29.3.2024 | Svátek má Taťána


BLÍZKÝ VÝCHOD: Syrsko-irácký stát?

11.5.2013

V březnu uplynuly už dva roky od vypuknutí povstání proti vládě syrského prezidenta Bašára al-Asada. V počáteční fázi povstání se protestující domáhali reformy stávajícího systému, ale posléze se hlavním požadavkem stalo odstoupení syrského prezidenta a pád vládnoucí strany Baas. Poklidné protesty přešly nejprve do násilností a poté v regulérní občanskou válku. Mezi povstalce a největší odpůrce vlády patří téměř výhradně většinoví sunnité, zatímco stranu Baas a Asada podporují šíité (mezi hlavní oporu patří vládnoucí alavité), také křesťané a ostatní syrské menšiny. V první polovině roku 2012 ale začaly čím dál více prosakovat informace o velkém zapojení revolucionářů bojujících v roce 2011 v Libyi proti Kaddáfímu, teroristické sítě Al-Káida a ostatních islamistických uskupení na straně rebelů. Jaké jsou záměry Al-Káidy v Sýrii?

Mezi živnou půdu Al-Káidy v současnosti patří především území států Somálska, Libye a rozsáhlé, nikým nekontrolované teritoria subsaharské Afriky. Své buňky a vliv si toto mezinárodní teroristické uskupení udržuje stále také v Iráku, Pákistánu, Afghánistánu a i v Mali. Po vypuknutí revolty v Sýrii tato organizace vycítila novou příležitost. Po vystupňování poklidných demonstrací v krvavé střety se její příslušníci začali stahovat zvláště z území Iráku, ale také severní Afriky na území Sýrie. Zapojení teroristů na straně opozice zdůrazňuje od počátku povstání prezident Asad a další čelní představitelé země. V rozhovoru z 29. 8. 2012 popřel existenci občanských protestů v Sýrii a řekl: "Jedná se o zahraniční spiknutí, které ohrožuje a destabilizuje naši zemi." Obviňování vnějších nepřátel ale má především obhájit represe vůči opozici. Přítomnost členů Al-Káidy na syrském území a jejich zapojení v konfliktu ale také potvrdil v květnu 2012 i americký ministr obrany Leon Panetta. O zapojení svých lidí na straně rebelů a ke svržení Asada vyzval několikrát i současný hlavní představitel sítě Ajman al-Zawahri. Už na počátku února 2012 prohlásil: "Odolnost našich lidí v Sýrii přes všechny bolesti, oběti a krveprolití roste." O pár měsíců později vznesl výzvu: "Každý muslim a každý čestný a svobodný člověk v Turecku, Iráku, Jordánsku a Libanonu musí jít na pomoc svým bratrům v Sýrii." Toto prohlášení přišlo jen několik dní poté, co americký činitel řekl, že irácká Al-Káida stála za dvěma bombovými útoky proti syrským zpravodajským službám v Damašku. Mezinárodní teroristická síť bin Ládina se navíc snažila a pokouší udělat z povstání sektářský konflikt po vzoru sousedního Iráku – šíité versus sunnité, což se jí už v podstatě podařilo. Není ale možné připisovat občanskou válku sektářského charakteru pouze na vrub Al-Káidy.

Příchodem členů Al-Káidy se syrským rebelům naskytla nová příležitost, jak přenést konflikt do nového stadia, rebelové byli totiž zklamáni nečinností západu a avizovali možnost svého spojení s mezinárodní teroristickou sítí, pokud státy NATO či Ligy arabských států nepodniknou radikálnější kroky. Bojovníci Al-Káidy tak mohli zlepšit morálku, přinést disciplínu, náboženskou horlivost, bojové zkušenosti z Iráku a finance od sunnitských sympatizantů z Perského zálivu. Podle dostupných zpráv v opozici působí zatím malá, ale sílící přítomnost salafistických či džihádistických uskupení. Džihádisté jsou podporováni zahraničními bojovníky, některými s výborným výcvikem a napojením na teroristickou síť. Jejich přítomnost dává za pravdu Asadovi a dělá vrásky USA, které stále váhají nad dodávkami palných zbraní opozici (vloni v prosinci se objevily zprávy o přijetí rozhodnutí o zahájení tajných dodávek zbraní syrským protivládním rebelům). Velká Británie a Francie už dříve vyjádřily odhodlání dodávat i přes embargo zbraně syrské opozici. Je možné, že už dodávky probíhají tajně. Západní státy se tak dostávají do paradoxu – vyzbrojují své budoucí potencionální nepřátele. Finance a výzbroj poskytované syrským rebelům se totiž dostávají i do nepovolaných rukou. I když nepřímo a neúmyslně se tak bojuje proti syrskému režimu ruku v ruce s Al-Káidou. Nicméně podle všeho zatím drtivou většinu opozice tvoří stále místní umírnění revolucionáři.

