29.3.2024 | Svátek má Taťána


BLÍZKÝ VÝCHOD: Naděje na pokračování mírových rozhovorů

22.11.2010

I po volbách do amerického Kongresu prezident Barack Obama zopakoval, že pro něj nadále zůstává prioritou mír na Blízkém východě, kde koncem září uvízla na mrtvém bodě jednání mezi Izraelem a Palestinci. A už deset dní po volbách přednesla ministryně zahraničí Hillary Clintonová Izraeli nabídku, kterou by bylo těžké odmítnout.

Izrael už jednu dostal po zářijovém vypršení svého desetiměsíčního moratoria na výstavbu židovských osad na Západním břehu Jordánu. Premiér Binjamin Netanjahu je neprodloužil s tím, že by se mu rozpadla vládní koalice, a palestinská samospráva v jednání odmítla pokračovat. Její předseda Mahmúd Abbás na prodloužení moratoria dodnes trvá a navíc požaduje, aby se týkalo i východního Jeruzaléma, který předchozí zmrazení nezahrnovalo, a aby bylo trvalé, nikoli dočasné.

Netanjahu první nabídku nepřijal a čekal, zda nepřijde lepší. Vyplatilo se mu to. Teď Spojené státy Izraeli slíbily, že budou bránit každé mezinárodní snaze o jeho delegitimizaci, hájit jeho právo na sebeobranu včetně práva na jaderný arsenál, zajistí, aby budoucí mírová dohoda respektovala jeho potřeby bezpečnosti, a budou vetovat žádost Palestinců o jednostranné vyhlášení jejich státu v OSN, kterým samospráva trvale vyhrožuje. Především však Američané Izraeli zdarma poskytnou 20 bojových letounů F-35 v hodnotě tří miliard dolarů jako dodatek k dalším dvaceti strojům, které Jeruzalém řádně zakoupil. Izraelská vláda původně chtěla 40 letounů, ale nemohla si je finančně dovolit. Armáda je americkou nabídkou nadšená – F-35 je supermoderní neviditelný letoun páté generace a čtyřicítka těchto strojů by měla zásadní význam pro bezpečnost země.

Izrael má za to zmrazit výstavbu na Západním břehu na 90 dní, ale nikoli ve východním Jeruzalémě, a po uplynutí této doby už Američané nebudou další prodloužení požadovat. Další podmínkou je, že Izrael začne s Palestinci okamžitě jednat o definitivních hranicích jejich budoucího státu a ostatních zásadních otázkách jako status Jeruzaléma, palestinští uprchlíci a vodní zdroje.

Zdá se, že dohoda v izraelské vládě projde, i když jen těsnou většinou, protože proti je i část ministrů Netanjahuovy strany Likud a kabinet zřejmě opustí malá náboženská strana Židovský domov. Rozhodne postoj ultraortodoxního Šasu, tradičního odpůrce zmrazení výstavby, která však předběžně slíbila, že se zdrží hlasování, pokud s tím bude souhlasit její duchovní vůdce, rabín Ovadia Josef, a pokud za to od vlády získá další výhody pro ultraortodoxní obyvatele. Zatím ale všichni čekají na písemné potvrzení americké nabídky, která existuje jen ve formě ústního příslibu Hillary Clintonové.

Čekají i Palestinci, které nabídka nesmírně rozladila. Samospráva ji sice otevřeně neodmítla, ale naznačila, že výrazně podrývá její postavení, protože moratorium není trvalé a nezahrnuje východní Jeruzalém. Nelíbí se jí ani slib, že Washington bude vetovat žádost o vyhlášení palestinského státu v OSN. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by chtěla s obnovením rozhovorů za americko-izraelských podmínek souhlasit. Palestinci vyčkávají a mezitím dali najevo, že také očekávají nějakou výhodnou nabídku. Naznačili touhu po zvláštním finančním příspěvku a závazku, že Washington přiměje Izrael stanovit hranice Palestiny do tří měsíců a do roka uzavřít mírovou dohodu.

První peníze už dostali – Clintonová minulý týden oznámila, že samospráva obdrží neplánovaných 150 milionů dolarů k dalším 400 milionů, které jí Obama slíbil v červnu.

Pokračování izraelsko-palestinských mírových rozhovorů, které by mělo být v zájmu obou protagonistů, se tak stalo předmětem obyčejného handlu. Barack Obama chce světu předvést své diplomatické umění, ale lze si těžko představit, že do tří měsíců přivede na svět dohodu o otázkách, v nichž obě strany už tolik desetiletí odmítají udělat sebemenší kompromis. Netanjahu i Abbás vědí, že se nedohodnou, a ani to nepovažují za naléhavé. Bezpečnostní situace v Izraeli je nejlepší za posledních dvacet let a Palestinci zažívají ekonomický rozmach.

A tak Netanjahu čeká, až vyprší mandát Obamovi, jehož nepovažuje za dostatečného ochránce Izraele, Abbás čeká, až vyprší mandát Netanjahuovi, který nikdy nepřistoupí na palestinské požadavky, a Netanjahu čeká, až skončí Abbás, kterého má za slabého vůdce bez odhodlání a autority k prosazení míru s Izraelem. Oba hrají o čas a snaží se ze situace vytlouct co největší kapitál. Zatím jim to vychází, protože Obamova touha po alespoň nějakém úspěchu v zahraniční politice je očividně větší než americký národní deficit.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6