Už tři čtvrtě roku trvá usmiřování palestinských hnutí Fatah a Hamas a stále se opakuje koloběh nadšení z uzavřené dohody, konstatování, že se nedaří překonat rozpory, a vzájemného obviňování. Hlavním problémem byla od začátku osoba budoucího premiéra plánované vlády národní jednoty – předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás trval na současném premiérovi Salámu Fajjádovi, ale Hamas ho zásadně odmítal.

Pondělní Abbásova schůzka s vůdcem Chálidem Mišalem v Kataru však problém překonala a v čele přechodné vlády má stanout sám Abbás.

Zůstává ale řada otazníků. Abbás coby premiér je mazaný nápad, protože odstraňuje problém případného západního odmítnutí kandidáta Hamasu. Neřeší však budoucnost vlády, ve které má Hamas usednout. I když obě strany nepřestávají zdůrazňovat, že v ní budou technokraté, technokrat Hamasu je pořád z Hamasu a mezinárodní společenství požaduje, aby budoucí vláda splnila tři podmínky – zřekla se násilí a uznala právo Izraele na existenci i všechny izraelsko-palestinské dohody. Svět to Palestincům připomněl při předcházejícím Abbásově setkání s Mišalem koncem listopadu a Hamas tehdy jasně prohlásil, že podmínky splnit nehodlá. Nyní je Palestincům znovu zopakovaly Spojené státy i Evropská unie.

Izrael na dohodu reagoval stejně jako v minulosti – Abbáse před společnou vládou s Hamasem varoval a upozornil ho, že si musí vybrat mezi mírem s Izraelem a mírem s teroristy. Premiér Binjamin Netanjahu naznačil, že vznik vlády národní jednoty pohřbí křehké izraelsko-palestinské rozhovory, jejichž pokračování je v současnosti už tak dost nejisté kvůli palestinské neochotě. Zároveň poprvé potvrdil, že chystal soubor vstřícných gest, která by Palestince u jednacího stolu udržela, ale teď jejich přípravu zastavil a čeká na další vývoj.

Jestli vláda Fatahu s Hamasem vznikne a mezinárodní podmínky nesplní, čekají samosprávu těžké časy. Američané v listopadu připomněli, že Kongres by jí přestal vyplácet půl miliardy dolarů ročně, a Izrael by zřejmě opět pozastavil výplatu palestinských cel a daní, jako to udělal na dva měsíce už vloni po přijetí Palestinců do UNESCO. Reakce Evropské unie je zatím nejasná, protože i když teď potvrdila nutnost splnění mezinárodních podmínek, před dvěma měsíci palestinské smíření podpořila. Samospráva by se však ocitla v krajně problematické situaci i s pokračující evropskou podporou.

Vloni dostala o čtvrtinu peněz méně, než zahraniční dárci slibovali. I se schopným Fajjádem od loňského ledna ztrojnásobila deficit svého rozpočtu na 350 milionů dolarů a letos má schodek stoupnout na více než jednu miliardu. Fajjád ho chtěl vyrovnat zvýšením daní, odchodem části státních zaměstnanců do předčasného důchodu, snížením vládních výdajů a zavedením daní pro subjekty, které je neplatí. Narazil však na tak mohutný odpor Palestinců, že svůj záměr odvolal a nyní jedná o nějakém kompromisu. To ale nebude lehké, protože všechny složky palestinské společnosti trvají na tom, že příčinou deficitu není plýtvání penězi, neustálé zahraniční cesty představitelů samosprávy, korupce, tučné dávky vězňům nebo pomoc rodinám sebevražedných atentátníků, kterou Fajjád už třikrát zvýšil, ale – izraelská okupace. Palestinci tvrdí, že je za posledních deset let připravila o 7 miliard dolarů, ale jaksi zapomněli, že díky ní za stejnou dobu dostali od mezinárodního společenství 25 miliard.

Osud Fajjáda, který je jedinou zárukou dárců, že jejich peníze nezmizí v bezedné propasti, je nyní nejistý – Abbás zatím neuvedl, zda si ho v novém kabinetu ponechá, a jasný není ani názor Hamasu.

Dohoda o usmíření má i řadu dalších sporných bodů. Obě hnutí v ní slibují propuštění vězňů, ale to už tvrdily několikrát a dál pokračují v zatýkání svých odpůrců. Velkou naději na úspěch nemá ani plánované sloučení bezpečnostních složek, protože Hamas se nevzdá ani své pečlivě vybudované armády a raket proti Izraeli, ani kontroly nad pásmem Gazy, i kdyby prohrál volby.

Právě příprava voleb do zákonodárného shromáždění a čela samosprávy má být úkolem prozatímní vlády. Abbás je chce uspořádat v květnu, ale Fatah naznačil, že se to nedá stihnout. Část Fatahu se rovněž obává, že by hlasování mohlo stejně jako před šesti lety skončit porážkou hnutí. Největší kritiku však vyvolala Abbásova nová pozice. Palestinská ústava zakazuje souběh funkcí předsedy samosprávy a premiéra a byl to právě Abbás, kdo zákaz před devíti lety prosadil, aby oslabil moc Jásira Arafata. Podle Palestinců se z Abbáse stává autokrat s téměř absolutní mocí. Už nyní zastává čtyři nejvyšší funkce – kromě samosprávy stojí i v čele Fatahu a Organizace pro osvobození Palestiny a je nejvyšším velitelem Palestinských ozbrojených sil.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6