Šedesát členů velkého churalu sociální demokracie bude mít neklidný víkend: jak se zachovat? Ztratit čest a zesměšnit se hodně, anebo strašně hodně? V pondělí se tito mužové a ženy mají rozhodnout, zda zůstat ve vládě Andreje Babiše, který je podrazil, anebo v ní poslušně zůstat. 

To by mělo svoje výhody: určitý počet lidí by neměl problémy se splácením hypoték, měl by vysoké platy a mohl by svým kamarádům, eventuálně klientům dohazovat kšefty. To skončí, když se velký chural ústy svého Hamáčka rozhodne frašku skončit. Dostal jsem několik výzev k sázce; potíž je v tom, že ani já si nemyslím, že by sociální demokrati chtěli v takto ostudně podřízené pozici zůstat. Andrej Babiš je alibisticky podrazil a zúčastnil se na komplotu s cílem hodit Černého Petra na Lidový dům.

Miloš Zeman je údajně ochoten přijmout Staňkovu demisi.  Celý ten komplot, který nemá od prapočátku jiný smysl než ventilovat Zemanovu pomstychtivost a ješitnou radost z projevu moci, směřuje k oslabení sociální demokracie. Ta zjevně udělala chybu, když si nechala líbit šikanu s Pochem a jeho nahrazení Petříčkem na postu ministra zahraničí. Tam aspoň o něco šlo, ministr zahraničí je významná figura. Teď se nechala zahnat do situace, kdy jde o člověka, kterého nikdo nezná, na pozici ministerstva, o kterém drtivá většina obyvatelstva ani neví, že je. Právě ta očividná nesmyslnost Hamáčkovi ještě dál stěžuje jeho pozici a dělá z něho blba, který sestřelí vládu kvůli nějakému Šmardovi. Po páteční peripetii to doslova bije do očí.

Tím hůře pak, že vláda sestřelena nebude, protože Staněk pravděpodobně zůstane a Toman též a odcházející ministři budou nahrazeni prověřenými soudruhy.

Proto nevylučuju, že Hamáček bude chtít přenést odpovědnost za tento složitý nesmysl na někoho jiného a navrhne vnitrostranické referendum.

Geniální politik?

Ze všech stran slyšíme, jaký je Zeman zkušený, obratný politik. Je ku podivu, že někdo takový nesmysl může vyslovit.

Politik je člověk, který má nějakou vizi, nějaký cíl, a dovede jednat s jinými politiky a činiteli, aby cíle dosáhl. Václav Havel chtěl vrátit republiku do společenství západních demokracií. Udělal to za cenu mnoha kompromisů, spolčil se s nedávným členem politbyra KSČ Čalfou, pardonoval StB, nechal komunistickou stranu na pokoji, aby nezkompromitoval svoje bojové druhy z disentu - mnohé veterány z masakrů padesátých let, ale co je to platné, svého cíle dosáhl, a on sám byl na mezinárodní scéně nejváženější osobou v našich novodobých i starodobých dějinách. Václav Klaus si vytkl za cíl vybudovat standardní zastupitelskou demokracii a tržní hospodářství, pomohl rozdělit trvale neudržitelné Československa, aniž při tom padla jediná facka, a naše spojenecké svazky se západními demokraciemi posílil a institucionalizoval. Tak jednali státníci, politici.

Zásluha Miloše Zemana je v tom, že zradil sociální demokracii západního typu, natáhl do ní komunistický odpad, a později jeho vlastní lidé, když pochopili, co je zač, mu podrazili nohy při parlamentní prezidentské volbě, protože se báli mít takovou ventru za prezidenta. Jediné se mu nedá upřít, že magicky oslovuje určitý typ lidí, kteří se nechají unést jeho pseudomoudrými žvásty. Je jich překvapivě mnoho a ti ho zvolili a od té doby dělá podšité všivárny, převážně ve prospěch Česku nepřátelských mocností.

Pak někdo přijde a mluví o něm jako o zkušeném obratném politikovi.

Je to smutné podívání.

V pondělí nám sociální demokraté předvedou, jak velká špetka sebeúcty v nich ještě zůstala.