Šéf: "A na jak dlouho by chtěli dovolenou na tu jejich svatební cestu?"
Příručí: "Pane šéf ... no, já nevím ... já totiž ... vědí, ono ... a na jak dlouho by mysleli?"
Šéf: "Vím já? Copak jsem viděl jejich nevěstu?"

Sir Benjamin byl velmi úspěšný a bohatý muž. Když dalším výnosným obchodem ještě velmi zmnožil své bohatství, rozhodl se ve své velkodušnosti vzít svou ženu Sadie na týden do Izraele. Zadal sekretářce, aby vše připravila.
Ta zavolala řediteli hotelu Dan v Tel Avivu:
"Dovolte, abych vám sdělila, že sir Benjamin se rozhodl strávit týden se svou manželkou ve vašem hotelu. Ovšem pro dokonalou pohodu a pocit naprostého soukromí by bylo třeba, aby měli hotel pouze pro sebe. Peníze nepředstavují žádný problém. Můžete to zařídit?"
Ředitel: "Jistě, ani z naší strany to není problém. Klienty přestěhujeme do jiného hotelu."
Sekretářka pokračuje: "A má hotel privátní pláž?"
"Jistě."
"A jaký písek je na té pláži?"
"No, takový stříbrošedý."
"Á... to by mohl být problém," zarazí se sekretářka, "sir Benjamin má rád zlatý. Můžete to zařídit?"
Ředitel ochotně: "Jistě, znám pláže s krásným zlatým pískem. Hned ho tam dám převézt."
"A ještě počasí," stará se sekretářka, "sir Benjamin miluje modré slunce bez mráčku."
Ředitel je zcela v obraze: "Jistě, předpověď počasí je skvělá. Pro jistotu budou v pohotovosti izraelské vzdušné síly a případné mráčky na nebi sira Benjamina by neprodleně rozehnaly."
Tak domluví týdenní pobyt sira Benjamina s manželkou, ti opravdu přiletí, ubytují se, užívají si soukromí v hotelu, a když tak leží na pláži a těší se z dokonale modrého nebe, dí dojatý sir Benjamin své choti:
"Vidíš, Sadie? Krásný, klidný hotel. Nádherná pláž. Dokonalý písek. Nebe bez mráčku. Kdo by ke štěstí ještě potřeboval peníze?"

Manželka: "Ženy jsou stejně schopné jako muži. Znám jednu dívku, které je teprve 22 let, a dostává plat ředitele velkého podniku."
Manžel: "O tom vůbec nepochybuji, drahoušku. A kdypak si ho vzala?"

Chudý študent talmudu (bocher) byl osloven sňatkovým dohazovačem (šadchenem):
"Měl bych pro nich partii!"
Bocher na to: "Nemám zájem."
Šadchen to zkouší dál: "Je velmi krásná."
Bocher zvedl jedno oko od Talmudu: "Opravdu?"
Šadchen hned přihazuje: "Je velmi bohatá."
Bocher zdvihá druhé oko.
Šadchen pokračuje: "A je z velmi staré, dobré a slavné rodiny."
Bocherovi se něco nezdá: "To zní krásně. Ale proč by si chtěla vzít v takovém případě ausgerechnet mě? Není trochu mešuge?"
Šadchen na to bezbarvě: "Nikdo není dokonalý."

Chajim Jankel si pořídil knihkupectví. Do výlohy si dal cedulku: Kupujte knihy jako dárky s dostatečným předstihem, abyste si je stačili přečíst, než je darujete!

Lord Rothschild a Sir Wolfsohn se sejdou v City a hovoří o tom nejdůležitějším. A oba zjistí, že již drahnou dobu nenavštívili prodejce Rolls Royce za účelem koupě nejnovějšího modelu. Není důvod návštěvu déle odkládat. V salónu RR oba zahoří obdivem k nejnovějšímu modelu Rolls Royce Extasy v bleděmodré s interiérem v daňčí kůži. Oba chtějí koupit tento model, ale ouha - v salónu je jediný exemplář. Majitel se omlouvá, kdyby pánové chvíli posečkali, v mžiku tu bude i druhý, naprosto stejný vůz. Lord Rothschild i Sir Wolfsohn souhlasí a tak jsou do kafetérie, posedí tam a za chvíli jsou zpátky a už tam na ně čekají dva úplně stejně bleděmodré Rolls Royce Extasy s interiérem v daňčí kůži. Nic nebrání uzavřít koupi.
Lord Rothschild vytáhne šekovou knížku, ale než ji stačí otevřít, sir Wolfsohn rezolutně praví: "O tom nechci ani slyšet. Teď je to na mně. Vy jste platil kafe."

Kosher Tsores Comp. Ltd. je v úpadku. Jako ředitele, který má firmu vyvést ke světlým zítřkům, majitelé najmou Chajima Jankela. První den prochází Chajimek podnik a hned chce ukázat nový, svěží, ale tvrdý směr vedení firmy.
Na dvoře se poflakuje několik lidí. Chajimek přikročí k muži, znuděně se opírajícímu o zeď, a hned přejde k věci:
"Mladý muži, kolik si vydělají týdně?"
Mladík se na něj otráveně koukne a na půl huby praví: "Čítám 300 liber. K čemu ti to bude, kemo?"
Chajimek sáhne do šrajtofle, rychle odpočítá 300 liber a zvýšeným hlasem, aby ho všichni ostatní flákači na dvoře slyšeli, zavelí: "Tady, tady maj svejch 300 liber za týden. A už jich tu nechci svejma očima vidět! Nikdy!"
Mladík vezme peníze a pomalu se vytratí. Chajimek se hrdě rozhlédne po přihlížejících, hrdý na exemplární provedení svého prvního vyhazovu. "Můžete mi říci," osloví užaslé dělníky, "co tu ten idiot vlastně dělal?"
Jeden z dělníků se trochu přidušeně osmělí: "To byl, pane šéf, hoch z rozvážky od Pizza Casa."

Avrum čte článek z odborného tisku. "Představ si, Rivka, tady píšou, že žena použije denně 30 000 slov, kdežto muž jen polovinu!"
Rivka má vysvětlení: "No, to bude asi tím, že žena musí říci všechno dvakrát."
Avrum čte dále a poslouchá jen na půl ucha: "Cos říkala?"

Známý neznaboh Benny přišel z Haify rovnou do pekla. Čekalo ho jedno velké překvapení. Svěží příroda, zelené trávníky, bujné lány, stromy plné všelijakých plodů, zahrady plné zeleniny, zurčící bystřiny, stinné hájky, jezírka - neuvěřitelně utěšený pohled! Benny jako podnikatel si dovedl spočítat, že bude muset zacálovat nějaké úroky za svůj plně prožitý veskrze hříšný život, ale toto?
"Co čučíš, kemo?" drcnul do něj jeden šťastně vyhlížející obyvatel pekla.
"No, čučim," připustil světem protřelý bonviván, "čekal jsem leccos, ale toto je co? Myslel jsem si - peklo, to je poušť a šílený vedro bez jediného místa, kde by bylo líp! Ale že bude všude ovoce, květiny, vůně, svěží vánek, oázy stínu a bzučení cikád - to tedy čučim. To ale není peklo! Co se stalo s peklem?"
Starousedlík se podrbal za uchem: "Jo, to bejvávalo, přesně jak jsi říkal. A ještě hůř. To bylo kdysi. Pak to ale nabralo tenhle obrat, jak sem přišli nějací ti Izraeliti a celý peklo zničili tím svým zavlažováním!"