Airbus Intenational vydal oficiální zprávu o ukončení výroby monstra Airbus A 380. I vzpomněl jsem si na svůj příspěvek na Planes a zejména na jedovatou slinu „znalců“ letectví, kteří mě napadali v komentářích. Nevím, co na to říkají teď. První vyrobený sériový Airbus A 380, který zařadili do své floty Singapurci (9V-SKC 2007-2017), patrně skončí na ploše letiště Pima Air and Space muzea, protože toto neekonomické letadlo je v podstatě neprodejné.

Ti šťastnější z nás, kteří byli v tomto ohromném muzeu, mohou namítnout, že tam stojí také Boeing 787 ANA. To není sériový stroj. Je to druhý vyrobený prototyp (N787EX), který byl z propagačních důvodů nastříkán v barvách All Nippon Airlines. Po ukončení testů a vymontování měřících apartur, bylo letadlo v roce 2009 přelétnuto do muzea . Na přestavbu na dopravní stroj nedostal Boeing povolení, protože drak byl během zkoušek namáhán takovým způsobem, že oprava by stála víc, než stroj z linky.

Stejná „rada moudrých“ mne peskovala za to, že jsem napsal o IL 86, že to je výtlem do tmy. Toto letadlo nevzniklo na šťastné planetě. Nevýkonné motory a těžký drak nejdou dohromady. Tak kromě vojenských verzí, civilní skončily na šrotištích.

IL 86 poprvé na Ruzyni

O něco déle létala IL 96, ale krom Cubany a Rossii (vládní letka) již žádná nelétá . Dvojice IL 96 Cubana stojí v Havaně a pro nedostatek náhradních dílů létají velmi málo. Rád bych upozornil na YouTube. Tam je krásný shot, kterak mechem obrostlá IL-96 (RA 96006) Domodědovo Airlines odlétá 12.11.2018 z Domodědova do Žukovského, kde bude praveděpodobně sešrotována. Letadlo stálo deset let v kopřivách na Domodědovu bez jakékoliv údržby, pak je vytáhli, omyli nápisy a šup s ním do vzduchu! Dost dobře nechápu, proč omyli firmu, tu bych raději nechal nečitelnou. To, že doletělo do cílové stanice (podle mne cca 400 km), je svým způsobem úspěch. Pamatuji si, jak na začátku devadesátých let při divoké privatizaci Aeroflotu vytáhli z kopřiv AN 24V, kde stála dvacet pět let, umyli jí a naložili čtyřicet cestujících. Po startu z nějakého -stánu se letadlu složila křídla a letadlo bez křídel většinou neumí létat, všichni na palubě zahynuli. Při vyšetřování nehody zjistili, že nosníky křídel byly totálně zkorodované. Jistě, na YouTube se můžeme podívat, jak ze stejného důvodu spadl i požární C-130A Hercules. Ten nevezl lidi a výsledek byl okamžitý zákaz provozu všech C-130A. V AMARGu jich stojí odložené desítky...

Beechcraft 2000 Starship

Jsem napadán, že pomlouvám vše ruské a mohu se po… z amerických letadel. Pravdou je, že v arizonské poušti v muzeu stojí také několik výtlemů do tmy. Beechcraft 2000 Starship je jedním takovým . Krásné letadlo poháněné dvojicí motorů PT 6 v tlačném uspořádání. Na letadle bylo tehdy vše nové a nevyzkoušené. Bert Rutan ho postavil celé z kompositů. Nejprve postavil ve Scaled Composites 85% model. Na něm vše vyzkoušel. Pak se pustil do stavby skutečného letadla. 15. ledna letěla poprvé skutečná 2000. V kabině cestujících byl nadměrný hluk a kachní plochy s nastavitelným šípem vibrovaly. FAA odmítla letadlu vydat certifikát. Bylo postaveno dvacet (!) prototypů. Na nich se Rutan snažil vychytat všechny problémy. Modifikace vedly k postavení modelu 2000A. Ten již certifikát dostal. Letadlo mělo i nadále problémy s hlukem. Jeho cena byla stejná jako u Cessny Citation nebo Learjeta 35. Výrobce neustále svolával zákazníky a na letadlech byly prováděné další a další úpravy. Komposity se začaly rozlepovat (delamination). Poslední letadlo bylo postavené v roce 1995 (NC-53). Po zjištění delaminace kompositů byla letadla uzemněná. V listopadu stály Starshipy odložené v Marana Air Park v Arizoně. O rok později tam již nebyly. Bylo to sice krásné letadlo, ale nepovedené. Viděl jsem je v Mojave a také na Ruzyni. Na této konstrukci prodělal Beechcraft kalhoty. Podobným výtlemem byl y transportní Boeing YC-14. Letadlo využívalo Coandův efekt. Coandův efekt sice funguje, ale spotřebuje neúměrné množství výkonu motorů. Boeing postavil dva kusy a oba stojí v Arizoně odstavené. Rusové zmenšenou kopii AN 74 vyráběli seriově. Ty létají dodnes.

