Palestinci se chystají k dalšímu kontroverznímu diplomatickému kroku

Protesty Palestinců proti vysokým životním nákladům na Západním břehu Jordánu trochu polevily a vystřídaly je demonstrace proti americkému filmu, který urazil muslimy.

Předseda samosprávy Mahmúd Abbás nejprve sociální protesty nepochopitelně uvítal; teprve později se ukázalo, že je podněcovalo jeho hnutí Fatah, které doufalo, že mu pomohou odstranit nenáviděného premiéra Saláma Fajjáda, který jeho nejvyšším představitelům dlouhodobě brání ve využívání mezinárodních peněz k jejich prospěchu. Dokud demonstranti pálili Fajjádovy fotografie a vyzývali ho k demisi, Abbás protesty podporoval, ale když jejich účastníci začali žádat i jeho odstoupení, podpora se vytratila.

Abbás doufal, že protesty budou mít i pozitivní výsledky pro finančně strádající samosprávu. Čekal, že trpící Palestinci dojmou mezinárodní dárce a ti konečně pošlou peníze, ale to se nestalo. Reagovala jen Evropská unie, která slíbila, že zvýší rozvojovou pomoc o sto milionů. Kromě ní jim pomohl pouze Izrael, který samospráva prezentuje Palestincům jako příčinu špatné hospodářské situace – izraelská vláda jí poukázala mimořádnou zálohu na částku z výběru celních poplatků a daní ve výši 64 milionů dolarů.

Abbás rovněž doufal, že nepokoje přimějí Američany a Evropany ke zvýšení tlaku na Izrael, aby přijal jeho předběžné podmínky obnovy mírových jednání, tedy zastavení výstavby osad na Západním břehu a ve východním Jeruzalémě a závazek k vytvoření palestinského státu s hranicemi z roku 1967. Ani to se však nestalo a palestinská kauza se ani nevrátila na první stránky světových deníků.

Demonstrace sice Abbáse nesvrhly, ale situace je dál napjatá. A tak si Abbás vymyslel nové téma, aby Palestince zabavil. Už dříve oznámil, že příští týden vyzve Valné shromáždění OSN, aby Palestincům změnilo status pozorovatele na vyšší status nečlenského státu. Tento týden navíc začal uvažovat, že jednostranně vypoví dohody z norského Osla – podle něj proto, že "Izrael odmítá pokračovat v mírovém procesu".

Dohody z Osla z roku 1993 stanovily dočasný rámec izraelsko-palestinských vztahů ve všech oblastech života do vzniku samostatné Palestiny a zřídily samosprávu. S jejich vypovězením by přestaly platit nejen všechny obchodní smlouvy, ale i závazek vytvořit dva státy; vývoj by tak směřoval k jedinému společnému státu dvou národů. To si nepřeje Izrael, ale ani Palestinci, kteří by tak přišli o vlastní vládu i mezinárodní finanční pomoc. Lze tedy doufat, že si vypovězení dohod z Osla rozmyslí, až jim dojdou všechny důsledky takového kroku.

Už 27. září chce však Mahmúd Abbás požádat Valné shromáždění o přijetí Palestiny za nečlena OSN. Hlasování ve Valném shromáždění nemůže žádný stát vetovat jako v Radě bezpečnosti a ke schválení stačí prostá většina 194 členů. Abbás tvrdí, že má podporu mnohem více než poloviny zemí, a Palestina tak bude za nečlena OSN přijata určitě.

I když by se tím v praxi nic nezměnilo a palestinský stát by nevznikl, status nečlena, který má v současnosti pouze Vatikán, by Palestincům otevřel vytoužené dveře k mezinárodním institucím, včetně Mezinárodního trestního soudu, který by okamžitě zaplavili vlnou žalob na Izrael. Abbáse od jeho záměru neodradil ani výslovný nesouhlas Spojených států, které stejně jako Izrael soudí, že samostatná Palestina může vzniknout pouze bilaterálním jednáním. Vidina možnosti žalovat Izrael v Haagu je však pro Abbáse tak lákavá, že je i v době nejvážnější finanční krize samosprávy od jejího vzniku ochoten riskovat ztrátu americké pomoci, která mu v případě jednostranných kroků hrozí.

Přijetí do OSN by mělo i další důsledky. Vyslalo by jasné poselství všem separatistickým skupinám, že není nutné usilovat o diplomatické řešení a že sympatie mezinárodního společenství lze získat i terorismem. Přestože Palestinci strávili dlouhá léta vražděním izraelských civilistů za intifád a dodnes Izrael ostřelují z pásma Gazy, OSN pro ně vytvořila řadu speciálních institucí a mechanismů, jak je zásobovat penězi a další pomocí. Vyzývá Izrael, aby zmírnil bezpečnostní opatření na Západním břehu, protože podle něj brzdí palestinskou ekonomiku, ale ani jednou nevyzvala Palestince, aby upustili od svých nesmyslných podmínek, které si nekladl ani Jásir Arafat, a jednali s Izraelem o míru, který by jejich ekonomickou situaci zlepšil. Tibeťané nebo Kurdové se nikdy takového mezinárodního zastání nedočkali a jejich úsilí o vlastní stát nevěnuje OSN ani setinu zápalu, s jakým pomáhá ke státu Palestincům, přestože ti ho za posledních 65 let už třikrát odmítli. Teď budou zřejmě za svou neochotu o svém státě jednat odměněni významným mezinárodním statusem.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6