Ačkoli tady dnes bude řeč o ženských a mužských rodech a problémech s pohlavní identitou, slibuji, že zůstaneme důsledně na poli astronomie a celé pojednání bude balancovat mezi seriózností a vážností téměř smrtelnou.

Perseidy jsou padající hvězdy, létavice. Proto jsou v češtině rodu ženského. Tady se trochu opakuji, protože jsem se o tom zmínil už v srpnovém topocentrickém pohledu na vesmír. Tentokrát bych však chtěl téma poněkud rozvinout. Padajícím hvězdám se odborně říká meteory. A ty jsou rodu mužského. Dokud se ta miniaturní prachová zrníčka, která v atmosféře vytvářejí světelný jev zvaný meteor, pohybují vesmírným prostorem, mají se správně jmenovat meteoroidy, a když naopak nějaký velký balvan (značně přerostlé „zrníčko“) průlet atmosférou přežije, říkáme jeho pozůstatku, který najdeme na zemském povrchu, meteorit. Záblesk v atmosféře se pak jmenuje bolid a myslí se tím mimořádně jasný meteor. A to ještě existuje starý český povětroň. Na ty dvě chudinky (padající hvězdy či létavice) se tak valí mohutná mužská přesila.

Pro pojmenování meteorických rojů, tedy situací, kdy padající hvězdy vyletují ve větším množství zdánlivě z jednoho souhvězdí, zvolili naši předkové ženský rod zřejmě právě proto, že jsou to ty létavice a padající hvězdy. Více než sto let astronomové pozorovali v srpnu roj Perseid (slzy svatého Vavřince), v listopadu roj Leonid (slzy soudruha Leonida Iljiče – ale to není tradice stará celých sto let a už se na ni naštěstí může, doufám, zapomenout), v prosinci pak roj Geminid a třeba v dubnu roj Lyrid. Až najednou, jistě ne dříve než před pěti lety, všude v bulváru, tištěném, mluveném i obrazovém, vyhřezly roje Perseidů a Leonidů. Dokonce i v povinně placených médiích typu ČRo1 a ČT1, od nichž lze právem očekávat dodržování norem, správný tvar uslyšíme jen sporadicky.

V době, kdy se „novinářem“ (novináři bez uvozovek nechť mi prominou a na sebe to nevztahují - děkuji) smí stát naprostý češtinářský diletant, kterého by moje češtinářka pustila ze základní školy se čtyřkou jen z milosti, se to dá čekat. Nic to však nemění na tom, že je to hodně smutné. A za pozoruhodné považuji to, že se tento mor rozšířil rychlostí blesku do úplně všech mediálních zákoutí, takže zůstaly už jen tak pozitivně úchylné ostrůvky, jako jsou odborné astronomické články a publikace, případně časopisy a weby pro astronomy amatéry.

Na druhou stranu, nejen meteory alias padající hvězdy mají v češtině problémy s pohlavní identitou. Když se striktně omezíme na astronomii, pak ani hvězdy na tom nejsou o mnoho lépe. Třeba takové Slunce je rodu středního, ale přitom je to ta hvězda. Takže když se píše o hvězdě Slunci, vznikají takové zmatky, jako: „Naše obrovské Slunce je ve skutečnosti hvězda docela malá.“ Planety jsou na tom úplně stejně. S výjimkou Venuše a Země mají všechny názvy rodu mužského, ale jakožto planety jsou ženy. Takže „takový obr Jupiter je planeta těžká jako 318 Zemí.“ Myslím, že kterýkoli jiný obr by z toho, že je těžká, byla už dávno zralý na návštěvu psychiatra. Tipuji, že nejhůř nese svoje zařazení do ženské kategorie „planeta“ představitel mužského principu – Mars.

