24.4.2024 | Svátek má Jiří


ČEŠTINA: Realitní češtin

2.10.2012

Mnozí se chovají, jako by bylo nejdůležitější se vyjádřit. Je to sice pochopitelné, ale je to omyl. Nejdůležitější je rozumět si.

Vsuvka:

Jako by (bylo) – něco by mělo být…

Jakoby – tváří se to jako něco, čím ve skutečnosti není (jakoby dáma, kuře jakoby bažant…). Tváříme se, jako bychom si rozuměli (přejeme si, aby to tak bylo).

(To jako by uvádí větu, následuje sloveso. Zatímco: Je to jakoby srozumitelné - ve skutečnosti to srozumitelné není; bez slovesa).

Lidé si ani neuvědomují, co na sebe vyjadřováním prozrazují. Prohlížím si realitní časopis, koukám na fotografii čtyřpatrového empirového domu, čtu popisek pod ním: Byt v pátém (posledním) patře secesního domu v lukrativní končině.

Mezi empirem a secesí jsou desítky let a výrazný slohový a stavební rozdíl. Krom toho v empirových domech nebývaly koupelny ani elektrické vedení, ani vodovody, takže tam koupelna mohla být leda dodatečně dobudována, a kdovíjestli ti řemeslníci náležitě – neboť na to jsou předpisy – zakreslili, kudy vedli jakou trubku a elektrické a plynové vedení; pokud ne, což se dá čekat, užijete si při rekonstrukci svoje.

Patro není totéž co podlaží – patro čili poschodí je prostor, do něhož se jde po schodech; podlaží je to, co má podlahu. Takže pětipodlažní dům má čtyři patra. (I přízemí má svou podlahu, ale nejde se do něj po schodech.) V posledních patrech bydlívalo služebnictvo nebo se byty pronajímaly na dočasný pobyt (pokoje pro studenty) – tomu odpovídal i stavební a prostorový komfort. Docela by mě zajímalo, jak to technicky řešili, když tam ve dvacátém století dobudovávali koupelny a záchody.

Tu končinu netoužím prodat, ale bydlet v ní (lukrativní = výnosný). Pokud se tím míní elegantní, určené bohatým lidem, je nutno vědět, že v elegantních končinách, obvykle vilových, musíte mít auto, nebývá to tam totiž hustě protkáno obchody ani veřejnou dopravou.

Z informace, již mi podal tento inzerát, jsem pochopila jediné: kdybych si chtěla pořídit byt, pak nikoli prostřednictvím této realitky. Nerozumějí svému řemeslu, nezajímají je nároky jejich řemesla, ani jim na mysl nepřišlo, že by se měli ve svém oboru vzdělávat. Je jim to jedno. Jejich počínání a vztah k zákazníkům jsou pravděpodobně - řekněme podivné.

Designéři (česky návrháři) navrhli nadčasový interiér. Nevím, jak tomu mám rozumět. Z obrázků jsem pochopila, že nadčasové je to, co je šedočerné, s fialovým výkřikem obří tapety. Bez knihoven, s pohovkami, na nichž se nedá sedět, jen pololežet, umístěnými naproti televizoru. Velice nízký a od gaučů vzdálený konferenční stolek - jaký tělocvičný úkon bude nutno udělat, abychom si podali pití a občerstvení? (Nevysoká žena v osmém měsíci těhotenství, ta si to užije.) Za pár let to nikdo nebude moci ani vidět, pomine to, nadčasové bude něco jiného. Ostatně – slovo nadčasové znamená, že jde o něco, čeho se čas nedotkne. Ale jakou trvanlivost mají gauče vycpané molitanem, sádrokartonové příčky a podhledy, nábytek z umělých hmot? Deset let? O jakou nadčasovost tu jde? Chce se říci, že jde o estetiku, jaká tu ještě nebyla? Ale byla. Opakují se tu omyly přelomu padesátých a šedesátých let – dobře to vypadalo, sedět se na tom nedalo. Vědí ti návrháři a novináři, že je to recyklovaná estetika? Znají své řemeslo? Nebo se nám tu vyhrožuje budoucností bez knih, bez myšlení, jen zhypnotizované civění na jakési programy?

Asi někdy v budoucnu zabočím do sféry bytové kultury.

Slovo nadčasové má dodat inzerovanému návrhu punc jakési výjimečnosti – halt! Was heisst výjimečnost, když se nám to cpe horem dolem?

Podobné snahy o eleganci vyjadřování, jež má dodat chybějící eleganci stavební realitě, jsou v realitní sféře časté. 3+kk. Tedy 2+1 postaru. To si zas vymysleli developeři. Obvykle jde o pokoj, jehož jedna stěna slouží jako kuchyňská linka, a jenž není schopen sloužit ani jako kuchyň (s ohledem na obytnou část to musí být elegantní, žádný kuchyňský nepořádek, roztahané nádobí a suroviny či žehlení), ani jako obývák – knihy se nevejdou, obrazy by trpěly, ani jako jídelna (když do jídla hlučí věčně puštěná televize). Intimita provozu není zaručena ani jedné funkci. Developeři a realitní agenti na sebe prozrazují, že jim nejde o co nejlepší produkt, ale o předstírání, jímž vytáhnou lidem z kapsy co nejvíc peněz. Bohužel i architekti, kteří se k tomu propůjčili. V minulých dobách to byli architekti, kteří se zabývali životním stylem, teď je život a jeho každodenní veřejný a soukromý provoz nezajímá. Zřejmě. Ale překryje se to velkolepými slovy.

Pánský budoár – nelze. Budoár je pouze elegantní dámský salonek.