19.4.2024 | Svátek má Rostislav


BLÍZKÝ VÝCHOD: Proč je mír v Gaze nemožný

4.8.2014

OSN je rozčarována, americký vyjednavač Kerry frustrován z toho, že každé příměří, na jehož dojednání vynaložil tolik úsilí, vydrží sotva pár hodin, to poslední dokonce jen devadesát minut.

A vždycky je to Hamás, kdo klid zbraní poruší, a titulky s notorickou jednotvárností opakovaně hlásí „Izrael opět útočí“. Zdá se to být paradoxní, ale vysvětlení je celkem prosté.

Slovo „příměří“ (klid zbraní) snad celý svět chápe jako zastavení palby na obou stranách. Ne tak Hamás. V jeho slovníku se příměřím míní vždy jen zastavení palby ze strany Izraele. Rakety a granáty létající z Gazy, případně komanda útočící z tunelů na izraelské pozice, to je pro Hamás běžná součást jakéhokoliv „příměří“. Teprve když Izrael řekne „tak tohle tedy ne“ a palbu opětuje, jednostranné „příměří“ je skončeno, samozřejmě Izraelem. Izraelská armáda obnovení bojů navíc potvrdí oficiálním prohlášením (s tím se Hamás nepotřebuje obtěžovat, protože ve skutečnosti boj nikdy nezastavil), což je pro média přesně to, co potřebují k pranýřování Izraele jako viníka „dalšího kola násilí“.

Západní civilizace už ze svých křesťanských hodnot hodně slevila, ale stále ještě rozlišuje pravdu od klamu a zavrhuje porušení daného slova nebo smlouvy. V islámu je naproti tomu přípustné všechno, co slouží šíření „pravého náboženství“, tedy i lež, klam, podvod, ba i vražda. Sliby dané nemuslimům se nemusejí dodržovat, bojovat proti nevěřícím je muslimova svatá povinnost a smířit se s existencí Izraele je totéž jako uznat porážku Alláha a zradit islám. Proto se Hamás s Izraelem nikdy smířit nesmí, i kdyby do něj celý svět hučel a hory doly sliboval. Osm států Arabské ligy se ostatně už v roce 1967 po prohrané šestidenní válce shodlo v tzv. Chartúmské rezoluci na třech hlavních bodech:

1. Žádný mír s Izraelem
2. Žádné uznání Izraele
3. Žádné jednání s Izraelem

Hamás tedy v této linii jen důsledně pokračuje. Nejde mu však jen o politickou likvidaci Izraele jakožto židovského státu. Přímo ve své zakládací chartě má v 7. článku zakotvený program fyzické likvidace všech Židů:

„Hodina soudu nepřijde, dokud muslimové nebudou bojovat se Židy a nezabijí je, takže Židé se budou schovávat za stromy a kameny a každý strom a kámen řekne: Muslime, služebníku Alláhův, schovává se za mnou Žid, přijď a zabij ho.“ (Celé znění charty Hamásu najdete anglicky zde.)

Dnešní politkorektníci tento dokument po špičkách taktně obcházejí a když už na něj přijde řeč, snaží se nám vysvětlit, že současný Hamás jej sám po tolika letech nebere příliš doslovně. Kdo by se tou iluzí snad chtěl utěšovat, toho musím zklamat. Na televizním kanále Hamásu Al-Aqsa TV jste mohli 25. července 2014 slyšet plamenné imámovo kázání: „Zničíme Židy, zničíme je do jednoho!“ (s anglickými titulky můžete vidět zde).

Takže mír s Hamásem je možný asi tak, jako byl možný mír s Hitlerem. „Mohli jsme si vybrat hanbu nebo válku,“ řekl Winston Churchill o Mnichově. Británie si vybrala hanbu, a válce stejně neunikla. Uchlácholit zločinný nacismus ústupky se nepodařilo, nakonec musel být zničen. Kdyby se k tomu byly velmoci odhodlaly dříve, mohlo být obětí o pár milionů méně. Vezme si z toho svět poučení vůči Hamásu ještě včas, nebo Gaza skončí v troskách jako Berlín a Drážďany nebo, nedej Bože, jako Hirošima?