19.6.2019 | Svátek má Leoš


BTW: Norsko - země mezi světlem a tmou (3)

2.8.2006 23:17

DNV historická budovaKdyž se pokusím shrnout své dojmy z výtvorů zdejších stavitelů, tak mi z toho vyjde uměřenost, praktičnost a neuvěřitelný cit pro splynutí staveb s přírodou. Váhala jsem, zda dopsat ještě eleganci, ale nebylo to ono. Tím posledním slovem je krása. Ale ne krása ve smyslu umělé pěstěnosti, ale krása přirozená, svěží a poctivá - něco jako pěkné mladé děvče zářící zdravím a spokojeností. Pokud se tu někde najde dramatické tajemno, tak já jsem na něj nenarazila. Dokonce i zdejší královský palác vyniká spíš solidností než odvážnou architekturou či na odiv dávanou povýšeností a mocí. 

Začala bych rodinnými domy. Jsou v naprosté většině dřevěné, všech velikostí a vyskytují se v několika základních barvách. Nejoblíbenější je tmavě červená. Není divu - v té nekonečné zimě je to jakýsi příslib toho, že barvy se ze světa nadobro neztratily. Následuje žlutá, bílá, modrá, hnědá a zelená. Domy mají většinou jednoduchý tvar a sedlovou střechu. Všimla jsem si, že v Oslu mají mnohem marnotratnější - tedy větší - okna než na venkově. I to má svůj praktický důvod. 

Norsko domy a loděNorové se svým kolísáním mezi nekonečnou tmou a několika měsíci dlouhého dne mají tendenci pouštět si do domů co nejvíc světla. Jenže pokud bydlíte venku, daleko od centrálního vytápění, musíte zateplovat a zateplovat. Dříve to logicky znamenalo menší okna a trávou zarostlé střechy. Ty najdete i dnes, když ne na hlavním domě, tak aspoň na kůlně nebo na portále nad vraty. Vypadá to legračně, hlavně když si představíte tu senoseč třeba ve výšce třetího patra. Na některých domech je vidět, že majitel si není na střeše s kosou moc jistý a nechává ležet svoji střechu ladem. Výsledek je nasnadě - náletové dřeviny bojují o místo na slunci, takže takové střechy zdobí nejčastěji vedle bodláků mladé břízky a borovice.

Jinak je okolí domů téměř vždy (řekla bych vždy, ale přece jen nebyla jsem všude…:)) velmi pečlivě upravené a na zahradách kvete spousta květin. Většinu z nich od nás znám, jenom člověka udiví, že kvetou současně jarní i letní druhy. Ne na dlouho - stačí si uvědomit, jak dlouho je tady na severu teplo. Poněkud překvapujícím doplňkem zdejších zahrad jsou trampolíny. Jestli u nás začínají být pomalu nezbytností bazény, zdejší děti radši poskakují. I tady se projevuje zodpovědný přístup k dětské bezpečnosti (viz vždy používané přilby nebo záchranné plavací vesty), takže většina trampolín má navíc takovou ohrádku, aby rozdováděné dítko (Norče?) nedopadlo kam nemá.  Norsko domek u vody

Historických staveb tu není moc vidět. Jednak jich tu opravdu tolik není, a jedna ty dřevěné domy jsou natolik tradiční i v nejnovějším provedení, že se ty starší mezi nimi celkem ztrácejí. Ty opravdu staré poznáte většinou podle masivních trámů a větší zdobnosti. Ta spočívá ve složitějším půdorysu, sem tam je vidět nějaká věžička a hlavně jsou zde řezby. Konce střešních trámů, okraje střech, okolí oken, zábradlí… a dokonce občas i draci! Když jsem to viděla poprvé, zůstala jsem jen koukat - kde se tu vzaly čínské vlivy? Ale potom jsem musela uznat, že Číňané nemají na draky monopol. Oni to ve skutečnosti nejsou jen draci, ale prostě všelijaké příšery, jejichž úkolem bylo odhánět zlé duchy. Ostatně severská mytologie se také nezapře. Jestli u nás bydlí na zahradách sádroví (či hůř - plastoví) trpaslíci, tak tady postávají kamenní (nebo plastoví) trollové. Někteří se hrozivě mračí, jiné byste podrbali za ušima. Často postávají u brány a dělají zcela specifický uvítací výbor.

