Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996BLÍZKÝ VÝCHOD: O Sýrii bez Západu
Co znamená, když jednají Putin, Erdogan a Rúhání
Když Akademie věd vystavuje fotografie Aloise Musila z Blízkého východu, je to jako stroj času vracející nás o sto let. Takto působí i filmy s Lawrencem z Arábie. Ale není to pouhá nostalgie. Doložil to summit prezidentů Turecka, Ruska a Íránu v Ankaře o Sýrii. Nebyl první. Navázal na setkání, jež v listopadu hostil Vladimir Putin v Soči. I když se na nich nedohodne žádný přelom, signalizují průlom. Je to poprvé po sto letech, poprvé od éry Musila a Lawrence z Arábie, kdy se vážně jedná o budoucnosti Blízkého východu, aniž by měl důležité – či spíše hlavní – slovo Západ.
Roli tu hraje i symbolika. Lídři Turecka, Ruska a Íránu dohadují budoucnost Sýrie pár dnů poté, co americký prezident Trump vyhlásil definitivní stažení USA z této země. Těžko mu to vyčítat, vždyť zde jen navazuje na Baracka Obamu, jenž v Sýrii vyklidil pole. Dobře to vystihla analytička Caroline Glicková: „Putin není automatický nepřítel, ale oportunista. Obama mu dal oportunitu (šanci) pro partnerství s Íránem a on se jí chopil.“ Evropa sice posílá letadla na pozice Islámského státu, ale se samotnou Sýrií, s jejím uspořádáním či způsobem vlády, nehne. Proto vše působí tak, jako bychom se vraceli do doby těsně před první světovou válkou.
Rusko, Írán a Turecko si porcují své zájmy v Sýrii, aniž by si navzájem vadily. Počínají si tak, že se to liberálnímu Západu nelíbí. Řídí se zásadou „raději konec s hrůzou než hrůzu bez konce“. Ale za prvé to vede ke konci již sedmileté války a za druhé na Západě nikdo nenabízí slušnější, morálnější, funkčnější a hlavně prosaditelnější alternativu pro Sýrii, která by vedla k témuž.
Rusko chce, aby Sýrie zůstala celistvým státem – v té podobě, v jaké ji Francouzi a Britové před sto lety narýsovali. Je to snad špatně? To ale nebrání Íránu, aby Sýrii postupně silově ovládl pomocí šíitských milic – po vzoru Libanonu, který je formálně též celistvým státem, ale hlavní slovo v něm má šíitský Hizballáh. A nebrání to Turecku, aby vojensky zasahovalo proti syrským Kurdům – proti teroristům, jak samo říká.
To vše je přitom více či méně legitimní. Ony státy rozdělují „cizí síly“ v Sýrii na přijatelné a nepřijatelné. Ruské a íránské síly jsou tam na pozvání vlády v Damašku, turecké s jejím skřípáním zubů. Ale shodnou se na tom, že západní síly – americké či evropské – tam nepatří. A kdo tvrdí opak, musel by se o to utkat s Ruskem. Troufne si?
LN, 5.4.2018

Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.
