29.3.2024 | Svátek má Taťána


BTW: Bramborový salát

29.12.2005 21:45

Abych problematiku zjednodušila, pomineme i druhy ryb a jejich úpravu. Zůstaneme tedy jen u bramborového salátu. Tak schválně - jak ho děláte vy? Přejali jste jeho přípravu z rodinných tradic nebo tvoříte vlastní variace?

U nás doma je to jednoduché - polévku jsme převzali ze Slovenska (kyselá kapustnica s klobáskou - mňam!), rybu připravujeme jak nás zrovna napadne, a bramborový salát dělám tak, jak jsem si zvykla ho dělat já. Což znamená, že je podobný, ale nikoliv totožný se salátem mojí matky.

V mém pojetí se totiž do brambor přidává kořenová zelenina, nejvíc je mrkve a ani celer nemá zanedbatelný podíl (tento fakt ovšem před svými muži pro jistotu příliš nezdůrazňuji...:)). Cibule, vajíčka natvrdo, pepř sůl a kyselé okurky už jsou běžnými přísadami. Vzhledem k tomu, jak málokdy salát dělám, nenahrazuji majonézu jogurtem, ale zase jí nedávám moc. Vzniklý salát je skutečně přílohou, nenutí nás přikusovat chleba.

Největší problém s přípravou "klasického" bramborového salátu jsem měla na Tchaj-wanu. Tehdy jsme žili v nevelkém městě Hsin-chu ve střední části ostrova, kde většina místních pořádně neslyšela ani o Evropě, natož o evropských vánočních zvycích. Výsledkem bylo, že jsme měli velké problémy i s tím, jak sehnat základních suroviny.

Nevelká skupina zdejších cizinců totiž zahrnovala většinou jen hostující profesory ze dvou místních univerzit, přičemž většina z nich byla z USA. V rámci našeho kampusu jsme tvořili poměrně semknutou skupinu, která se často setkávala. Všichni jsme se tedy snažili přispět ke společné vánoční párty vlastními tradičními pokrmy. Copak osmažit rybu, to byla brnkačka - pokud si člověk dokázal vybrat z desítek nabízených druhů.

Ale co se salátem, když brambory jsme dostali jen v největším obchodním domě balené po čtyřech kouscích jako exotické ovoce? Samozřejmě s odpovídající cenou...:) Celer a petržel potom nebyly k dostání vůbec.

Nakonec jsem splácala cosi bramborovému salátu přibližně podobného. Vzhledem k tomu, že nikdo kromě nás netušil, co má vlastně čekat, byl salát přijat s nadšením. Vůbec to byly zvláštní Vánoce, protože se míchaly zvyky americké, čínské, české a ázerbajdžánské. Nikomu to nevadilo a nejradostnější byly tehdy naše děti. První dárky dostaly 24. prosince (od nás), další do červenobílé punčochy o den později (od amerických přátel) a něco přišlo ještě s čínským novým rokem.

Od té doby mám k tradicím vztah přátelský, ale nikoliv dogmatický. Jsem moc zvědavá, s čím jednou přijdou moje snachy. Třeba to bude něco fantasticky dobrého, co rovnou začlením do našich zvyků. A stejně doufám, že i jim zachutná něco z našich specialit a každá z nich si vytvoří svoji vlastní tradici. Není to úžasné, jak může být taková tradice proměnlivá?