Přijde za otcem pětiletý synáček a ptá se, co je to politika.
"Jak bych ti to vysvětlil," přemýšlí otec.
"Podívej se, to je jako u nás doma: Já jsem kapitalismus. Já vydělávám peníze a nosím je domů. Maminka, to je vláda. Ta mi peníze vezme, něco si nechá a zbytek rozdělí podle svého uvážení. Naše služebná, to je dělnická třída. Ta pracuje a my jí za to platíme. Dědeček, to jsou odbory, ten dává pozor, aby dělnická třída nebyla vykořisťovaná.
Ty sám jsi lid. Pro tebe to všechno děláme. A tvůj malý bratříček, tak to je naše společná budoucnost. Rozumíš tomu?"
Chlapeček se dlouze zamyslí a pak řekne: "Zatím ještě nevím, nechám si to projít přes noc hlavou."
V noci se probudí zápachem, protože jeho malý bratříček se pokakal. Zajde tedy do pokoje rodičů. Tam spí jenom maminka a nejde probudit. Chlapec jde tedy do pokoje služky. A tam vidí tatínka, jak si se služebnou právě hezky užívá. Ani jeden si malé postavičky ve dveřích nevšimne. Chlapeček se smutně otočí a za rohem uvidí dědečka, jak se zájmem pozoruje oknem tatínka se služebnou. Ani dědeček si ho nevšimne. Clapeček se rozpláče a jde si lehnout.
Ráno se tatínek ptá: "Tak už víš, co je to politika?"
A chlapec smutně odpoví:
"Už to vím, ale je to trochu jinak, než jsi říkal včera."
"A jak, prosímtě?"
"No, kapitalismus zneužívá dělnickou třídu. Odbory tomu nečinně přihlížejí, zatímco vláda tvrdě spí. Lid je všemi ignorován a naše společná budoucnost leží ve sračkách."