Skrytě, ale ještě více trpí trpasličí planety a planetky. Skrytě proto, že se o nich nemluví tak často, a více proto, že některé z těchto objektů se zmítají dokonce mezi třemi pohlavími najednou. Týká se to především bývalých planet. Třeba taková „bejvalka“ Pluto je rodu mužského. Všiml jsem si, že dnes to většinu lidí překvapuje, ale správně má být skutečně ten Pluto. Jenže desítky let devastace češtiny způsobily, že ta chudinka trpasličí planeta je dnes pro většinu lidí (a připouštějí to i pravidla pravopisu) to Pluto, i když by chtěla být považována za toho Pluta – boha podsvětí. Ostatní bývalé planety – Ceres, Pallas, Juno a Vesta jsou všechny rodu ženského, takže ať už jsou dnes trpasličími planetami nebo planetkami, mohou být zdánlivě v klidu. Jen některým může činit potíž, že každá planetka je zároveň asteroid. Klid je to ovšem opravdu jen zdánlivý. Taková Ceres, dnes trpasličí planeta, byla objevena v roce 1801, pojmenována podle bohyně úrody a původně zařazena mezi planety. Až donedávna tedy byla jednoznačně ženou. Ti nejlepší z nejlepších prznitelů češtiny už ale dokázali napsat i větu „Podívejte se na cestu sondy Dawn k Ceresu.“ Ne, to jsem si nevymyslel:

Zdroj: www.abicko.cz

K tomu už se mi nechce ani nic dodávat. Tekou mi z toho slzy svatého Vavřince veliké jako hrachy.

Pro ty, již vládnou dalekohledem, mám ještě jeden tip: všechny bývalé planety je teď v srpnu možné spatřit na obloze. Největší potíž je s planetkou Juno (bývala planetou v letech 1804 až 1854, tedy celých 50 roků). Ta je teď na obloze úhlově blíž ke Slunci než Merkur, takže její vyhledání dalekohledem je úloha pro zkušené astronomy-amatéry. Naopak nejlépe je pozorovatelná planetka Pallas (planetou 52 roků), která se po setmění nachází vysoko nad jihozápadním obzorem v souhvězdí Herkula, prakticky kolmo nad Saturnem. Trpasličí planeta Ceres (na seznamu planet vydržela 53 roků) vychází nad obzor okolo 21. hodiny a spolu s trpasličím planeťákem Plutem (planetou rekordních 76 let) se nachází v souhvězdí Střelce. Obě tělesa se plazí nízko nad jižním obzorem, takže podmínky na jejich pozorování nejsou ideální, ale lepší to už letos nebude. Na Pluta navíc potřebujeme už docela velký dalekohled. Nejde o zvětšení, ale o průměr čočky či zrcadla, kterým dalekohled soustředí světlo. Pluto je tak slabý, že na jeho zahlédnutí potřebujeme dalekohled s průměrem objektivu nejméně 25 cm. Nejjasnější ze všech bývalých planet je planetka Vesta (planetou byla „pouhých“ 47 roků), která teď vychází kolem 23. hodiny a do rána vystoupá vysoko nad jihovýchodní obzor. Najdeme ji v souhvězdí Velryby. V sousedním souhvězdí Ryb je o něco jasnější Uran a v druhém sousedovi – Vodnáři – najdeme Neptun. To kdyby si někdo chtěl pátrání po bývalých planetách zpestřit pozorováním těles, jež byla, stejně jako zmíněné bývalé planety, objevena až díky vynálezu dalekohledu, ale na seznamu planet se udržela.

Mezi bývalé planety patří i Slunce a Měsíc (na seznamu planet tisíce roků). Ve starověku totiž označoval pojem planeta (česky později bludice) tělesa, jež se pohybovala vůči stálicím. Nehybná Země uprostřed světa planetou nebyla a těch na obloze bylo sedm, stejně jako dní v týdnu, jež byly podle planet pojmenovány. To už se ale nebezpečně blížíme k astrologii, a tak už jen přeji hodně splněných přání při pozorování padajících hvězd (vysoká aktivita Perseid vydrží nejméně do 15. srpna) a hodně nalezených bývalých planet.

P.S.: K psaní o bývalých planetách mě inspirovalovideo zveřejněné na webu NASA. Jsem rád, že i v zemi, kde zmínka o tom, že Pluto byl na seznam planet zařazen omylem, rovná se téměř vlastizradě, se najdou stateční jedinci, kteří se nebojí přiznat, že ani titul „bývalá planeta“ používaný jako odškodné pro Pluta, není výsadou tohoto jediného trpaslíka.

Převzato z blogu JanVesely.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária v Hradci Králové