22.8.2017 | Svátek má Bohuslav


AUSTRÁLIE: Himálaj prudce po pětapadesátce (14)

18.4.2017

Je sobotní ráno 12/10 1996 a my se budíme do mlhavého počasí. Nejsou vidět ani kopce naproti za jezerem, neřkuli nádherný masív Annapurny a dominantní Machapuchare na severu. Škoda. Dáváme si na čas, a než se vybabráme, tak je kolem 8 ráno. Projdeme pěknou bujnou nepálskou zahradu a v hotelové restauraci si dáme lehkou snídani. Ten včerejší bůvol na česneku nám dal zabrat.

V recepci jsme si vyřídili jízdenky na zítřejší cestu. Bylo nám řečeno, že v 6:30 ráno nás autobus společnosti Peace and Heaven vyzvedne přímo v hotelu. Pak jsme si vzali věci na focení a vydali se do Pokhary obdivovat cvrkot. Bylo co. Posvátné krávy se mísily s ranním provozem, vzduch se stával nedýchatelný díky spoustě dopravních prostředků s dvoutaktními motorky a pálícími kvanta oleje.

Pokhara 1996: Pouliční stánky, kde dostanete koupit skutečně vše

Pokhara 1996: Pouliční stánky, kde dostanete koupit skutečně vše

Nejsympatičtější nám byli cyklisti, rikšové, co dupali do pedálů, a obchodníci se stánky, které tlačili. Ty byly na čtyřech kolech od bicyklu a nad tabulí či stolem měli na čtyřech tyčkách, co trčely v každém rohu, střechu z něčeho, co nepropustilo jak sluníčko, tak déšť. Materiály té střechy byly, co příležitost poskytne. Tito obchodníci prodávali zeleninu a ovoce.

Pomalu jsme se dostávali do centra města. Doprava houstla a vzduch úměrně s ní. Vedle hlavní ulice měli kanalizaci krytou železobetonovými panely do U, postaveného vzhůru nohama. Evidentně pokrok. Jen škoda, že občas nějaký ten panel scházel a v chodníku zela díra jako past na mamuty. Neoznačená, neohražená, ale zato pečlivě obcházená jak lidmi, tak dobytkem. Je vidět, že jsou ještě zvyklí čumět na cestu, kam šlapou. Tento zvyk u západní zdegenerované společnosti dávno vymizel.

Pokhara 1996: Walking Tractor - kráčející traktor

Pokhara 1996: Walking Tractor - kráčející traktor

Značnou část provozu tvořily již dříve zmíněné Walking Tractors, tedy zbytnělé půdní frézy. Každý měl dvoukolový návěs, a když na něm nejelo aspoň 20 domorodců, tak na něm vezli fantasticky velký a nebo těžký náklad. Tidle dvoukoloví tahouni se vyskytovali ve dvou velikostech a nebo lépe kubaturách. Ten slabší měl převodovku hnanou od óbrovského setrvačníku dvěma klínovými řemeny a ten silnější měl ty řemeny tři.

Jediný válec dýzlovýho motoru bafal jako kdysi prehistorické elektrické agregáty na chatách v horách v Česku. Taky se tak startovaly. To se vyndala velká klika, nasadila se na střed toho setrvačníku a ten se roztočil, jak to nejrychleji šlo. Pak se přehodila dekompresní páčka, ve válci se odehrálo první vznícení, nastal výbuch a bylo vyhráno. Motor běžel. Převodovky oplývaly dvěma rychlostmi vpřed a jednou zpět. Chladiče otevřené a často dolívané trůnily na vršku tohoto zázraku bolšój těchnýky. Po rovině vyvíjely závratnou rychlost 20 km/hod a umně se šplhaly přes vysoké schodky. Při tomto výkonu se motor vždy téměř zastavil a po překonání překážky se opět rozběhl do původního rytmu.

Pokhara 1996: Walking Tractor - kráčející traktor se pohybuje opravdu pomalu

Pokhara 1996: Walking Tractor - kráčející traktor se pohybuje opravdu pomalu

Octli jsme se na tržišti, které lemuje hlavní ulici. Místní fast food, fritované zázraky v těstíčku byly na každých pěti krocích. Jinak tam bylo k dostání opět VŠE. Vládl tam patřičnej bordel a placama byl jeden po kotníky ve zbytcích zeleniny, ovoce ba i vnitřností dobytka od řezníků. Ještě že jsme byli v pohorkách. Taky se tam dostala sterea, baterky, filmy, foťáky, oblečení, boty, výbava na treking atd.

Většina chatrčí měla plechové střechy zatížené šutry. Hřebíky jsou přepych. Taky tam byla spousta různých řemeslníků. Řemeslo provozovali přímo na place pod oblohou a nebo pod plechovou stříškou. Krejčí, ševci, Tibeťani vyráběli stříbrné šperky a také vyšívači.

Pokhara 1996: Pouliční prodavač

Pokhara 1996: Pouliční prodavač

To jsou chlapíci nadmíru zruční ve vyšívání obrázků, ornamentů a nebo nápisů. Většinou na trika. Mají k tomu specielní vyšívací motorizovaný šicí stroj. Látku napne na vyšívací kruh a pak to už je jen fantastická zručnost a koordinace. Mašina jede na plné kule a milej vyšívač TVOŘÍ. Pohybuje kruhem pod jehlou, kolenem řídí šířku stehu, jedním okem čumí na práci a druhým na předlohu. Výsledek je dokonalá kopie předlohy.

