Je to bez diskuse, že zločinné zákony umožňující odírání obyvatelstva pod záminkou obnovitelnosti zdrojů prosadila fotovoltaická mafie proti vůli ODS. Jde o čistý podvod, s přínosem zisku spiklencům na úkor obyvatelstva donuceného na podvod přispívat. Má to jedinou pozitivní stránku, aspoň doufejme – že to totálně zdiskreditovalo zelenou politiku a že snad dnes už jenom naprostý mimoň by hodil zelený hlasovací lístek do urny.

Petr Nečas dnes zvedá velkou vojnu v této věci. Je to dobře a je to správné a je to pozdě. Vláda zaměřená na úspory musela vědět, že si proti sobě postaví veřejnost. Byla jediná cesta, jak si zajistit aspoň nějaký kredit, a to důsledný a hlavně efektivní boj proti podvodů typu fotovoltaické elektrifikace. Nestalo se tak. V kaši je příliš mnoho namočených pracek a mnohé z nich jsou modré. ODS je strana, která přijala zpátky mezi sebe Pavla Béma. To teď Nečas může fotovoltaické mafiány pronásledovat do zcepenění, ale je pozdě. Sešup je neúprosný a nezvratný a Nečas teď může jen doufat, že ODS neskončí pod hranicí volitelnosti.

Už proto ta skepse, že se nepodaří žádného z podvodníků usvědčit, postavit před soud a potrestat.

Ještě k amnestii

Pozoruhodný výkon přinesl včera v Neviditelném psu Petr Štěpánek v článku Klaus opět o kolo napřed, který opět láme rekordy v demagogii a podlézavosti. Velebí Václava Klause za to, že brutálním způsobem profackoval justici (cituji doslova). Možná jsem četl jinou ústavu České republiky než Petr Štěpánek. Hlava třetí, článek 62 vyjmenovává funkce prezidenta v odstavcích a) až k). Ať čtu jak čtu, nikde nenalézám odstavec, který by pravil, že "prezident profackovává justici". Prezident může být nespokojen s tím, jak se naše justice stará o prosazení práva. Měl deset let na to, aby se zasadil o nápravu z funkce prezidenta. Před tím byl v čele kdysi významné politické strany a taky byl premiérem. Měl dost času a možností, aby přispěl k nápravě. Neudělal pro to nic, co by bylo zřetelné a čitelné. Na závěr své prezidentské kariéry udělal monarchistické svévolné gesto, které má závažné negativní dopady na důvěru v demokratický politický systém. Profackovávání, opěvované Petrem Štěpánkem, do demokratické praxe nepatří.