Aker Brygge balkonyJinou kategorii tvoří velké obytné domy - řekli bychom činžáky. Starých tu mimo centrum Osla moc vidět není a nové se dělí na přívětivé a velmi moderní. Ty přívětivé hledají vzor v klasických rodinných domech, jsou umístěny v přírodě, mají spoustu teras, zákoutí a balkónů. Dbá se na soukromí jednotlivých obyvatel a jsou doslova utopené v zeleni. Mají různé tvary a v Sandvice jsem viděla jeden, který doslova vyrůstal ze skály. Ta byla pod ním a tvořila křivolakou zadní stěnu. Dům nebyl souměrný, prostě se skále přizpůsobil. Z vyšších pater musí být úchvatný výhled…

Domy velmi moderní vznikají především v centru města. Jsou to vysoké složité budovy, tak rozmáchnuté k experimentům, jak jen norská duše snese. Nezvyklé úhly, zkosené rohy, okna, balkony. Téměř žádné křivky, dokonce ani na rozestavěných stavbách. Domy už nejsou tak domácké, ale to v tomto případě zas tak nevadí - jsou myšleny jako moderní městské bydlení, takže se nepočítá se smrčkem za oknem, jak je jinak běžné. Hezký příklad nové výstavby je na předměstí Osla - v Lysakeru. Množství na zdejší poměry vysokých domů (kolem 8 pater) je však vyváženo parky a nádherným širokým dřevěným molem, které zde tvoří nesmírně přívětivé nábřeží - resp. "brygge". Aker Brygge fontána

V Oslu byste marně hledali něco podobného historickým centrům našich měst. Souvislá středověká výstavba prostě chybí. Opět to má logické důvody: jednak se tu skutečně vždycky stavělo ze dřeva a jak víme, dřevo velmi snadno hoří. Dále se tu prostě zas tak moc nestavělo. Než našli Norové ropu, nebyl život na severní výspě Evropy vůbec jednoduchý. I proto si Oslo zachovává poměrně domácký charakter a většina centra je tvořena domy připomínajícími např. pražské Vinohrady nebo Dejvice.

Další kategorií staveb, o které bych se chtěla zmínit, jsou kancelářské budovy velkých firem. Podrobněji jsem poznala dvě. Obě patří významným norským společnostem, jedna z nich patří doslova k norskému rodinnému stříbru, jelikož zde působí už od šedesátých let devatenáctého století! Její budova je však z osmdesátých let století dvacátého a vcelku přesně symbolizuje vztah Norů k práci a životnímu prostředí. Velká budova je situována kousíček od břehu fordu, a přestože má ve skutečnosti 6 podlaží a tisíce čtverečných metrů kanceláří, nikdy z ní nevidíte víc než dvě patra - je totiž postavena ve svahu. Musím říct že na to, jaká je to vlastně obluda, vůbec nekazí ani pohled z pevniny, ani z moře. DNV z moře

Budova je maximálně prosklená - touha Norů po světle je velmi pochopitelná. Líbí se mi politika firmy, kdy u oken s výhledem na fjord bývají posazováni ti pracovníci, kteří z titulu své funkce vlastně neopouštějí kancelář. Ozdoby jsou jasné - modely plachetnic, lodní šroub a spousta obrazů, jejichž témata jsou z větší části také spojená s mořem. Konec konců, v logu té firmy je mimo jiné kotva a její existence je s námořnictvím pevně spjatá. Vnitřní i vnější zeleň je doplněna čímsi připomínajícím japonskou zahradu, tedy jezírkem s oblázkovým dnem a kamennou plastikou s tekoucí vodou.

