Proč právě toto místo?

Chtěl jsem navštívit živé Indiány v USA, ale Frank mi nabídl nejdříve návštěvu hodnotné památky již dávno nežijících Indiánů. Stálo to zato. Obydlí Indiánů v Gila Cliff jsou stále v původním stavu. Navíc se vám tam dostane kvalifikovaného výkladu od amerických dobrovolníků, kteří svou práci dělají velmi zodpovědně. Jsou to lidé v důchodovém věku a na přímém ekonomickém výdělku jsou tedy zřejmě už nezávislí. Nejsem si však jistý, jak by tento systém společenské prospěšnosti důchodců fungoval u nás. Takže je to další důvod k vaší eventuální návštěvě.

To nejzajímavější, co po Indiánech zbylo, bylo jimi vytvořeno a užíváno jen asi 40 let, od roku 1280. Jsou to dozděná obydlí pro 40 až 60 lidí v otevřených jeskynních dutinách skalního masivu. Předtím byla tato útočiště ve skalní roklině využívána jen přechodně kočujícími kmeny. Trvalé obydlení zde trvalo jen jedno lidské pokolení. Ochránce památky nám také ukázal zachovalý nález sedm století starého vnitřku kukuřičného klasu, který měl jen třetinovou velikost oproti klasům dnešním.

Návštěva jeskyní včetně cesty roklinou nahoru a dolů trvá zhruba jen hodinu, fotografování není zakázáno. Není však zřejmé, zda v budoucnosti nebude tato památka veřejnosti přece jen uzavřena, aby se zabránilo jejímu poškození, pokud vzroste počet návštěvníků. Zatím návštěvníci stačí zaplnit jen asi 10 procent zbudovaného parkoviště.

Cesta do Gilla Cliff Dvellings

Na cestě z El Paso (nejzápadnější část státu Texas) směrem na severozápad jsme překonali tzv. kontinentální předěl, tj. dělící místo odkud řeky tekou buďto jen na východ, anebo jen na západ. Vyjeli jsme v neděli 7. května a neuvědomili jsme si, že ten den je tradiční národní cyklistická soutěž na silnicích Nového Mexika v chráněné krajinné oblasti. Čekaly nás proto dvě objížďky a asi dvouhodinové zdržení. Naopak zdržení, se kterým jsme předem počítali, se téměř nekonalo. Naše ranní silniční kontrola proti nezákonné imigraci z jihu (desítky mil ve vnitrozemí) proběhla velmi rychle po předložení pasů. Na zpáteční cestě večer jsme však v místě checkpointu viděli již dlouhou frontu automobilů, zejména kamionů, směřujících z jihu na sever.

Překročit americko-mexické hranice přes řeku Rio Grande dnes není žádný problém. Voda z původně velké řeky byla odvedena na zavlažování a tvoří také polovinu zdrojů pro výrobu pitné vody v El Paso. Kdysi velká řeka se změnila na velmi mělkou říčku, takže si při jejím překročení už batoh nenamočíte. Avšak posměšné oslovení "mokrý batoh (wet bag)" zůstalo dodnes velmi těžkou urážkou pro Mexičany žijící v USA.

Jak se dostat do El Paso?

Dnes není žádný problém se do El Paso dostat letecky, nejčastěji přes Dalas nebo Denver. Pro praděda Franka Hoy, který bojoval na straně Konfederace v americké občanské válce, to bylo více dramatické. Po poslední prohrané bitvě unikl ze zajetí a přicválal až k mohutné řece Mississippi. Vehnal koně do řeky, chopil se jeho ocasu a tímto způsobem dokázal překonat velmi prudký proud uprostřed řeky. Pak unikal dále na západ, až se dostal do pouštního města El Paso.

Pravnuk, dr. Frank Hoy, považuje El Paso za nejlepší místo k bydlení v USA, ale totéž mi tvrdili i přátelé v Pennsylvanii o svém státě. To, co se Frankovi a jeho původem mexické ženě líbí v El Paso nejvíce, jsou západy slunce nad pouští, které jsou nejlépe viditelné z domů na úbočí přilehlého pohoří. Frankova dcera, která se ale narodila a žila ve státě Georgia, navíc v domě umístěném v lese, si na pouštní krajinu kolem El Paso nemohla zvyknout. Kvůli ní tedy Frank postavil rodinný dům v nejnižší části města El Paso, kde je blízko podpovrchová voda a roste tam zelená vegetace. Dcera brzy dospěla, odešla na studia jinam, ale poloha Frankova domu se již nezměnila.

Po příchodu do El Paso se Frank Hoy stal na dobu 11 let děkanem Školy byznysu při University of Texas at El Paso (UTEP), založil Centrum pro podporu podnikání a dnes je jeho ředitelem. Centrum se mimo jiné zabývá i franšízou v podnikání a spolupracuje s hispánskou komunitou. Také rodilí Indiáni požádali letos UTEP o pomoc při jejich podnikání. Příští týden bych tedy mohl dostat příležitost se setkat i s živými Indiány.

Brno