V souvislosti s úmrtím saúdského monarchy Abdalláha jsme si mohli přečíst sérii pochvalných vyjádření státníků větší i menší důležitosti týkajících se této bezpochyby významné osobnosti nejen blízkovýchodní politiky.

Někteří, vlastně všichni lídři svobodného světa čelili prekérní situaci. Saúdská Arábie je náš spojenec ve válce s terorismem a byla významným členem protisaddámovské koalice v První válce v Zálivu, na druhou stranu jde ovšem o jeden z nejtužších režimů na světě, o náboženskou totalitu. Proto se někteří státníci vyjadřovali hodně diplomaticky – a museli s kyselou křečí ve tváři absolvovat ponižující tanec mezi vejci.

Abychom zůstali doma. Prezident Miloš Zeman v kondolenčním telegramu o zesnulém králi hovoří jako o charismatickém vůdci svého lidu a neoblomném zastánci míru, čímž významně přispěl k pokojnému rozvoji celého Blízkého východu.

Podobně se vyjadřovali mnozí další. Mě v této souvislosti zajímalo, jak celou věc pojmou v zemi, která je ve vztahu k saúdské monarchii specifická – v Izraeli.

Také tam takříkajíc „vsadili na mír a stabilitu“ ve vztahu k zesnulému. Současný prezident Reuven Rivlin uvedl, že byl zarmoucen, když se dozvěděl o smrti krále Abdalláha, neboť jeho moudrá politika významně prospěla našemu regionu a ke stabilizaci na Blízkém východě.

Rivlinův předchůdce Šimon Peres, v době úmrtí panovníka pobývající na ekonomickém fóru v Davosu, řekl, že jde o skutečnou ztrátu pro mír na Blízkém východě.

Ačkoli Izrael je v Saúdské Arábii vnímán jako úhlavní nepřítel, vyjádřili se dva izraelští prezidenti (nynější a ex) vůči zemřelému panovníkovi nanejvýš uctivě. Nebylo by od věci porovnat vyjádření Saúdů v případě, že by ve funkci zemřel prezident nebo premiér Izraele (čímž ani jedno, ani druhé nechci přivolávat).

Že je Izrael vnímán Saúdy jako nepřítel zásadní, ukázalo se při nedávné debatě (dá-li se to tak nazvat) ohledně zaměstnávání Židů jako gastarbeiterů v tehdy Abdalláhově, nyní tedy Salmanově ropném království.

Je to svým způsobem pozoruhodná záležitost.

Některá média (např. dubajský web Gulfnews.com – viz obrázek) přinesla už na konci minulého roku informaci o tom, že pokud by Židé chtěli pracovat v Saúdské Arábie (podobně jako spousta jiných cizinců včetně Čechů), nepředstavuje to žádný problém. Tamní ministerstvo práce uvedlo, že při udělování pracovních víz se nezabývá otázkou náboženství, ale státní příslušnosti žadatelů.

Nejmenovaný zdroj, který tuto informaci médiím poskytl, uvedl příklad. Pokud zájemce z Jemenu, jemenský státní příslušník, který praktikuje judaismus, o povolení pracovat v Saúdské Arábii požádá, saúdská ambasáda v Jemenu nebude mít proti tomu námitky.

To je ovšem jen ono příslovečné „A“.

Člověk nemusí být hned provokatér, aby ho napadlo i „B“: A co Židé z Izraele? Tady samozřejmě narazí kosa na kámen.

Saúdové říkají, že nemají problém s Židy, ale jedním dechem dodávají, že pro občany Izraele platí i nadále striktní zákaz, pokud jde pracovní povolení v jejich monarchii. Důvody jsou ideologické, či chcete-li politické – a tady nabývá celá problematika až komických rozměrů. Než se u nich zastavíme, dejme slovo Sadaqovi Bin Yahya Fadhelovi ze saúdského Madžlisu aš-Šúrá (Poradní shromáždění). Ten vysvětlil, že Saúdové nemají problém s Židy (nebo křesťany), ale že jejich hlavní problém je sionistické hnutí, které využívá židovskou víru k podpoře a prosazení vlastních cílů. Dále pravil, že by měl být vždy jasný rozdíl mezi Židy a sionisty a vysvětlil: Izraelce nemůžeme přijmout, protože jsou napojeni na sionismus, kolonialistické hnutí, které zneužívá židovskou víru.Judaismus prý nemá s tímto hnutím nic společného.

Předchozí věta obsahuje samozřejmě kardinální omyl, nicméně podívejme se na celou věc z pohledu prosté selské logiky.

- Kde vezmou Saúdové jistotu, že onen jemenský Žid z výše uvedeného příkladu není sionistického smýšlení?

- Kladou-li rovnítko mezi Izrael a sionismus, znamenalo by to, že všichni Židé v Izraeli jsou sionisté, což ovšem odporuje jejich tezi, že judaismus nemá se sionismem nic společného; málo platné, Židé se obvykle, pokud jde o víru, hlásí k židovskému (judaistickému) náboženství.

- Protože mezi termíny Žid a sionista nelze dát rovnítko (ne každý Žid je sionista, existují i antisionističtí Židé), může dojít k situaci, že Saúdové popřou sami sebe: odmítnou udělit pracovní vízum Židovi – nesionistovi, ačkoli tvrdí, že proti Židům nic nemají;

- A na konec: tvrzení, že kdo je Izraelec je vlastně napojen na sionismus je čirý nesmysl, protože izraelské pasy mají i izraelští Arabové, z nichž, troufnu si tvrdit, drtivá většina sionistické myšlenky nesdílí. Paušálním odmítnutím udělit pracovní víza všem držitelům izraelských pasů hází Saúdové do jednoho pytle nejen nenáviděné sionisty, ale i antisionistické Araby – věrné stoupence islámu.

Jak patrno, tam, kde přestane platit zdravý rozum, nastupují argumentační kotrmelce vyvolávající útrpný úsměv.

A ještě perlička na závěr. V Saúdské Arábii nepřijmou nejen jako uchazeče o práci, ale ani jako turisty kromě držitelů izraelských pasů ani návštěvníky odkudkoli mimo Izrael, kteří mají v pase izraelské vízum. Těžko předpokládat, že každý člověk pocházející ze země, která má s Izraelem vízovou povinnost (a má tudíž ve svém pase izraelské vízum) je stoupenec sionismu. Může to být zarytý odpůrce jak sionismu, tak politiky izraelské vlády – a přesto, bude-li mít v pase izraelské vízum, do Saúdské Arábie nesmí.

To už není pouhé vymezení se saúdské monarchie vůči sionismu, ale křišťálově průhledná iracionální nenávist vůči Izraeli jako takovému.

Stejskal.estranky.cz