29.3.2024 | Svátek má Taťána


ČESKO: Nejlepší místo pro život?

7.3.2018

Česká republika zažívá v posledních letech prudký rozkvět. Je zřejmé, že životní úroveň u nás nebyla nikdy na takové úrovni, jako je dnes. Zajímavé ovšem je, že se rychle stává i jednou z nejlepších na světě. Pokud budou současné trendy pokračovat, je možné, že se ČR stane jednou z nejžádanějších lokalit pro život na zemi, tedy něčím jako je v současné době Nový Zéland, Austrálie či Švýcarsko.

V české mentalitě je patrný sklon k sebepodceňování, nedůvěře a nadměrné kritice. Česká republika skončila podle výzkumu společnost Gallup jako druhá nejpesimističtější a nejnegativnější země na světě (viz). Kvůli tomu si mnoho lidí neuvědomuje, v jak dobrém uspořádání žije. V minulosti patřily české země dlouhodobě k hospodářsky silně prosperujícím celkům. Dvě třetiny průmyslové výroby Rakouska-Uherska probíhaly v českých zemích. Za první republiky se naplno ukázal potenciál, který v národě byl, když se Československo zařadilo mezi nejvyspělejší ekonomiky světa. Dvacáté století ale posléze navázalo na staletí předcházející, co se týče omezení státní suverenity, a nenastala příležitost se dále rozvíjet. České země v současnosti zažívají nejdelší období samostatnosti od roku 1526, kdy Ferdinand I. usedl na český trůn. Po roce 1989 se začalo opravovat to, co se v předchozích desetiletích rozbíjelo. V současné době se zdá, že tento proces již skončil a vydáváme se opět kupředu. Můžeme vymezit několik faktorů, které k tomu přispívají.

Tolerance a stabilita

K české mentalitě patří vysoká míra nedůvěřivosti ale zároveň tolerance. V české hospodě se proto u jednoho stolu nadává na Ukrajince, Rusy, Američany a vůbec na všechny. Jakmile se ale štamgastem stane přistěhovalec, už to není primárně Vietnamec či Rus, ale Thang nebo Igor, který pije pivo, stejně jako Pepa odvedle. Na většinu obyvatel pak dobře sedí přísloví pes, který štěká, nekouše. Takže i když to z hospodských a internetových diskuzí vypadá všelijak, ve skutečnosti dá málokdo někomu facku, natož aby usiloval o jeho fyzickou likvidaci. Ve srovnání se zbytkem světa se u nás také prakticky nevyskytují etnické či náboženské konflikty. Česká republika je proto považována za jednu z nejbezpečnějších zemí na světě (podle indexu míru šestá). Minulá vláda přinesla po uplynulých obdobích navíc větší míru stability a předvídatelnosti. Uvidíme, co ta současná.

Geopolitika

Umístění čekých zemí představovalo po staletí značnou výhodu i nevýhodu. Příslovečné srdce Evropy těžilo již ve starověku z obchodních cest ze severu na jih a ze západu na východ. Značná krajinná diverzita, množství zdrojů a obklopení mnoha pohořími, které tvoří přirozené hranice, patří odpradávna k významným kladům. Na druhé straně, vzhledem k nejasně definovanému rozpoložení (ani západ ani východ), představujeme cennou kořist pro západní i východní mocnosti v jejich expanzivní politice.

V době, kdy cizí zájmy prosazují, spíše než tanky, banky prostřednictvím toků investic, se naše geolokace stává předností. Pro společnosti ze západních zemí se ČR jeví jako dobrý odrazový můstek k expanzi na východ. A naopak. Dobře to ilustruje množství amerických, ruských a čínských investic a zájmů na našem území. Pokud se podaří udržet současný kurz a neupadnout zcela pouze do jedné sféry vlivu, můžeme na tom vydělat. Tento postoj bývá považován za pragmatický a morálně problematický, nicméně může pomoci zvýšit životní úroveň. Dobrým příkladem je Srí Lanka, která těží ze spojenectví se všemi a je i proto dynamicky se rozvíjející zemí.