Největší procento členů Al-Káidy vstupuje na území Sýrie z Iráku. Syrská armáda nemá dostatek mužů na řádnou ostrahu hranic, jelikož část sil stáhla do vnitrozemí k boji proti povstalcům. Navíc část pohraničních jednotek dezertovala. Dlouhá irácko-syrská hranice je tak ze syrského území prakticky nestřežená. Ostraha tak probíhá jen z irácké strany. Irácký ministr zahraničí Hoshiar Zebari prohlásil, že mají věrohodné informace o pohybu iráckých sunnitských teroristů do Sýrie. Vedle oficiálních vládních prohlášení se iráckým silám podařilo zatknout vedoucího skupiny - Ansar al-Sunna - při pokusu o vstup na syrské území. Velké množství bojovníků, včetně členů sítě bin Ládina, proudí do Sýrie také z tureckého území. Pokud nemá Damašek něco pod kontrolou, tak jsou to především rozsáhlé oblasti na severu země. Povstalci ovládají na syrsko-tureckém pomezí, jako ostatně na irácko–syrské hranici, většinu přechodů. Kontrola hraničních přechodů usnadňuje umírněným povstalcům, ale také salafistům přísun posil a materiálu. Například po ovládnutí důležitého hraničního přechodu Bab al-Hawa se tento bod stal důležitým shromaždištěm rebelů, a to i členů Al-Káidy. Podle odhadů má síť bin Ládina v Sýrii nejméně 200 svých lidí, odborníky na výbušná zařízení a lehké palné zbraně.

Všechny činnosti svědčící pro Al-Káidu nelze ale ihned připisovat této organizaci. Během roku 2012 se na území Sýrie odehrálo několik bombových útoků provedených pomocí automobilů naložených trhavinou, které připomínaly styl bin Ládinovy sítě. Během roku 2012 se množily také bombové atentáty na čelní představitele, které svým způsobem provedení svědčily pro mezinárodní teroristickou síť. Mezi zatím největší bombové atentáty patří beze sporu útok z 18. července, kdy byli zabiti minimálně čtyři čelní představitelé země. Nelze jednoznačně určit původce útoků, jelikož atentáty, kdy jako zbraň posloužilo plně naložené auto trhavinou, namířené proti vysokým představitelům včetně Háfize al-Asada, se už běžně odehrávaly v roce 1981. Nutno podotknout, že na území Sýrie, jak už bylo naznačeno, nepůsobí jen Al-Káida, ale i další islamistická uskupení. Mezi taková spojení patří například domácí skupina blízká ideově mezinárodní teroristické síti s názvem Jabhat Nusra (al Nusra), podle některých zdrojů se jedná přímo o místní pobočku Al-Káidy. Mezi další salafistické organizace snažící se zasáhnout do konfliktu se řadí zahraniční Fatah al-Islam a Abdullah Azzam. Organizace Ahrar al-Sham působí na celém území severní Sýrie. Do vlivných hnutí patří také Chechen Jihadi flag a Islamic State of Irak. Mezi umírněnější islamisty spadá Umma Brigade a čistě domácí organizace Suqour al-Sham. Výše uvedená hnutí se řadí k největším uskupením a jejich výčet není úplný. V Sýrii během povstání vznikla celá další řada menších jednotek čítajících mnohdy jen několik desítek členů, některé jen za tiché podpory Al-Káidy a jiné přímo spolupracující s teroristickou organizací. Podle některých informačních zdrojů panuje čilá spolupráce členů Al-Káidy s příslušníky svobodné syrské armády (FSA), která utváří hlavní odbojovou umírněnou sílu proti Asadovi. Ale i mezi těmito stranami panují rozpory, jelikož opozice je stále chaotická.

Mezi hlavní cíle rebelů patří sice odstavení vládnoucí vrstvy alavitů od moci a tím ukončení šíitské nadvlády v zemi. Členové Al-Káidy nepřišli ale obětovat do Sýrie své životy jen kvůli Asadovi. Jejich hlavním cílem je vytvoření islamistického státu na celém území země, případně alespoň na jeho části. Nabízí se také možnost propojení státu se sunnitskými oblastmi Iráku a vytvoření syrsko-iráckého islamistického státu. To potvrdil například 56letý voják Al-Káidy známý jako Abu Thuba, žijící nedaleko iráckého Kirkůku. Irácké reportérce deníku New York Times v červenci 2012 mimo jiné vypověděl: "Máme zkušenosti s boji s Američany, nyní je uplatňujeme v syrské revoluci. Naší velkou nadějí je utvoření syrsko-iráckého islámského státu pro všechny muslimy." Nutno podotknout, že irácká odnož mezinárodní teroristické sítě irácko-syrské hranice neuznává a říká, že je to pozůstatek kolonialismu. Pokud by se plán nevydařil, spoléhají alespoň na vytvoření regionálního velitelství, kde by si mudžahedíni vychutnávali relativní pocit bezpečí. V případě možného pádu Asada tak bude Al-Káida představovat hrozbu pro stabilitu Sýrie. Reálně také hrozí, že menšiny (křesťané a alavité), které v současnosti platí za důležité spojence Asada, budou hromadně perzekuovány. Pronásledování nebude vyplývat jen ze současného postoje, ale také z důvodu sekularismu. Asad a vládnoucí strana Baas totiž zaujímala striktní sekularismus, i když podporovala islamisty bojující proti židovskému státu.