Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996BLÍZKÝ VÝCHOD: Naděje na pokračování mírových rozhovorů
Izrael už jednu dostal po zářijovém vypršení svého desetiměsíčního moratoria na výstavbu židovských osad na Západním břehu Jordánu. Premiér Binjamin Netanjahu je neprodloužil s tím, že by se mu rozpadla vládní koalice, a palestinská samospráva v jednání odmítla pokračovat. Její předseda Mahmúd Abbás na prodloužení moratoria dodnes trvá a navíc požaduje, aby se týkalo i východního Jeruzaléma, který předchozí zmrazení nezahrnovalo, a aby bylo trvalé, nikoli dočasné.
Netanjahu první nabídku nepřijal a čekal, zda nepřijde lepší. Vyplatilo se mu to. Teď Spojené státy Izraeli slíbily, že budou bránit každé mezinárodní snaze o jeho delegitimizaci, hájit jeho právo na sebeobranu včetně práva na jaderný arsenál, zajistí, aby budoucí mírová dohoda respektovala jeho potřeby bezpečnosti, a budou vetovat žádost Palestinců o jednostranné vyhlášení jejich státu v OSN, kterým samospráva trvale vyhrožuje. Především však Američané Izraeli zdarma poskytnou 20 bojových letounů F-35 v hodnotě tří miliard dolarů jako dodatek k dalším dvaceti strojům, které Jeruzalém řádně zakoupil. Izraelská vláda původně chtěla 40 letounů, ale nemohla si je finančně dovolit. Armáda je americkou nabídkou nadšená – F-35 je supermoderní neviditelný letoun páté generace a čtyřicítka těchto strojů by měla zásadní význam pro bezpečnost země.
Izrael má za to zmrazit výstavbu na Západním břehu na 90 dní, ale nikoli ve východním Jeruzalémě, a po uplynutí této doby už Američané nebudou další prodloužení požadovat. Další podmínkou je, že Izrael začne s Palestinci okamžitě jednat o definitivních hranicích jejich budoucího státu a ostatních zásadních otázkách jako status Jeruzaléma, palestinští uprchlíci a vodní zdroje.
Zdá se, že dohoda v izraelské vládě projde, i když jen těsnou většinou, protože proti je i část ministrů Netanjahuovy strany Likud a kabinet zřejmě opustí malá náboženská strana Židovský domov. Rozhodne postoj ultraortodoxního Šasu, tradičního odpůrce zmrazení výstavby, která však předběžně slíbila, že se zdrží hlasování, pokud s tím bude souhlasit její duchovní vůdce, rabín Ovadia Josef, a pokud za to od vlády získá další výhody pro ultraortodoxní obyvatele. Zatím ale všichni čekají na písemné potvrzení americké nabídky, která existuje jen ve formě ústního příslibu Hillary Clintonové.
Čekají i Palestinci, které nabídka nesmírně rozladila. Samospráva ji sice otevřeně neodmítla, ale naznačila, že výrazně podrývá její postavení, protože moratorium není trvalé a nezahrnuje východní Jeruzalém. Nelíbí se jí ani slib, že Washington bude vetovat žádost o vyhlášení palestinského státu v OSN. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by chtěla s obnovením rozhovorů za americko-izraelských podmínek souhlasit. Palestinci vyčkávají a mezitím dali najevo, že také očekávají nějakou výhodnou nabídku. Naznačili touhu po zvláštním finančním příspěvku a závazku, že Washington přiměje Izrael stanovit hranice Palestiny do tří měsíců a do roka uzavřít mírovou dohodu.
První peníze už dostali – Clintonová minulý týden oznámila, že samospráva obdrží neplánovaných 150 milionů dolarů k dalším 400 milionů, které jí Obama slíbil v červnu.
Pokračování izraelsko-palestinských mírových rozhovorů, které by mělo být v zájmu obou protagonistů, se tak stalo předmětem obyčejného handlu. Barack Obama chce světu předvést své diplomatické umění, ale lze si těžko představit, že do tří měsíců přivede na svět dohodu o otázkách, v nichž obě strany už tolik desetiletí odmítají udělat sebemenší kompromis. Netanjahu i Abbás vědí, že se nedohodnou, a ani to nepovažují za naléhavé. Bezpečnostní situace v Izraeli je nejlepší za posledních dvacet let a Palestinci zažívají ekonomický rozmach.
A tak Netanjahu čeká, až vyprší mandát Obamovi, jehož nepovažuje za dostatečného ochránce Izraele, Abbás čeká, až vyprší mandát Netanjahuovi, který nikdy nepřistoupí na palestinské požadavky, a Netanjahu čeká, až skončí Abbás, kterého má za slabého vůdce bez odhodlání a autority k prosazení míru s Izraelem. Oba hrají o čas a snaží se ze situace vytlouct co největší kapitál. Zatím jim to vychází, protože Obamova touha po alespoň nějakém úspěchu v zahraniční politice je očividně větší než americký národní deficit.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6