Odejdou Britové z Evropské unie na vlastní žádost, anebo dostanou padáka? A že by v ní nakonec ztvrdli?

Brexit se táhne jako šňůra na prádlo. Po téměř třech letech od referenda, ve kterém se poddaní královny Alžběty vyslovili pro odchod z Evropské unie, pořád není jasné, kdy ji opustí. Jisté není ani to, že ji opustí.

Minulý týden dostala monarchie další odklad na odchod z Evropské unie. EU 28-1 stanovila nové „nejzazší“ datum brexitu na 31. října. Britové tak mají ještě víc než půl roku na to, aby se rozhodli odejít na základě dohody, nebo bez dohody. A brexit mohou také odvolat.

Premiérka Theresa Mayová tvrdí, že koncem října už bude Británie dávno pryč. Hlásá názor, že ostrovní království se nebude koncem května účastnit voleb do Evropského parlamentu, protože ještě před nimi se jí podaří protlačit dohodu přes poslance.

Vypadá to ale spíš jako přání než odhad situace. Pokud se v příštích týdnech nenaplní, může se její vláda dohodnout s poslanci a vypsat druhé referendum.

Exit z brexitu?

Spojené království, obdobně jako Česko, zákon o obecném referendu nemá. Pro každé všelidové hlasování proto musí parlament schválit zákon.

V roce 2016 to poslanci neměli komplikované. Otázka byla nasnadě: „Zůstat, nebo odejít?“ („Remain or Leave?“) Tentokrát by však zvažovali tři otázky: „Odejít s dohodou, bez dohody, zůstat?“ („Deal, No Deal, Remain?“).

Možnost „zůstat“ obyvatelé monarchie v roce 2016 většinou zavrhli. Proto by logicky měla být položena pouze otázka, zda „odejít s dohodou“ nebo „odejít bez dohody“.

Neschopnost politiků ve Westminsteru sjednat kompromis však stoupence unijního členství povzbuzuje. Čím dál vehementněji prosazují plebiscit o základní otázce „Remain or Leave?“.

Podle jejich představ by voliči v referendu měli dostat dvě otázky. První by byla „odejít, nebo zůstat“, druhá „odejít s dohodou, anebo odejít bez dohody“. O způsobu brexitu by se tak rozhodovalo jen v případě, kdyby většina voličů opět hlasovala pro odchod (popsáno tady).

De Gaulle byl tvrdý

Jenže do brexitu mluví také druhá strana, tedy EU 28-1 a zejména Francie, tradiční rival ostrovní monarchie. A prezident Emmanuel Macron je v pokušení ukázat Britům, zač je toho loket.

Charles de Gaulle, kterého Macron s oblibou cituje a jehož portrét má v kanceláři, byl vůči Britům nesmlouvavý. Zatvrzele jim bránil ve vstupu do Evropského hospodářského společenství. Hned dvakrát, poprvé v roce 1963, podruhé čtyři roky poté, jejich přijetí jednostranně vetoval.

„Anglie je ostrov, námořní země. Vyniká originálními zvyky a tradicemi. Povaha, struktura a pozice Anglie jsou ale propastně odlišné od kontinentálních zvyklostí,“ namítal vyčouhlý generál a ostrovany do společenství nepustil. Dostali se do něj až v roce 1973, po de Gaullově smrti, za prezidenta Georgese Pompidoua.

De Gaulle to stavěl jako volbu: Buď hlubší integrace, anebo větší, ale volnější aglomerace za účasti Británie. Brity pokládal za potížisty a rozbíječe. Jejich motivy viděl nejspíš podobně jako tajemník fiktivního ministerstva pro administrativní záležitosti Humphrey Appleby v seriálovém sitcomu Jistě, pane ministře: „Abychom mohli Evropské společenství rozbít, museli jsme se nejdřív dostat dovnitř. Zkoušeli jsme to zničit zvenčí, ale to nešlo. Ale teď, když jsme uvnitř, můžeme z toho nadělat úplný guláš.“

… a Macron přitvrzuje

Macron minulý týden na summitu v Bruselu de Gaullovu umíněnost připomenul. „Jsme připraveni na brexit – volbu, kterou udělal britský lid,“ namítl na návrh, aby byl brexit posunut až na březen příštího roku. V Bruselu tlačil na to, aby odklad nebyl protahován za evropské volby, které jsou plánovány na konec května.

Nakonec Macron další odklad nevetoval. Kývl na říjnový kompromis. Dal však najevo, že další odklad brexitu by už Unie Britům povolit neměla.

Macron je zjevně rozezlen, že opakující se rozhovory o brexitu odvádějí pozornost od reforem, které v Unii prosazuje. Ví, že by brexit bez dohody poškodil obchod a francouzskou ekonomiku. Agentura Reuters však cituje vysoce postaveného britského diplomata, který upozorňuje, že ekonomické ohledy můžou jít stranou, protože bývalého bankéře od Rothschildů pohání ctižádost vrátit Francii dominantní roli, kterou hrála v padesátých letech minulého století.

De Gaulle by možná Mayové na žádost o odklad už dávno řekl „Non“. Macron nemá takovou autoritu, aby jednostranné veto ustál. Je také jiná doba.

Pokud ale Macron na svou stranu získá další státy… Vsadili byste si na to, že datum odchodu z Unie si nakonec zvolí Britové?

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce