29.3.2024 | Svátek má Taťána


SOBOTNÍ CESTY: Hřebeny se šlehačkou (o jednom zanedbatelném výletu)

16.5.2015

To byly ty teplé dubnové dny a nás lákal už dlouho plánovaný výlet do Černošic a dál. Vysvětlím: naše cestování dost často souvisí s nějakým… řekněme občerstvením :-) A v Černošicích před časem znovu otevřeli cukrárnu u nádraží. Vždycky jsme na ni chtivě koukali z vlaku a říkali si, že se tam někdy musíme zastavit. A ten den konečně nadešel, vyrazili jsme na krátkou vycházku na okraj Prahy, do míst, kde Brdy ještě převyšují okolí jen o pár desítek metrů.

Tedy alespoň původní myšlenka byla taková - jen si zajedeme na dort a pak se projdeme k Cukráku, tam sedneme na autobus a pojedeme domů. Jenže ta cukrárna se nám trochu vymkla z ruky a ukázalo se, že to vážně bude třeba rozchodit, a to tak že pořádně.

Jsme nahoře, vpravo pod námi je Berounka

Vyrazili jsme podle Berounky směrem na Kazín. Bylo teplo, v chatové kolonii se činili zahrádkáři s hráběmi a motyčkami, nad lesem trochu strašidelně čněla konstrukce vysílače Cukrák. Kousek za Kazínem cesta zabočila od vody do lesa. Chvíli jsme zkusili po ní jít, jenže v poměrně prudkém kopci začala mizet, a tak jsme se otráveně vraceli, ale štěstí nám přálo a poslalo nám statného zahrádkáře, který z toho lesa vycházel a volal na nás, ať jen klidně jdeme dál, že cesta funguje a nahoře jsou hezké výhledy do krajiny, které za chvíli zmizí, jen co stromům naroste pořádné listí.

Na protějším břehu Mokropsy

Ta cesta opravdu nebyla špatná, navíc jsme v lese potkali spoustu kytiček a výhled nahoře byl parádní, div ne kruhový (jen jsme si nebyli tak docela jisti, na co se díváme, protože mapu jsme moudře nechali doma). Vracet se nám nechtělo, tak jsme tak nějak odhadli směr k Jílovišti a kupodivu to klaplo a opravdu jsme tam došli. To už byla dávno všechna cestovní voda dopitá a my se těšili na místní restauraci.

Smůla, v Jílovišti rekonstruují ulice a restaurace tím pádem zavřela, takže nejbližší tekutiny byly k mání asi půl hodiny odtud u Cukráku. Tam snad už za totáče bývala dřevěná bouda s občerstvením. Dodnes se moc nezměnila, žádný luxus, ale pivo mají skvělé. Vznikl ovšem další problém, a to dopravní. U Cukráku je zastávka autobusu do Prahy; na protější straně, než je stánek. Pro přespolní je ovšem třeba dodat, že ta zastávka se nachází na dálnici, takže přecházet není zdraví prospěšné. V Jílovišti je podchod, ale odtud jsme před chvílí přišli a dát si to znova se nám moc nechtělo. Nakonec jsme popošli ještě asi dva kilometry k nadjezdu a tam nám dokonce ten autobus skoro hned přijel.

Hezký výhled

A finále? Autobus nás dovezl k nádraží Smíchov. Do Bohnic jezdíme obvykle metro/metro/autobus. Tentokrát se nám zachtělo cesty po povrchu, nasedli jsme na tramvaj… a ta nás následkem výluk k tomu druhému metru nakonec, po hodině a půl kličkování, dovezla.

Jo a ten název… téhle části Brd se říká Hřebeny. Šlehačka byla v cukrárně :-)

Foto: Zana

Fotografie si můžete prohlédnout i zde přímo na Rajčeti.

 

Zana Neviditelný pes