Co bylo podrobně naplánováno a co bylo dílem náhody, je nejasné. Každopádně se izraelskému námořnictvu odchycením nákladní lodi "Klos-C", plující pod panamskou vlajkou, podařil parádní kousek v pravý čas.

Už několik dnů před tím, než nákladní loď v doprovodu dvou izraelských raketových člunů mohla dorazit do bezpečného přístavu v Eilatu, být zde vyložena a pečlivě zkontrolována, rozeslala izraelská armáda fotky raket M-302, které byly nalezeny na palubě. Před běžící kamerou vysvětlil vrchní velitel izraelského námořnictva ministrovi obrany, takříkajíc "spontánně" a "mezi kolegy", co bylo objeveno a co by to mohlo způsobit, kdyby náklad dorazil do svého cíle v pásmu Gazy. Izraelský vojenský mluvčí přesně rýsuje cestu, jakou se zbraně ubíraly: z Damašku přes Teherán, íránský přístav Bandar Abbás v Perském zálivu, do Umm Qasr v jižním Iráku, odtud Indickým oceánem do Port Súdánu na pobřeží Rudého moře – kde byl "Klos-C" těsně před bezpečným přístavem unesen elitními vojáky "Sajeret 13". Už jenom nalezení takové lodě lze přirovnat k příslovečné jehle v kupce sena.

Snad ještě důležitější než akce na širém moři se však jeví její inscenace pro veřejnost. Jestliže Netanjahuova cesta do Ameriky nebyla pro tuto akci přímo naplánována, nemohla přijít ve vhodnější dobu - a Izraelci toho patřičně využili.

Netanjahuovy výroky na konferenci AIPAC se tak dostávají do nového světla a získávají na váze, když den předtím před davy nadšených přátel Izraele prohlásil, že Írán místo humanitární pomoci posílá do světa "rakety, teroristy a řízené střely, aby ohrožoval a mrzačil nevinné". Kdo situaci kolem Izraele už po léta sleduje, musí myslet na jiné lodě - na "Santorini", na "Karine - A" , na "Francop" a "Victorii", které možná byly jen špičkou ledovce zbrojních dodávek z Íránu extremistickým skupinám kolem Izraele. Nikdo neví, kolik takových zásilek svého cíle dosáhlo. Není možné zjistit, kolik podobných vojenských akcí zůstalo utajeno, protože žádná ze zúčastněných stran neměla propagandistický zájem sdělovat něco veřejnosti.

Všem, kteří se už léta ptají, kdy Izrael konečně zaútočí na Írán a jeho hegemonistické a jaderné ambice, a zejména těm, kdo chtějí zabránit nové válce na Blízkém východě, budiž řečeno: jsme už dávno uprostřed války - války, která je na mnoha místech neobyčejně krvavá. Tato válka si vyžádala pouze v Sýrii za poslední tři roky čtyřikrát tolik obětí než všechny izraelsko-arabské války v posledních sedmi desetiletích dohromady. Možná budeme jednou, nebo alespoň historikové v době našich dětí a vnoučat, tuhle válku označovat jako "třetí světovou válku"?

Z izraelského pohledu je těch 10 000 raket, které se dle odborníků nacházejí v Pásmu Gazy, v úzké souvislosti s událostmi v Sýrii, Libyi, Mali, Afghánistánu, Somálsku nebo na Sinajském poloostrově. Tato poslední válka se nevyřádí v tankových bitvách. Nejsou tu žádné armády vojáků, kteří by se utkávali jako v době Napoleonově. Války 21. století jsou války tajných služeb, v nichž jsou cílené a překvapivě rychlé akce speciálních komand důležitější než dlouhé zákopové boje. Nasazují se zástupné síly, jako je například Hizballáh coby prodloužená ruka Íránu. Není náhodou, že se Írán snaží ze všech sil zamlžit původ raket na "Klos-C" - když od převzetí úřadu prezidentem Ruháním vynaložil takové úsilí na vylepšení svého obrazu v západním světě. Kromě boje o veřejné mínění je to ale především "kybernetické válka", válka v datovém prostoru, a "právnická válka", válka vedená právními prostředky, která zaměstnává odborníky. To je důvod, proč izraelským komentátorům, kteří vysvětlují události kolem "Klosu – C", jde hlavně o to, aby podle mezinárodního práva byla tato akce zcela nenapadnutelná.

Fronty této "třetí světové války" je obtížné pochopit a ještě těžší vysvětlit. V Sýrii bojuje Írán po boku Assádova režimu a Hizballáhu proti džihádistickým seskupením, za jejichž spojence se považuje jak Hamás, tak Palestinský islámský džihád, jimž byla dodávku na "Klosu-C" určena. Role v podstatě prozápadně orientované, přitom ale krajně konzervativní Saúdské Arábie s jejím ropným bohatstvím je stejně ambivalentní, jako je tomu u člena NATO Turecka. Jeho premiér Erdogan pochází ze stejné ideologické líhně jako vahhábističtí extrémisté Muslimského bratrstva, Hamás, Islámský džihád nebo salafistické skupiny. Po prvních výsleších usoudili izraelští pozorovatelé, že turecký kapitán "Klosu-C" neměl ani ponětí o tom, co měl na palubě. Něco ale tušit musel, když náklad pocházející z Íránu byl v Iráku překryt pytli s cementem a pro celý náklad byl pak vyhotoven jediný nákladní list. Ale proč by se měl někdo snažit pochopit Turka, když Američané na jedné straně pomáhají Izraeli odhalit "Klos-C" a jejich rakety a sledovat jejich stopu – což podle prvních náznaků udělali – , ale zároveň nejsou ochotni přehodnotit svou blízkovýchodní politiku, která prakticky všude dopomohla k moci právě lidem, jež jsou zapřisáhlými nepřáteli Západu a zejména Izraele?

© Johannes Gerloff
přeložil Pavel Mareš

www.wilberforce.cz