O víkendu jsme s dětmi vyrazili na podzimní vandr. Na zpáteční cestě z Kokořínska (noc pod širákem už byla fakt studená!) jsme se zastavili v Mělníku, aby potomci viděli soutok Vltavy s Labem a zámek Lobkowiczů. Nejasně jsme tušili, že je tam shodou okolností i vinobraní, ale kvůli tomu jsme tam skutečně nejeli.

Stará část města byla komplet obšancována pohůnky v jedovatě zelených vestách. „Do zámku? Na vyhlídku od kostela na soutok? Samozřejmě, ale musíte zaplatit sto pade na osobu. Máme tu totiž vinobraní, víte?“ vypálili na nás. Platit vstupné do města je samo o sobě dost bizarní požadavek – proč mi chce někdo bránit, abych se prošel po veřejné ulici? A když už, co mi za to na oplátku nabízí tak skvělého?

V případě Mělníka to byly stánky s cukrovou vatou, létající kačeři, opékané párky, gumoví hadi, pištící peruánští indiáni, rachotící kolovrátková muzika a další pouťový šunt, za kterými každé jaro s dětmi vyrážím do bývalé Fučíkárny na Matějskou. Rozdíl je v tom, že tam jdu cíleně a za vstup platím tuším desetikorunu na osobu. Proč bych měl za vstup na šuntobraní vybalit patnáctkrát víc? Chápal bych to snad jen v případě, že by v ceně byly dva litry Ludmily. Jenže těch sto pade bylo jen čisté vstupné. Žádná přidaná hodnota – prostě jen výpalné za to, že si cukrovou vatu vůbec můžu koupit.

Vstupné na šuntobraní bylo navíc pouze třídenní (tedy od pátku do neděle), a teď byla neděle odpoledne. Třetinový vstup jen na neděli městští pohůnci nenabízeli. Proč? „Denní vstupné? Neexistuje. V pět hodin bude ještě koncert Ewy Farné,“ sdělili nám bezelstně. Takže pokud si chcete o víkendu během šuntobraní zajít v Mělníku nakoupit nebo třeba vybrat peníze z bankomatu, musíte si k tomu připlatit kvílení "Měls mě vůbec rááád". Úplně jako za komunistů, kdy vám prodali banány jen když jste si k nim přibrali ohnilý karfiól.

Vysvětlovat, že nás nezajímá pubertální hvězdička, ale renesanční zámecká sgrafita, samozřejmě nemělo cenu. A tak jsme pohůnky obešli a vydali se na Mrázovu vyhlídku nad soutokem, kde šuntobraní neprobíhalo. Jak to tam vypadá ukazují přiložené fotografie. Nevyfotil jsem ale jemně rozkousané čínské nudle promíšené buráky v karamelu a vydatně zalité červeným burčákem, které kdosi odložil hned vedle napůl rozmlácené a posprejované lavičky. Nejspíš mu v žaludku neudělaly dobře. Nebo se snad nešťastník poblil z aktuálního mělnického genia loci, jehož akustickou složku tvořily skřeky tlusťochů z Maximum Turbulenc? Ani my jsme k tomu neměli daleko.

Jednoho z pohůnků jsem požádal o telefon na místostarostu Zdeňka Koudelku, který je za šuntobraní zodpovědný. Proč je centrum města na tři dny totálně off-limit? Proč nemůžu svobodně použít zelenou turistickou značku, která skrz ně prochází?

Pan Koudelka mi vysvětlil, že vydřidušské vstupné do celé staré části města upravuje vyhláška, jejíž vydání prý Mělníku umožňuje zákon o obcích. Fajn, ale proč si tedy musím v neděli odpoledne kupovat vstupné na celé tři dny? „Protože nám to umožňuje zákon o obcích,“ opakoval kolovrátkově pan místostarosta. Pochopil jsem z toho, že kdyby zákon o obcích umožňoval Mělníku rozprodávat cizince na orgány, moje ledviny by už nejspíš čekaly někde v mrazáku. V tomhle městě totiž nikdo neřeší, jestli je něco v souladu se zdravým rozumem nebo s obecnou spravedlností. Když něco zákon umožňuje, je to prostě v pořádku a basta fidli. Je v tom vekslácká vychcánkovská mentalita: stáhneme cizince jak jen to jde.

Jako občanu mi zákon 106/1999 sb. o svobodném přístupu k informacím umožňuje ptát se volených zástupců mělnické samosprávy na to, jak hospodaří. Pana Koudelky se proto veřejně ptám:

1. Proč je na Mrázově vyhlídce tak nebetyčný bordel, že se z toho návštěvníkům vašeho města zvedá kufr?

2. Jaký byl výtěžek ze vstupného na loňské Vinobraní?

3. Jakou část z vybraného vstupného investovalo město do opravy a údržby Mrázovy vyhlídky?

4. Jaká část z výtěžku z letošníhoVinobraní bude použita na to, abych si nad soutokem Labe s Vltavou nepřipadal jako ve feťáckém doupěti kombinovaném se smetištěm někde v Bangladéši?

Podle zákona 106/1999 sb. mi pan Koudelka musí do patnácti dnů odpovědět. S jeho odpovědí čtenáře Neviditelného psa seznámím. Ptejte se ho i vy - jeho mobil je 606 612 280.