V těchto dnech uplynulo pět let od puče, kterým se teroristický Hamas zmocnil pásma Gazy, rozprášil na 40 000 členů znepřáteleného hnutí Fatah a rozštěpil palestinská území na dva samostatné celky. Dva roky předtím Gazu vyklidil Izrael a předal ji Palestincům, ale ti z ní nevybudovali model budoucího prosperujícího státu a zavedené izraelské podniky naopak zničili.

V roce 2006 pak Hamas vyhrál palestinské volby a nastaly marné pokusy o společnou vládu s Fatahem a stejně marné přesvědčování mezinárodního společenství, aby financovalo kabinet, jehož část usiluje o zničení Izraele. V roce 2007 Hamas situaci vyřešil krvavým pučem, který nepřežilo 160 lidí. Fatah vytvořil vlastní vládu na Západním břehu Jordánu a jako umírněný představitel Palestinců začal znovu dostávat mezinárodní finanční pomoc.

Hamas, odnož egyptského Muslimského bratrstva, jehož kandidát se stal v neděli prezidentem Egypta, svou pokladnu plnil především penězi z Íránu. Izrael a Egypt prezidenta Husního Mubaraka uzavřely hranice s pásmem Gazy a velká část mezinárodního společenství Hamas bojkotovala za to, že se odmítá zříci násilí a uznat Izrael. Gazanská ekonomika se změnila v tunelové hospodářství – stovkami tunelů se pašovalo všechno, co se do pásma nedostalo legální cestou – potraviny, léky, dobytek, motocykly i lidé, ale především zbraně, jimiž teroristé nepřestávali ostřelovat izraelská města. Z tunelů se stal výnosný byznys i zdroj obživy pro tisíce nezaměstnaných; dvě třetiny Gazanů však dodnes živí OSN a palestinská samospráva dál posílá do Gazy platy desetitisícům státních zaměstnanců.

Blokáda Gazy poskytla vítanou zbraň kritikům Izraele, kteří přehlíželi ostřelování jeho civilistů a obviňovali ho z kolektivního trestání. Dál ho považují za okupanta, přestože Izrael Gazu předal Palestincům. I její blokádu v posledních dvou letech výrazně zmírnil a až na výjimky pouští do pásma veškeré zboží. Pašovací ekonomika v Gaze vytvořila novou vyšší třídu, jejíž příslušníci jezdí v luxusních automobilech a staví si honosné vily, a Hamas vybudoval státní správu s 24.000 vlastních zaměstnanců a 16.000 členů bezpečnostního aparátu, jejichž platy spolknou více než polovinu rozpočtu. O zdravotnictví, školství a další služby pečuje OSN a další humanitární organizace.

Hamas navzdory očekávání nezavedl islámské právo šaríja, ale výrazně zkomplikoval život světských Palestinců a Palestinek, nesezdaných dvojic a zejména křesťanů, kteří jsou častým terčem násilí a v Gaze jich už zbývá jen asi 1.400. Umlčel své odpůrce a kritiky, včetně médií, omezil svobodu shromažďování a výnosné pozice přiděluje pouze svým stoupencům.

Po poslední větší válce s Izraelem na přelomu let 2008 a 2009 však Hamas ztratil chuť na ozbrojené střety. Ačkoli je za to stále víc kritizován svými sílícími radikálnějšími soupeři především z Islámského džihádu, až donedávna dohlížel na relativní klid zbraní, a odpalovače raket dokonce trestal. U poslední přestřelky s Izraelem, která doznívá v těchto dnech, se však situace změnila.

Konflikt vyvolalo zabití izraelského dělníka, který stavěl ochrannou bariéru na hranicích s Egyptem. Izrael jeho smrt přičetl Hamasu, podnikl odvetný letecký útok na pásmo Gazy a rozběhl se obvyklý kolotoč raket a bombardování. Minulý týden dopadlo na Izrael okolo 150 střel a životem za to zaplatilo devět palestinských teroristů.

Hamas ostřelování nejen nezastavil, ale dokonce se k němu hlásil. Těžko říct, zda se do přestřelky zapojil z nového sebevědomí, které mu dodal vzestup Muslimského bratrstva v Egyptě, nebo z uraženosti, protože ji nevyvolal, neboť k sinajské vraždě se později přihlásila Al-Kajda. Naznačil však, že útočit přestane, když přestane i Izrael, a požádal Egypt o zprostředkování příměří, které až na obvyklé sporadické palestinské střely platí od začátku tohoto týdne. To ovšem neznamená, že by už hnutí nechtělo Izrael zničit – jen se mu boje zrovna nehodí. Stejně tak si nepřeje, aby egyptská armáda začala čistit Sinajský poloostrov, kde si Hamas a další palestinské skupiny po Mubarakově pádu zřídily skladiště zbraní a výcvikové tábory.

Hamasu zachutnala moc. Pokusy o smíření s Fatahem zatím k ničemu nevedly, protože by se Hamas musel vlády nad Gazou vzdát. Navzdory poklesu popularity hnutí a vzestupu jeho rivalů ani po pěti letech nic nenasvědčuje tomu, že by byl Hamas na odchodu. Úspěch Muslimského bratrstva v Egyptě a jeho nový prezident Muhammad Mursí naopak Hamas posílí. Hnutí očekává i úplné otevření hranic v Rafáhu a uvolnění pohybu zbraní. Přízeň nových egyptských vládců by v něm mohla probudit i novou bojovnost. Hrozba terorismu z Gazy tak stále trvá. Za posledních 11 let odtud Izrael zasáhlo na 12 700 raket a minometných střel.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6