A ve většině případech si vzpoměl, kde ten jeho zamilovaný román je.

Hned tři chyby v jedné větě.

Vzpomněl, pomněnka – to je jednoduché: vzpomenout nebo pomni (na něco). Je to od slova mníti (stará čeština) – mysleti. (Vzpomenout si vlastně znamená znovu na něco pomyslet, vyzvednout něco již jednou myšlené, cítěné.)

Většina – zcela přirozeně řekneme většina případů. Platí to i tehdy, kdy tu většinu skloňujeme – nejde tu o cosi podobného jako ve výroku např. o jedenácti hráčích (celek mající jedenáct členů; slovem celek nemíním herní pravidla, ale množinu deseti, a slovo hráči je tu nezbytné, patří k definici té množiny), ale o výsek z celku již definovaného (většina – tedy větší část celku, která se skládá z koho čeho), přičemž ty případy či cokoliv jiného jsou podřazeny většině, takže ve většině případů je správně. Řídícím slovem je většina. Zcela jednoduše: stejně přesný by byl výrok Většinou … se něco děje… Důraz ve sdělení je na tom, že něčeho je většina.

Ve všech případech – to je jiná káva. Zatímco u většiny případů jde o stanovení množství (většina), u všech případů mluvčí nebo pisatel pokračuje ve sdělení, navazuje na předchozí informaci (na sídlišti se se ztrácely bicykly, auta, různé věci z balkonů) a klade důraz na kvalitu těch případů (ve všech případech šlo o staré věci). Řídícím slovem jsou případy. Snáze pochopíme, uvědomíme-li si, že stejně přesně můžeme říci "V těchto případech…" nebo "všechno to byly…"

Ani si to neuvědomujeme, ale většinou skloňujeme bez přemýšlení správně.

Zamilovaný román. Možnosti výkladu jsou tyto: román o lásce, román, který rádi čteme. Obojí je špatně. Zamilovaná totiž může být jen bytost. Milostný román (o lásce), oblíbený román, milovaný román (to, co s sebou vláčím na každou dovolenou). Obrat zamilovaný román mi trochu připomíná plaché služtičky z první republiky. Jako by slovo zamilovaný bylo hambaté nebo příliš vznešené, mluvčí se ostýchá je použít. Mnoho lidí v této zemi, puristé prominou, si vyplachuje hubu sprostotami, ale jakmile dojde na věci citové, nastoupí jakási prudérie. Ostatně je to jaksi ve všem. Tady spíš dostanete vynadáno, než že by vás někdo pochválil. Cizinci se vzájemně spíš chválí a povzbuzují, možná proto nemají mindráky a jsou úspěšnější.

Tip na koně, tip na film, na nákup, ale typ něčeho. Tipovat (vítěze), typovat (vřazovat k typům, kdysi to taky platilo v grafice a tiskárnách).

Vyskytly se jakési potíže se skloňováním víry. Bez víry, jistě, ale v množném čísle je to takhle: víry, bez věr, vírám, víry, víry!, o vírách (ě), s vírami (ě). Stejně jako díry.

Opakování: věděti – rozkazovací způsob věz!, viděti - rozkazovací způsob viz! Takže odkaz v textu viz bez tečky, prosím.

Někdy tápeme, co znamená tohle: (sic) nebo tohle (sic!). Psáno vždy kurzívou, v závorce. Značí to doslovnou citaci: Každý, kdo přijme úplatek, by měl být stíhán (sic!).