Stalo se módou sezony do nepravostí rázně tepat.Tak nějak to zpívá Jiří Suchý.

Dnes bychom mohli text poopravit. Stalo se módou sezony, co tajné není na web nedat. To jsou všechny ty globální WikiLeaks, české PirateLeaks a nejnověji středovýchodní PaliLeaks. Díky těm posledním jmenovaným je i Al Džazíra „in“ - a palestinští lídři z toho mají hlavu v pejru. I když to navenek nepřiznají a argumetují vším možným.

Hlavu v pejru z toho mají ale i lídři svobodného světa, tedy z materiálů odtajněných na WikiLeaks.

Pokud jde o mediální bombu minulého týdne: „odhalení“, že palestinští vyjednavači nabízeli Izraelcům extrémní ústupky, sice může mít neblahý vliv na vedení autonomie (PA) na Západním břehu, ale v konečném důsledku to může sehrát pozitivní roli. Nikoli z globálního pohledu na blízkovýchodní krizi, ale z hlediska úzce palestinského.

I kdyby Abbás a spol. padli a byli nahrazeni jinými exteroristy z Fatáhu, jisté je, že podobné koncese z jejich strany už nehrozí. V tomto smyslu se tedy mýlí Saíb Irikát, čelný představitel PA na Západním břehu, když říká, že Al Džazíra vede s PA mediální válku – rozuměj válku proti současnému vedení. Proti němu možná, byť nejspíš kouzlem nechtěného, ale v konečném důsledku to, co vyšlo ohledně (údajných) ústupků najevo, palestinskou pozici posilní v tom smyslu, že už nikdy nebudou v pokušení nabízet protistraně to, co jim (opět musíme říci údajně) nabízeli v roce 2008.

Jejich postoj se tedy utvrdí na pozicích, které hlásají nyní (žádný kompromis ve věci východního Jeruzaléma nebo návratu palestinských Arabů, kteří z oblasti před desetiletími odešli) a tím se celá situace dostane zpět tam, kde byla od počátku - do mrtvého bodu.

To je ale svým způsobem a vlastně paradoxně dobře. Izrael nemůže z princpipu přistoupit na žádný kompromis v otázce svého hlavního města a přílivu Arabů na tak malé teritorium, jakým disponuje. Pokud by se to někomu z Čechů nechtělo líbit, doporučuji popřemýšlet: jak by se tvářila pražská vláda, kdyby Berlín trval na tom, že ČR přijme 3 miliony Sudetských Němců (odsunutých nebo jejich potomků)? Mají-li všichni Arabové z někdejšího britského mandátu Palestina (nebo jejich potomci, už je to také nějaký pátek, co odešli) „právo na návrat“, proč stejné právo nepřiznat Sudetským Němcům?

České úřady mají problém s umístěním běženců řádově v počtu stovek. Jak by si poradily s třemi miliony nové populace? Je-li něco obtížně představitelné, pak právě toto. A po Izraeli bychom něco takového chtěli? Což takhle zamést si nejprve před vlastním prahem …

Řeči se vedou, voda teče, psi štěkají, servery zveřejňují jednu senzaci za druhou – a karavana kráčí svým tempem dál. Až pomine prvotní úžas, zjistíme, že v zásadě jde tak trochu o mnoho povyku pro nic.

I kdyby Palestinci nabízeli při neveřejných jednáních cokoli, pokud to bude pro Izrael nepřijatelné, žádný význam to nemá. A žádné mediální tance kolem toho tomu na hodnotě nepřidají. Spíše naopak.

Platí to i opačně. Kdo podrobně sleduje vývoj na Blízkém východě, nemůže nevzpomenout na Camp David 2000. Tehdy šéf izraelské delegace, premiér Ehud Barak, nabídl Palestincům tak masivní ústupky, až jsme se mnozí vyděsili: to snad nemůže myslet vážně?! Jásir Arafat ale vzápětí, k úžasu celého světa, řekl i na tak lukrativní nabídku NE! V kostce připomeňme, co bylo ve hře. Zpočátku 73 procent teritoria Západního břehu (v dalších letech až 94% - mimo Velkého Jeruzaléma), 100% území Gazy, likvidace 63 židovských osad, 1% izraelského Negevu pro palestinský stát.

A co z toho bylo? Po palestinském odmítnutí vůbec nic. A co bylo z ústupků nabízených Abbásem a Irikátem o osm let později? Zase nic.

Tak o co jde? Al Džazíra vyvolá senzaci, ta možná zemětřesení na Západním břehu (pokud vůbec) a pak bublina splaskne. Reálná politika půjde svou vlastní cestou.

Stejskal.estranky.cz