V nejbližších dnech se chce velká flotila propalestinských aktivistů pokusit o prolomení izraelské námořní blokády pásma Gazy. Vydává se za akci humanitární, ačkoli je více než zřejmé, že ve skutečnosti jde o akci ryze provokační a propagandistickou. Od otevření hranice mezi Egyptem a Gazou zde existuje v podstatě volný pohyb osob i materiálu, takže o nějaké „humanitární krizi“ v Gaze nemůže být ani řeči. Jinak je to ovšem na hranici mezi Gazou a Izraelem, neboť mezi těmito subjekty vládne de facto válečný stav. Hamás, vládnoucí síla na tomto pobřežním pruhu, vypálil na Izrael v minulých letech tisíce raket a nijak nezastírá, že jeho cílem je „vztyčit Alláhův prapor nad každým čtverečním metrem Palestiny“. Za tím účelem také směřují do Gazy po vodě i po souši stovky tun zbraní převážně íránského původu, jak ukázaly zásilky zabavené na lodích Karine A, Francop a naposledy letos v březnu Victoria.

Ze skutečnosti, že Izrael je s Hamásem v ozbrojeném konfliktu, vyplývá, že uplatňování námořní blokády Hamásu Izraelem musí být posuzováno podle práva válečného. Podle tohoto souboru zákonů smí být smrtící síla použita pouze proti ozbrojencům a civilistům, kteří se aktivně účastní nepřátelských akcí. Proti civilistům pak pouze tehdy, nelze-li je zneškodnit jinak. Vojáci, kteří byli na Mavi Marmaře v květnu 2010 fyzicky napadeni přesilou aktivistů, jednali tudíž v souladu s válečným právem, když se v krajní nouzi bránili střelbou.

V květnu 2010 byla Mavi Marmara nejdříve rádiem varována, že do oblasti válečného konfliktu nebude bez kontroly nákladu vpuštěna. Výzvu ke změně kurzu odmítla stejně jako nabídku, že Izrael zajistí dopravu humanitárního materiálu po souši. Vrtulníkový výsadek byl na palubě napaden železnými tyčemi, praky, sekerami a noži. Turkelova vyšetřovací komise ve své zprávě zveřejněné v lednu konstatovala, že „úroveň násilného odporu účastníků flotily byla izraelskou armádou při plánování akce zjevně podceněna“. Výsledkem byli zranění a mrtví.

Pokusí-li se flotila č. 2 podobně jako ta předchozí blokádu prolomit, bude ignorovat rádiové varování a odmítne zastavit, izraelská armáda ji v souladu s válečným právem nepochybně opět přinutí zastavit silou. A opět bude záležet na tom, zda osazenstvo lodi sáhne k ozbrojenému odporu - v takovém případě každý, kdo se na něm aktivně podílí, musí počítat s nevyhnutelnými následky. Izraelské komando si svou akci jistě pečlivě zdokumentuje, aby nedalo prostor k falešným obviněním, a dá si dobrý pozor, aby nepřišel k úhoně nikdo, kdo se na nepřátelství aktivně nepodílí.

Zároveň však musíme předpokládat, že se izraelská armáda nedopustí podruhé stejné chyby a nebude očekávat, že všichni cestující jsou oddanými vyznavači nenásilné rezistence ve stylu Gándhího nebo M. L. Kinga. Od novinářů na těchto plavidlech se očekává, že nafilmují tekoucí krev, takže někdo se už jistě postará, aby nějaká tekla. A jestliže v té loňské flotile nechyběli horliví kandidáti „mučednické smrti“, nebudou chybět ani tentokrát. Ať už se tomu na jedné straně říká „šahíd“ nebo na druhé „objednaná smrt“, je to smrt stejně hloupá jako zbytečná, a kapitán, který své cestující takovému nebezpečí vědomě vystavuje, právem patří za mříže, jak moudře usoudila řecká policie.

(Podle Chicago Tribune)