Kočičku jsem měla zamluvenou už před dovolenou s tím, že si ji vyzvednu hned ve středu ráno. Paní Javůrková, u které byla Norika v depozitu spolu se svojí sestřičkou Yorikou, souhlasila s odkladem, jelikož kočičce přetrvávala jakási plíseň na nosíku. Nakonec se nám to kvůli zpoždění letadla ve středu nepovedlo zorganizovat a Norika tak přijela domů trochu složitějším způsobem až v pátek s mým mužem. Ke konci už jí cesta opravdu lezla na nervy, takže vřískala jako když ji na nože bere. (Ke všemu ještě byla na dálnici nehoda a Martin tam uvázl. Norika mu k tomu vyzpěvovala...:)))

Doma se ukázala jako odvážné a rozhodné kotě. Je jí asi dva a půl měsíce a věděla co chce. Když jsem ji vytáhla z přepravky a vzala do náručí, tak mě krátce prověřila, olízla mi nos a vylezla mi na rameno. Odtud však následoval mohutný skok na rameno mého muže. Hrdě si mu stoupla za límec u košile, ovinula se mu kolem hlavy a dala nám najevo, koho hodlá milovat v první řadě.

A jaká je? Tak předně těžko popsatelná. Je to tříbarevná kočička, která má obvyklý bílý základ a na těle skvrny, kde se střídají fleky klasicky a rezatě mourované. Bříško má doslova puntíkaté a obličej má symetricky rozdělený na mourovatou a rezatou půlku, přičemž nosík je bílý. Za ten týden jsem nabyla dojmu, že kdykoliv páše nějakou neplechu, ukazuje mourovatou tvář. Když je se světem v míru, je k vidění zrzavo-bílá hlavička.

Už to není miminko, ale řekněme nohatý předškolák. Vypadá, jako by se vykulila z obrázku z nějaké egyptské hrobky. Dlouhatánské nohy s chápavými tlapkami, dlouhý tenký ocas, špičatá tvářička lemovaná obrovskýma ušima. Možná bude v rodokmenu nějaká siamka, těžko říct.

Hned od začátku dávala najevo, že se světa nehodlá bát a to ani když se na něm nacházejí i Nazgúlové. Z útulku byla na psy zvyklá, takže postupné sbližování snáší lépe, než Daník s Kazanem. O tom přivykání později napíšu podrobněji, ale za týden jsme na tom tak, že psi jsou schopni s ní existovat v jedné místnosti, nesčetněkrát si ji očuchali, ale nikdy bez přímého dozoru odpovědné osoby, tedy většinou mně nebo Marka. Nejhorší bude ji vypustit na podlahu bez přímého dozoru (tedy ruce na psovi). Ale dáváme tomu čas. Nehodlám nic riskovat. Zatím nechodí bez dozoru ven a doma má záchůdek, který svědomitě používá.

Otrkala se v podstatě za jeden den a potom si začala hrát. Je bystrá a rychlá jako blesk. Už stihla vybojovat lítou bitvu s mým pilníkem na nehty. Ta však skončila nerozhodně, jelikož oba bojovníci sletěli v závěru boje z gauče na zem. Pravda pilník se narozdíl od Noriky už nezvednul. Ta se oklepala, opatrně se rozhlédla, co jako na to říkám, několikrát se rázně olízla a odkráčela se vztyčeným ocasem.

Venku se plíží stejně ostražitě jako svého času Vinnetou, až na to, že legendární Apač nejspíš netřepal tlapkami kdykoliv šlápnul na mokrou trávu. Hned na první vycházce skočila plna nadšení (a nevědomosti) do psího koupadla. Naštěstí tam bylo vzhledem k vedrům jen málo vody (psi ji stačili roznosit na kožiších), takže vylítla ven a děsně se na mě zaškaredila. Myslím, že došla k názoru, že to ode mne nebylo vůbec hezké. Sice mi po chvilce odpustila, ale zato nemohla poznat svůj mokrý ocásek. Takže ho začala chytat a identifikovala ho teprve poté, co se do něj bolestivě zakousla.

