25.4.2024 | Svátek má Marek


ČEŠTINA: Politická korektnost

5.10.2012

Vcelku dobře rozumím tomu, že se místo blázen začalo říkat duševně chorý a později člověk s duševními problémy. Ze slova blázen se stala nadávka. Sousloví duševně chorý se objevovalo ve veselohrách.

Kostel, Sokol, hasiči, myslivci. Čtyři sloupy společenského dění v malých městech – až do Vítězného února. S kostelem a Sokolem moc sranda nebyla – byly zaměřeny na Správnost, duchovní, duševní, mravní, tělesnou a životosprávnou. Na myslivce si nikdo moc nevyskakoval – jednak mezi nimi obvykle byly místní veličiny a jednak měli ty flinty. Odskákali to hasiči. "Hraješ to jako hasič" (nebo jako ponocnej). Jak k tomu ti hasiči a ponocní přišli, bůhsuď. Nejspíš to někomu spadlo do huby, a rozšířilo se. Logiku to mělo stejnou jako sdělení, že soudce je mrkev.

No. Tak jsem si posloužila dvěma slovy.

Ale dál.

Tohle rčení bylo patrně příčinou, proč se hasičští činovníci zasadili o to, aby nadále nebyli hasiči, ale požárníky. Jde to sice proti smyslu profese, ale nikdo nás znevažovat nebude. O ponocné se nikdo nebral, ti mezitím pominuli. Už naštěstí máme zase hasiče.

Trafika. To byl v doslovném slova smyslu politicko korektní problém. Pro soudruhy připomínka starých časů, kdy bylo možno soukromě podnikat, a ještě ke všemu trafiky dostávali vojenští vysloužilci, obvykle invalidé, jako výsluhu. Pak se začalo říkat trafika všemu, co někdo dostal jako náplast na vyhazov. Za socialismu byly znárodněny i veřejné záchodky, a tak se místo trafik objevily obchody, jež svými vývěsními štíty hlásaly buď, že patří národnímu podniku Tabák nebo že jsou od národního podniku Poštovní novinová služba. Ani v beletrii se slovo trafika nemohlo vyskytovat. Jednající osoby vstupovaly do prodejen tabáku.

Svého času romští aktivisté i bílí intelektuálové bouřili, že se již nemá říkat Cikán, ale Rom. Mínili, že odstranění slova Cikán povede k odstranění mezirasových problémů. Cikáni si mezi sebou nadále říkají Cikáni. Běda ale, kdyby to řekl někdo bílý. Sociální problém odstraněn nebyl, naopak, zvrtl se v problém rasový.

Politicko korektní označení nic neřeší. Politická korektnost zastírá podstatu věci a namnoze vyrábí netušené problémy, jež, zatím nerozpoznány, bublají pod hladinou.

Nevidomý, neslyšící. Je snad slovo slepý či hluchý slovem sprostým? Ne.

Ale slovo nevidomý, neslyšící – někdo myslí, že se tím zmírní společenský hendikep navozený hendikepem zdravotním. No, nevím. Není nic dehonestujícího na slovu slepec a nevšimla jsem si, že by se k postiženým slušní lidé chovali špatně. Ti neslušní se budou chovat ohavně, ať jsou slova jakákoliv. Ale když řeknu nevidomý, neslyšící, je v tom podprahové sdělení, že máme dvě oddělené společnosti: vidoucích a nevidoucích. Slyšících a neslyšících. Slepec. No a co? Je to pro něj těžký život, jistě, ale je součástí společenství. Každý máme něco, společnost se skládá z lidí různých. Ta politická korektnost zavání diskriminací.

Klient. Klienty mají kadeřnictví (klientky) a holičství, ale taky masážní salony. Ostatní mají zákazníky. Naše zdravotnictví má – tedy mělo - pacienty, nyní má klienty (těším se, až někdo přijde na tu podobu s masážními salony). Podobně sociální služby. Slovo klient signalizuje, že dotyčný za poskytované služby platí. Ve zdravotnictví by takhle nejspíš měli být označováni ti, kdo si zaplati nadstandard. Ale ne, budou jimi všichni. Slovo pacient je asi špatné, protože je z latiny (patientia = trpělivost) a obnáší sdělení, že ten onen bude trpělivě snášet nemoc i léčbu.

Pamatuji velké dohadování, jestli duševně nemocní jsou pacienti – když jsou v komunitních sociálních službách, tak ne, protože slovo pacient je vyhraženo zdravotnictví – nebo useři, z anglického user = uživatel (služeb sociální péče) - nebo česky uživatelé anebo klienti. Nelíbilo se ani jedno, protože všechna ta slova značí člověka neschopného obejít se bez pomoci. To je stigmatizace. Co ale dělat, když to tak je?

Gay. Slovo homosexuál se jaksi nehodí. Přišlo to z angličtiny. Ještě před čtyřiceti lety gay znamenalo veselý. Nevím nic o tom, že by dominantním a snad i určujícím znakem homosexuality bylo zvýšené bažení po zábavách. Homosexuálové, až na svou sexuální orientaci, žijí stejný život jako ostatní. Nepleťme sem Prague Pride, jež jako by potvrzovala svou rozjíveností onu mylnou domněnku. Ostatně rozjívenci jsou i mezi heterosexuály. Takhle slovo gay – přijaté patrně většinou homosexuálů z nezbytí, když už se začalo užívat – navozuje opravdu podivné představy.

Nic na tom nemění, že se politická korektnost užívá po celém světě. Potvrzuje to jen básníkovo Svět chce být klamán.

Politická korektnost usiluje o to, aby se označený člověk necítil méněcenný. Všichni ale vědí, oč jde, ať užijeme slova jakákoli. Maně vzpomínám na Shakespeara: Co do jména, růže, jinak zvána, voněla by stejně… Často tahle snaha vede spíš k opaku.

Nevím, proč by měl být méněcenný člověk, který je nemocný nebo odlišný nebo domněle odlišný.

Připomíná mi to chování dětí, které něco rozbily: když to něčím přikryjí a utečou od toho, jako by se nestalo, jako by to nebylo.

Možná by pomohlo, kdybychom Cikánům nechali cikánství a řešili jejich sociální problém, nikoli tu rasovou hádanici.