Boeing 747 Orient Thai

Když jsem pracoval na letišti Don Muaeng, polovina letiště byla ještě uzavřená kvůli povodním a provoz na novém letišti dosáhl maxima. Tak se začal částečně přesouvat provoz z letiště Suvarnabhumi zpět na Don Muaeng. Když jsem tam v lednu 2014 nastoupil, fungovala asi tak třetina terminálu 1, ostatní byly zavalené bahnem. Na ploše stála spousta odstavených letadel rozličných společnosti. Hlavní pravidelnou dopravu obstarávaly společnosti Thai Air Asia a společnost Nok Air. Na ploše také byla odstavená letadla podivných společností v různém stadiu rozkladu. Mezi nimi stála také letadla společnosti Thai Orient. Ta měla na ploše Boeingy 767 a 747. Některým chyběly motory a všechny byly v dost hrozném stavu. Jednou ráno přitáhli ke gejtu 747-346 HS-UTV, o které jsem si myslel, že čeká na ránu z milosti. Jaké bylo mé překvapení, když k letadlu, ze kterého teklo i to, co do něj nikdo nanaplnil, byl připojen pozemní zdroj a přijela auta cateringu a nakladači začali nakládat kontejnery s kufry. Proboha, snad s tím někdo nechce letět? Ale v této zemi se bere všechno trochu jinak. Přivezli čínské cestující, kteří stoupali po schůdcích do špinavého a oprýskaného letadla. Letadlo nahodilo motory a odrolovalo na start. Po něm zůstaly na ploše letiště louže oleje a paliva a jistě i hydraulické kapaliny. Když jsem viděl ty usměvavé Číńany, jak nastupují do letadla, říkal jsem si, že musí hodně věřit v nadpřirozené síly. Letadla si mechanici na ploše nevšimli celý týden, pak ho přitáhli a letadlo odletělo! Nějaké daily a weekly checky ani náhodou! Koukal jsem na televizi na černou kroniku, jestli tam nebude něco o nehodě Boeingu 747. Nic! Za dva dny letadlo zase stálo odstavené vedle jednoho už napůl rozebraného.

Boeing 767-346 HS-BKB Orient Thai

Takže nejen v říši zla mají neortodoxní přístup k údržbě. V současné době má společnost Orient Thai odňato právo provozovat leteckou dopravu a všech třináct letadel stojí na letišti (červen 2018) Don Muaeng. Technický stav jejich letadel byl už moc i na Thajce.

Boeing YC-14 AMARG - prototyp

Jsou prostě letadla skvělá, průměrná a špatná. Nepasuji se na toho, kdo rozhoduje, které kam patří, píšu jen svůj názor, který jsem si udělal díky téměř padesátileté praxi práce na letadlech. Neznám je jen z obrázků nebo z internetu, pracoval jsem na nich a mám dojem, že dokážu rozeznat „létající kovadlinu“ od krásného letadla. Také bych si dovolil posoudit úroveň údržby jednotlivých dopravců.

*****************************

Letadla, můj osud 3
Třetí díl knihy fotografií dopravních letadel, které za 48 let působení na letištích udělal Jan Čech, letecký mechanik. Kniha obsahuje nejen černobílé fotografie, ale i krátké příběhy, které s daným typem autor zažil. Vydal Svět křídel.