Má za sebou i první šok. Tentokrát jsem za něj skutečně mohla já, protože jsem v její přítomnosti před bouřkou zavřela na zahradě slunečník. Taková děsivá věc! Zasvištěla pod dřevník a nemohli jsme ji dostat ven. Nakonec se dala přesvědčit, protože si už stačila neomylně spojit volání "čičí" s nabízenými dobrotami. Jídlo je zatím její vášeň a čekání u misky už začal být rituál. Přestože o ní náš veterinář prohlásil, že je akorát, má zřejmě pocit že musí něco dohnat, takže by se cpala celý den (kdybych jí to umožnila).

Jak je malá, už se dala na krádeže. Zatím je to jenom kousek koláče, leštidlo z manikúry a kousek kedlubny. Ten mi ukradla rovnou od klávesnice a hodila si ho na zem. Půl hodiny mi nikdo našlapal na klávesnici a neshazoval hrnek s pitím! Honila kedlubnu po zemi a vášnivě ji zakusovala. Po té půlhodině ten hnus už opravdu jedle nevypadal, ale Norika byla spokojená. Kedlubna je fajn, oznámila mi a šla se nasoukat pod monitor.

Musím říct, že jsem si nějak před tím neuvědomila, jaký mám na pracovním stole a okolí binec. Jenže když do obvyklého kancelářského nepořádku nakráčí zvědavé a podnikavé kotě, všechno nejednou vypadá jinak. Zrovna teď se dohadujeme, jestli jí mám nechat průchod mezi klávesnicí a stojanem na monitor, nebo zda bude procházet po hraně stolu a strkat mi ocas do nosu. K dohodě zatím nedošlo, jelikož se opět nacpala pod stojan na monitor a prackama se mi snaží rozškubat kartičku k zubaři. Kabel od klávesnice a hodinky se prý také dají celkem slušně okousat.

Stále jsme se nedokázaly dohodnout na tom, že po klávesnici se nechodí. Netuším, jak by v tomto případě mohl vypadat kompromis, jelikož když se snaží jít po kraji, tak mi dělá binec v ovládání multimédií a už mi třikrát zapnula Caps lock a dvakrát Scroll lock. Poprvé jsem to zjistila tak, že se mi nedařilo zadat heslo do pošty... Ještě, že to nebyla banka!

Dalo by se říct, že se tu Norika docela úspěšně zabydlela, i když nám ty neustálé strategické přesuny (aby se nedostala kočka bez dozoru dohromady se psy) docela dávají zabrat. Kazan se chová dobře, kdyby byl sám, bylo by to už asi v pohodě. Daník to prožívá bouřlivěji, ale také je to stále lepší. Hodně se s nimi mazlím a přidala jsem na dobrotách (úplatcích...:))) Stejně to vidím ještě tak na velmi ostražitý týden...

To by bylo na první hlášení asi všechno. Pokud byste měli kdokoliv nějaké rady týkající se soužití psů a koček, moc prosím, sem s nimi! Hlavně jak poznat, že je to už bezpečné...

PS: Ukradla mi papírek se seznamem článků do Zvířetníku a udělala z něj cosi drápy nasekaného a zuby rozžvýkaného. Kdo si prosím vzpomene, že má u mně něco neuveřejněného, radši prosím pošlete stručnou upomínku...:)))

PPS: Právě vyskočila z okna pracovny ven (je to nízko, má tam pařez a psi doma vyspávají večeři...) a chytla svoji první myš! A přinesla ji ještě živou oknem zpátky do pracovny! Vyhodila jsem je obě! Tak ji honí pod oknem... Zaskočila zpět mi říct, jaká je dobrá a vrátila se číhat na okno. Vypadá to, že lov bude zajímavější, než chození po klávesnici!