16.4.2024 | Svátek má Irena


BTW: Slavičí jazýčky

30.11.2005 23:25

Opět se mi potvrdila dávná zkušenost. Když je kolem mě spousta vybraných lahůdek, hlad mě opouští nebývale rychle. Zato když je lednice poloprázdná, já sedím za počítačem a tiše míjí půlnoc, honí mě mlsná až běda. A zjišťuji zajímavou věc - čím dál víc oceňuji ty nejprostší jídla.

Vezměte si třeba brambory. Stačí je uvařit ve slupce, horké rychle oloupat, posolit, kousíček másla a špetička tvarohu... Mňam. Nebo je jen tak omyté a rozkrojené strčit do trouby, nahrubo posypat kmínem a upéct, až budou mít zlatavou kůrčičku. Potom je buď sníst rovnou, nebo na ně ještě přidat trochu prolisovaného česneku. My jsme tak pekli vždycky ty nejmenší brambůrky, co je nikdo nechtěl oškrabat - babička jim říkala otčenášky.

Nebo obyčejná bramborová kaše. Ta vůně, když brambory šťoucháme, horké mléko, máslo a ušlehat do hedvábna. A že k tomu musí být maso? Ale kdepak, stačí, když se na tom másle opeče cibule. Vůbec brambory jsou s cibulí kamarádi a dokáží spolu podivuhodné kousky.

Jistě, bramborových receptů jsou stovky. Ale pomyslete teď se mnou na docela obyčejný chléb. Ještě horká vypečená patka, měkoučký krajíc s máslem a se solí (nebo čímkoliv jiným...:)), topinky opečené na plotně s česnekem, vaječné topinky s čerstvou zeleninou nebo kyselými okurkami... Možností je bezpočet.

A když navíc žijete v místě, kde se vyskytují opravdové "domácí" pekárny jako u nás, tak nemusíte za mlsotou chodit ani do cukrárny. Já sama si volím chleba podle pečlivého uvážení a nastavení chuťových buněk. Nejčastěji je to z dvorského Elstaru tmavý Královédvorský, mám-li chuť na měkoučkou ale nedrobivou pochoutku, koupím jeho světlejšího bratříčka - chléb Maďarský. Tužší a velice chlebovitý je Mostecký (z blízké pekárny v Mostku, ne v Mostě :)) a pokud mám chuť na úplnou klasiku přímo předurčenou na skvělé topinky, tak si z Jilemnice dovezu chléb Semilský.

V Elstaru také mají spoustu dobrého pečiva, ale jedničku z rohlíků má naše vlastní pekárna v Doubravici. Na to, že naše vesnice má i s přilehlými osadami Zálesí a Velehrádek (krásná jména, že?) necelých 400 obyvatel, jsme nezvykle rozmazlení. Křehoučké voňavé rohlíky sypané solí s kmínem nebo mákem jsou pochoutkou, pro kterou jezdí lidé z širokého okolí.

Jak říká jeden soused - jsou nebezpečné. Jak s nimi jednou začnete, nevíte kdy přestat. S bílou kávou nebo klasickým kakaem jsou dokonalé a vůbec nic na ně není třeba mazat. Musím ale uznat, že druhý den už nejsou nic moc. Člověk se musí zkrátka starat, aby nezbyly...:))

Brambory, chléb, pečivo, máslo, cibule česnek - co je na tom zvláštního? Nic. A přece v sobě skrývají úplnou symfonii chutí, která okouzluje. A láká. Zjistila jsem, že když si v rámci pokusu o hubnutí zakážu sladkosti, vydržím. Zakážu-li si chleba, selhávám.

Čekají nás Vánoce, což je tradičně čas kulinářských zážitků. Ještě před nimi pravděpodobně absolvuji řadu pracovně-společenských akcí, kde se budou podávat vybrané pochoutky. Užiju si to. Ale vím, že se nebudu zlobit, až zase přijdou obyčejné dny s úplně obyčejnými jídly. Užívám si je také.




KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !