15.7.2019 | Svátek má Jindřich


BLÍZKÝ VÝCHOD: Paralely jemenské hrozby

25.12.2018

Jemenská republika je dalším místem zástupného měření sil mezi (regionálními) velmocemi. O tom není sporu, stejně jako zdá patrné, že také stran Jemenu se u nás snadno pozná, na čí straně stojí zpravodajský mainstream. Informace jsou buď zatajovány, bagatelizovány, anebo je zpravodajství faktickým komentářem. Propagandu provozuje výhradně nepřítel a kritické myšlení, které by mohlo zpochybnit morální rozměr našich spojenců či strategických partnerů, je běžně předsudečně napadáno – jelikož jde o řízenou nepřátelskou kampaň. Aby ne, žijeme v zemi, kde má tajná služba oficiální připomínky k výuce dějepisu.

Ve „Felix Arabia“, „Šťastné Arábii“, tak dnešnímu uchu nepochopitelně přezdívali Jemenu Římané, se hrůzy války projevují již dlouho. Ale jelikož se na nich nemálo podílí Saúdská Arábie, větší pozornost než jí uměle stimulovanému hladomoru (jen loni při něm zemřely desítky tisíc dětí) a související epidemii cholery se dlouho dostávalo odpálení raket šíitských povstalců na území jejich vojensky skvěle vybaveného severního souseda. Dominanta poloostrova, jemuž vměšování do jemenských záležitostí nikdy nebylo cizí. Vždyť jde vlastně o takový „zadní dvorek“ ambiciózního Rijádu, tak co. Proč přehnaně kritizovat spolehlivě protiíránsky naladěné despoty, kteří si stěžují na vměšování do jejich vnitřních věcí, vytýkají-li jim vraždění novinářů nebo kriminalizaci ženských aktivistek?

Oba sousední arabské státy, jeden orientální diktatura, druhý víceméně vnitřně zhroucená republika, se od sebe značně liší. Rozdíly mezi jejich hospodářskými, politickými, kulturními, ale i náboženskými (!) atributy v minulosti pravidelně stimulovaly vzájemné diplomatické spory a (válečné) napětí. Saúdskoarabští šejkové rozhodně nikdy nelitovali peněz, aby bránili vzniku silného Jemenu. S ním je pojí občas nejasně definovaná hranice s přírodními zdroji. Stejně jako jim ani náhodou nejde pod vousy, pokud ekonomicky nevýkonnou a negramotnou zemi ovlivňují jiné než jejich zájmy. Což se týkalo například Egypta během úřadování prezidenta Násira, jenž zde držel expediční síly s chemickými zbraněmi. Jejich rozhodnutí byla proto někdy až paranoidní. Když se během 1. války v Zálivu postavila jemenská diplomacie za (nyní rovněž zdeptaný) Irák, polekali se saúdští aristokrati možnosti prosadámovského spiknutí a milion „gastarbeitrů“ muselo šupem domů na jih.

Jemen, jenž disponuje (v regionu atypicky) poměrně skromným objemem ropných zásob, byl v moderní době vždycky chudičkým, k instabilitě tudíž logicky náchylným celkem. Přispívalo k ní jak sektářské napětí v rámci islámu, tak kmenové různice v tradiční společnosti nebo související separatismus. Skoro zapomenutou, přitom pro lepší pochopení tragických poměrů nutnou kapitolou je místní historie dvou jemenských států a poměrné krátká i hodně vratká existence státnosti sjednocené. Ta vznikla až s rozpadem bipolární soustavy, když se roku 1990 (po vzájemných sporech a krveprolití) spojují Jemenská arabská republika s nejprve přísně marxistickou Jemenskou lidově demokratickou republikou. Ošidnost situace se projevila hned o čtyři roky později, kdy na jihu země vypuklo secesionistické povstání, co si získalo podporu sousedů. Zejména Saúdů.

Dnes žijeme postupný rozklad unipolární mezinárodní konfigurace, což se krom dalšího projevilo tzv. arabským jarem, revoltami a internacionalizovanými konflikty Blízkého východu. Na jižním cípu Arabského poloostrova, vedle strategické úžiny do Rudého moře, jíž proplouvá významná část světové lodní dopravy, novým faktickým rozpadem oblasti. Od sjednocení stíhané výbuchy sociální, náboženské a kmenové nespokojenosti, (ozbrojenými) konflikty s Rijádem, šířením protizápadních nálad, obohacováním živné půdy pro radikální islám a tak bohužel podobně.

V zeměpisně rovněž rozmanité zemi, kde ústřední moc v Saná nikdy pevně netřímala otěže vlády, se už tak nejednoduché poměry pronikavě zhoršily v roce 2012. Na bouře s účastí šíitských ozbrojených skupin zareagovala Saúdská Arábie, která je jinak nechvalně proslulá útlakem této větve islámu na svém vlastním „písečku“. Potlačováním minorit, jež shodou okolností žijí v oblastech tamější nejvýznamnější těžby černého zlata.

Takřka nikým ve světě nereflektovaná agrese pouštní monarchie se posléze zintenzivnila. Samotný konflikt, během něhož povstalci vyhnali do exilu prezidenta, se postupně stal, tak jako v jiných obdobných případech, nepřehledným propletencem zájmů. Vměšuje se do něj rovněž šíitská Íránská islámská republika, krajní odpůrce země wahhábitské ideologie, za kterou zase stojí další sunnitští hráči a logistická, zpravodajská nebo politická podpora nejvýznamnějších mocností Západu. Obvyklých dodavatelů vybavení pro armádu naftové despocie...

V současné době ve Švédsku probíhají mírová rokování znepřátelených stran. Byla jimi dohodnuta výměna zajatců, ba dokonce nastolení jakéhosi lokálního příměří, ale usuzovat z toho na přechod k míru vážně nelze. O to víc je potřeba přemýšlet o paralelách politického vývoje v jiných (zhroucených) státech.

Obdobný komentář publikoval deník MF Dnes



Diskuse


J. Lepka
20:51
25.12.2018

B. Rybák
16:28
25.12.2018

K. Janyška
18:21
25.12.2018

M. Prokop
20:58
25.12.2018

J. Kanioková
15:39
25.12.2018

J. Babicka
ale
9:17
25.12.2018

M. Prokop
12:03
25.12.2018

J. Kanioková
15:48
25.12.2018

počet příspěvků: 10, poslední 25.12.2018 08:58









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.