Vývoj nejvíc ohrožuje Izrael, který s nemenším znepokojením sleduje, jak rychle Spojené státy opustily svého dlouholetého přítele.

Prezidenta Husního Mubaraka otevřeně podpořily pouze Izrael a palestinská samospráva. Pro Izrael by jeho pád znamenal ztrátu nejvýznamnějšího strategického spojence v arabském světě a na Blízkém východě, zatímco samospráva v něm má vlivného zastánce a prostředníka ve sporu s Hamasem.

Izrael by byl nejraději, kdyby prodemokratické změny v Egyptě vedl viceprezident Umar Sulajmán, s kterým už řadu let úspěšně spolupracuje v bezpečnostní oblasti a při jednání s Palestinci. Mubarakův pád ale zřejmě povede k nástupu Muslimského bratrstva a to bude pro Izrael katastrofa. Islamisté se ze začátku protivládních demonstrací drželi zpátky, ale nyní si jako vhodný nástroj nástupu k moci přisvojili mezinárodně známého Muhammada Baradeje. Bratrstvo má značnou šanci vyhrát svobodné volby – podle nedávných průzkumů preferuje islamisty 59% Egypťanů a jen 27% světské politiky.

Jestli Muslimské bratrstvo Egypt ovládne, získá největší a nejsilnější armádu v regionu, kterou dlouho a nákladně pomáhali budovat Američané. Přeruší fungující egyptsko-izraelskou bezpečnostní spolupráci, uzná režim Hamasu, který je jeho odnoží, otevře hranice v Rafáhu teroristům a džihádistům a bude do pásma Gazy otevřeně dodávat zbraně, jejichž pašování více či méně úspěšně bránil Mubarakův režim. Dokonce i Baradej řekl, že kdyby byl egyptským prezidentem, uznal by Hamas a zrušil sankce proti němu.

Muslimské bratrstvo se také netají tím, že by přehodnotilo mírovou smlouvu s Izraelem, kterou Mubarak třicet let dodržoval. I když egyptsko-izraelské vztahy nebyly vřelé na občanské úrovni, na politické byly korektní a spolehlivé. Izrael mohl snížit vojenský rozpočet a soustředit se na hrozbu palestinského terorismu, Libanonu, Sýrie a Íránu, jehož jaderného vzestupu se stejně obává i Mubarak. Nemusel také udržovat silnou vojenskou přítomnost na egyptských hranicích, což by se s výměnou režimu muselo změnit.

Na Sinaji dodnes nestojí bezpečnostní bariéra, jakou Izrael brání v teroristických útocích Palestincům na Západním břehu. Vláda sice její výstavbu už před rokem schválila kvůli stoupajícímu množství uprchlíků a pašeráků, ale ještě ji nezahájila. Bariéra podél 260 kilometrů dlouhé hranice má stát přes 360 milionů dolarů, a i kdyby stavba začala okamžitě, nebude hotová dřív než v roce 2014.

Hamas už situace v Egyptě využil a v pondělí začal znovu ostřelovat Izrael raketami. Jeho ozbrojenci také pronikli na Sinaj a na rozkaz Muslimského bratrstva zaútočili na egyptské vojáky v Rafáhu a Aríši. Izrael proto poprvé za třicet let povolil egyptské armádě vstup do sinajské zóny, která je podle mírové smlouvy demilitarizovaná.

Předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás byl snad jediný politik, který Mubarakovi vyjádřil podporu osobně. Samospráva na Západním břehu zakázala demonstrace solidarity s Egypťany a ve středu naopak uspořádala rádoby spontánní shromáždění podporující Mubarakův režim, na kterém Palestinci označovali Baradeje za agenta CIA a válečného zločince, který má na svědomí válku v Iráku. Protesty proti Mubarakovi zakázal i Hamas v pásmu Gazy – ale jen ze strachu, aby Gazané nezačali požadovat i pád Hamasu.

Vláda islamistů v Egyptě zkomplikuje i mírový proces mezi Izraelem a Palestinci. Ani Západ v ní však nenajde spojence – Muslimské bratrstvo bude rozdmýchávat protizápadní sentimenty a podněcovat antiamerikanismus – ostatně už začalo a připojilo i tradiční odsudky Izraele. Teroristé Al-Kajdy, proti kterým bojují Mubarakovy bezpečnostní složky na Sinaji, budou operovat bez zábran a dřív nebo později ohrozí nejen Izrael. Na Sinaji se nacházejí i americké vojenské základny.

Izrael sleduje se znepokojením nejen vývoj v Egyptě, ale i obrat přízně amerického prezidenta Baracka Obamy. Prodemokratické aktivisty v Íránu Obama nepodpořil, ačkoli to by ho nestálo nic; svým postojem k Egyptu však otevírá cestu k moci islamistům i ke ztrátě amerického vlivu v zemi. Už Obamovi předchůdci se dopustili nejméně dvou podobně závažných omylů – povzbuzování íránského šáha k reformám vedlo v roce 1979 k islámské revoluci; a trvání na demokratických palestinských volbách skončilo před šesti lety vítězstvím Hamasu. Obama navíc hodil přes palubu věrného spojence. Podle izraelských médií tím vyslal signál i Izraeli, že se na něj nemůže spolehnout ani on.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6