Pokhara 1996: Ženy u kamenného žlabu perou prádlo

Pokhara 1996: Ženy u kamenného žlabu perou prádlo

Dejte mu fotku a nebo pohled a do deseti minut to máte vyšitý, na čem chcete. Na hlavní křižovatce tam mají kruhovej objezd a uprostřed je socha nějakýho potentáta. Na objezdu se uvelebily tři posvátný krávy a tak všechno opatrně objíždělo nejen objezd, ale i je. Na jednom rohu je pár velkých stromů a pod nimi obecní pumpa. Tam to je ve stínu a byl tam chumel domorodek provádějící velké prádlo v nepálském stylu a hlavně štěbetající. Ty baby jsou všude stejný.

Odtud vedla ulice, která nás velice zajímala. Tam se opravuje od bicyklů vše až po náklaďáky. Mají tam kšeftíky s náhradními díly na všechny ty jejich dopravní prostředky. Kola a motorky, to bylo jaxi normální, i když primitivní. Jakmile se ale přešlo do domény Walking Tractors, tak to už byla exotika.

Pokhara 1996: Posvátná kráva uprostřed křižovatky

Pokhara 1996: Posvátná kráva uprostřed křižovatky

Skoro nic nedělají vevnitř. Stačí parcelka 5x5m. Hlína černá, nasáklá olejem, naftou a benzínem. Černá břečka pomalu odtéká přes chodník do stoky. V olejovým bahýnku se konají jak výměny olejů (ten se mění, až když už sotva teče) tak i generálky motorů a převodovek. U všeho ti střízlíci sedí na bobku a vždycky jich je na jedné práci několik. Co dělají, když začne lejt, to nevím. Tyto opravny jsou prokládány dílnami se soustruhy a frézami z roku 2. Stěny těchto místností jsou absolutně černé od oleje a maziva.

Také tam svařují elektrikou. Jak to ale dělají, to nevím. Nepoužívají žádnou masku a nebo brýle. Čumí na práci okem nechráněným a jak to blikne, tak zavře oči a svařuje po paměti. Podle toho to taky vypadá. Opravny aut jsou podobné, ale ve větším, parcela je 25x25 m a zem je ještě víc prosáklá olejem a naftou. Na takové parcele je aspoň 10 aut podepřených špalky a nebo cihlami a pod každým aspoň 2 a další 2 jim pomáhají. Obdobné to je tam, kde dávají dohromady kastle čili karosérie. Tam vždycky to nejhorší auto rozřežou na prvočinitele a ty pak používají k oživení polomrtvých ale lepších karoserií. Není to složité, všechna auta jsou Toyota Corolla a stejný model.

Pokhara 1996: Centrum náhradních dílů Toyota

Pokhara 1996: Centrum náhradních dílů Toyota

Co je zajímavé, že na nikoho tam žádné to auto neupadne a nezapasuje ho to do toho olejového bahna. Stejné, jen ve větším, se děje s autobusy a náklaďáky. Taky jsme tam uviděli velice pěknou anglickou motorku. Pětistovku jednoválec čtyřtakt Royal Enfield. Vypadala tak na r. výroby 1950. Ale nebyla. Je to současný výrobek z Indie, kde tyto historické stroje vyrábí v licenci právě včíl.

No a protože se pomalu nachýlilo poledne a my jsme byli tím couráním a smradem uondaní, tak jsme zašli zpět k jezeru, pro změnu v italské restauraci jsme si dali oběd, došli až do hotelu a dali si po obědě chrupec. Po probuzení jsme ošetřili a vyčistili naše kamery a vydali se do blízkého okolí koupit nějaké tretky pro kamarádky. Skončili jsme se stříbrnými tibetskými šperky. Pěkná brož a náušnice s tyrkysy. Za $12,50 to bylo zadarmo.

Machapuchare 6993 m

Machapuchare 6993 m

Večer jsme opět navštívili tibetskou hospodu, kde jsme se včera tak úspěšně přežrali. Jídlo i servis byly zase vynikající a levné. Po večeři jsme se ještě naposledy prošli po ulici kolem jezera a ještě kousek dál, kde jsou samé hotely pro turisty. Tam je dost obchodů také jen pro ně. Ceny podobné jako v Sydney a tudíž pro domorodce nedostupné. Drogerie, supermarket, sportovní potřeby, oblečení a já nevím ještě co.

Až za tmy jsme se vrátili do hotelu. Při průchodu recepcí nám neopomněli oznámit, že nás přijdou ráno vzbudit o 5:30, abychom byli připraveni a po snídani, až pro nás přijede autobus. Po příjemné sprše jsme upadli a nevěděli o světě.

Foto: autor. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.



Diskuse


A. Rgova
12:00
21.4.2017

Z. Jenny
18:57
18.4.2017

M. Crossette
17:57
18.4.2017

A. Rgova
12:02
21.4.2017

A. Lex
12:07
18.4.2017

Z. Yga
13:07
18.4.2017

T. Zana
11:20
18.4.2017

Z. Matylda
11:14
18.4.2017

Z. Lika
8:48
18.4.2017

Z. Yga
8:07
18.4.2017

Z. Xerxová
6:45
18.4.2017

počet příspěvků: 11, poslední 21.4.2017 12:02









KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !