29.3.2024 | Svátek má Taťána


BTW: Knihkupectví

8.12.2005 19:25

Prodej knih totiž většinou přitahuje nadšence, kteří posléze svému obchodu vtisknou originální tvář. Nemyslím tím samotnou organizaci a vzhled prodejních prostor, jako spíš způsob výběru a prezentace určitého typu knih. Vysvětlím.

V centru Dvora Králové jsou dvě knihkupectví nepříliš od sebe vzdálená. Na náměstí pod podloubím prodávají vedle knih i noviny a časopisy, jeden kout místnosti patří antikvariátu. Mají obvyklý sortiment, ale jejich silnou stránkou jsou všechny možné příručky.

Chcete nějakou exotickou kuchařku, potřebujete si projít nejnovější trendy v hubnutí nebo životním stylu, toužíte po nějaké esoterické literatuře? Najdete tu všechno a ještě se vám od prodavačky dostane zasvěceného výkladu na dané téma. Ono ji to totiž ohromně zajímá a je tedy v obraze. Tento typ knih v podstatě nekupuji, ale vím kam jít, pokud budu potřebovat poradit.

Druhé je na zdejší pěší zóně a provozuje ho rodina Veselých s pomocníky. I oni mají všechen obecný sortiment knih, navíc objednávají pro celý Dvůr učebnice. Vyznají se v preferencích jednotlivých profesorů na gymnáziu, takže když synek přijde s požadavky typu "matematiku pro prvák, takovou tu zelenou" nebo "tu tlustou biologii", tak vědí oč jde.

Ale nejlepší je s nimi povídání o krásné literatuře. Všichni čtou a mají přehled. Své lidi si pamatují i s jejich zálibami, takže kolikrát vám strčí do ruky něco, co hrozně chcete, i když jste to do té doby netušili. Domnívám se, že naše rodina tam patří mezi kmenové zákazníky - vždyť kolik toho tam za celá léta nakoupil jenom můj děda a potom já v jeho zastoupení!

My tam chodíme všichni a nepovídám tam jenom já - i naši synové si tam našli zázemí pro své zájmy. Takže se tam skvěle nakupují dárky. Zrovna včera jsem za tím účelem šla. Dvě knihy jsem měla vybrané již předem, další jsem hledala. Strávila jsem tam šťastnou půlhodinku (minimálně...:)), dostala jsem řadu zajímavých tipů konkrétně zaměřených na jednotlivé členy rodiny, a nakonec nakoupila.

Pana Veselého jsem potkala, když už jsem byla na odchodu. Probrali jsme mé nákupy a dostala jsem ještě speciální echo na novou knížku od Edith Pargeterové. Shodli jsme se na mlčení o mých nákupech před dotčenými členy rodiny, stejně jako jsem se zmínila o knihách, které by jim mohli doporučit, pokud by tam hledali nějaký dárek pro mě.

Nakonec pan majitel lišácky mrknul a jen tak mimochodem prohodil: "Jo, váš mladej tu včera byl a nakupoval..." Zvědavost mi vykvetla na tváři. Nabádavě jsem napověděla: "A?" Vítězoslavně se zasmál: "To vám nesmím říct. Počkejte si na Vánoce!"

No řekněte, může se vám něco takového stát v supermarketu?