Stát blahobytu

Ať to tak na první pohled nemusí vypadat, současný stav v ČR připomíná středověké představy o bájné zemi blahobytu Cockaigne, kde padají do pusy pečení holubi. Umřít hlady je prakticky nemožné (spíše hrozí smrt z obezity).

V tomto kontextu je dobré si připomenout, že s nedostatkem potravin se nepotýkají pouze země subsaharské Afriky, ale že hlad je velkým problémem i v USA. Problémy se zaplacením životních potřeb se sice pořád vyskytují, podle statistik je v ČR ale chudobou ohroženo nejméně lidí v Evropské Unii (tedy i méně než ve Švédsku, které je považováno za symbol sociálního státu). Dvě základní potřeby, zdravotnictví a vzdělání jsou navíc téměř zadarmo. A zároveň v dobré kvalitě. Příjmová nerovnost v ČR je po Dánsku nejmenší na světě. Podle ukazatelů patří mezi jedny z nejlepších i podpora mateřské dovolené a životní podmínky důchodců. Nezaměstnanost je nejnižší v Evropě. I přes stížnosti na sociální stát, daně a odvody je v ČR stále možné podnikat, o čemž svědčí zhruba milion živnostníků, jejichž vliv na ekonomiku je největší ze zemí EU. Majetek českých domácností se za dvacet let téměř ztrojnásobil. Česká ekonomika patří v současnosti k nejrychleji rostoucím v EU, státní dluh zase k nejnižším. Problémem v současnosti u nás již většinou nebývá uspokojování potřeb základních, ale jejich nadměrný růst (kvůli jejichž uspokojování nemusí zbýt na potřeby základní). To může být také příčinou vysokého množství exekucí.

Přitahování cizinců

Statistiky jsou zavádějící a často kritizované. To, že ukazatele o tom, jak je v ČR dobře, nejsou postaveny na zkreslených číslech, může ale potvrzovat i příliv cizinců. I když Češi patří mezi hlasité kritiky masivní migrace, individuální migrace pro ně nepředstavuje prakticky žádný problém. Podle oficiálních údajů vzrostl od roku 1989 počet cizinců na území ČR více než třicetinásobně. Žije jich u nás skoro půl milionu, tedy více než v Polsku, Slovensku a Maďarsku dohromady. Přitom roste počet cizinců s trvalým pobytem, získalo ho téměř 200 000 žadatelů. Vietnamské večerky, turecké kebaby a čínské restaurace jsou skoro všude. Zároveň je pozoruhodné, že se cizinci integrují do společnosti celkem bezproblémově. Každý rok k nám vycestuje mnoho mladých Slováků za studiem či prací. Je pravděpodobné, že se značná část již nevrátí. Podobně je tomu s mladými Ukrajinci, Rusy, Poláky, Vietnamci… Jedná se o lidi, kteří by mohli, často bez větších problémů, žít i ve svých zemích, ale chtějí jít za lepším – což díky tomu také často pomáhají vytvářet. Pokud se někdo sám rozhodne opustit svoji zemi, riskovat a vydat se zkusit štěstí do neznáma, jedná se často o pracovitého jedince (v tomto kontextu je zajímavé, že Slováci si v ČR vydělávají v podobných profesích často více než Češi). Pokud stát tyto lidi nediskriminuje a vytváří pro ně podmínky, rozvíjí se. Tento model funguje ve vyspělých demokraciích, zejm. v USA. Pro obyvatele východní Evropy je ČR nejvyhledávanější destinace, jít dál na západ již vyžaduje překonání značné jazykové a kulturní bariéry – a může to být také zbytečné. Pokud bude totiž současný trend pokračovat a v západní Evropě sílit napětí mezi přistěhovalci a původními obyvateli, není těžké si představit, že se staneme přitažlivou destinací k přestěhování i pro obyvatele zemí, kam jsme před lety emigrovali.

Článek vychází z textu, jenž byl publikován na České pozici.