jednou přijde Kornfeld do kavárny - a jediné místo je u stolku, kde sedí Blum. Kornfeld si beze slova přisedne. Za chvíli přijde nějaký člověk s kasičkou pro dobročinnou sbírku. Blum vytáhne peněženku, demonstrativně dá do sbírky tisícovku - a čeká, jak se předvede Kornfeld. Ten jenom prstem ukáže na Bluma a člověku s kasičkou povídá: "To bylo za oba."