Ale popojděme o kousek vedle. Nová budova zdejšího telekomunikačního operátora je postavena na poloostrově Fornebu na místě bývalého letiště. Tuto velmi atraktivní lokalitu získaly zde usídlené firmy za jedné podmínky - musejí zajistit asanaci území. A tak opět na břehu moře vyrostla velmi zajímavá stavba, snad jediná v Oslu, která má víc křivek než pravých úhlů. Půdorys má tvar oka a nebyli by to telekominíci, aby si jako jedni z prvních nezavedli pomocí wi-fi po celé budově bezdrátový internet. Slyšela jsem, že na jejich adresu rádi jezdí technologicky uvědomělí taxikáři - dokonce i z parkoviště se totiž dá pohodlně surfovat. DNV okno

Jinak je to stejně jako v předchozím případě budova nesmírně přívětivá k potřebám lidí, kteří mají podávat špičkový výkon. Spousta zahrad a zahrádek (vnějších i zimních) zajišťuje spolu s maximálním prosklením aspoň dva ze základních atributů pro duševní svěžest pracujícího člověka - zeleň a světlo. Styl a zvláštní tvary místností mi silně připomínají kanceláře v pražském Tančícím domě. Na mě to působilo velmi dobře - tady i tam. Křivé stěny mi nevadí, pokud ovšem nejsou dílem opilého zedníka…:)).

Nakonec bych řekla ještě pár slov k technologické či infrastrukturní architektuře - netuším, jak to souhrnně pojmenovat. Jde mi o nádraží, zastávky, mosty, nadjezdy, podchody a podobně. Tady bych řekla, že jednoznačně převážil pragmatizmus nad krásou, neřku-li elegancí. Fakticky mě až zaskočilo, jak ošklivé ty stavby dokáží být! (Jedinou výjimkou je snad letiště.) Přitom nejsou špinavé nebo zanedbané, jen postavené bez jakékoliv fantazie. Uznávám, že hezké a elegantní stanice metra nebo vlaková nádraží mohou být vnímány jako zbytečně vyhozené peníze, ale asi jsem rozmazlená. Přiznám se, že právě to obdivuji na Francii - tam dokáže být krásný a mít švih i dálniční most! Aker Brygge nádraží

Ale celkově musím říct, že Norsko je vzácným příkladem toho, jak může civilizace prorůstat do přírody bez toho, že by ji ničila a znásilňovala. Zdejší architektura je především lidská - a to jak svými rozměry, tak tvary a barvami. Hodně tu dělá velmi pevné pouto s tradicemi, především obliba dřeva. Měla-li bych to nějak jednoduše shrnout, řekla bych: Norsko je moc pěkná a příjemná země…

První článek o Norsku najdete tady a druhý zde...



Diskuse


Lída Š.
11:31
3.8.2006

Vera
1:38
3.8.2006

Jiří Růžička
21:38
2.8.2006

Bláža
22:08
2.8.2006

Jiří Růžička
22:18
2.8.2006

Vera
20:02
2.8.2006

JoVo
19:00
2.8.2006

Rákšasí
12:41
2.8.2006

zana
15:01
2.8.2006

Rákšasí
17:53
2.8.2006

zana
23:52
2.8.2006

Rákšasí
9:21
2.8.2006

Rákšasí
11:11
2.8.2006

JoVo
11:21
2.8.2006

Rákšasí
11:24
2.8.2006

Julie
13:10
2.8.2006

Eva
9:19
2.8.2006

Eva
9:16
2.8.2006

tosca
14:05
2.8.2006

Vladimír
8:48
2.8.2006

Maxová
12:33
2.8.2006

Vladimír
8:43
2.8.2006

Xerxová
7:53
2.8.2006

Kočka
8:33
2.8.2006

jenny
12:26
2.8.2006

JanaBa
11:10
3.8.2006

počet příspěvků: 37, poslední 6.8.2006 03:49