Palestinci zvolili agresivní protiizraelskou diplomacii

Tři měsíce přemlouvali Palestinci členy Rady bezpečnosti OSN, aby podpořili jejich návrh rezoluce předložený prostřednictvím Jordánska. Měla být dalším pokusem, jak se vyhnout mírovým jednáním s Izraelem a získat samostatnou Palestinu bez bilaterální dohody a sebemenšího kompromisu. Text požadoval vznik nezávislého státu s hranicemi před šestidenní válkou v roce 1967 a s východním Jeruzalémem jako hlavním městem a nařizoval odchod izraelských vojáků z celého Západního břehu Jordánu do konce roku 2017. Podle Izraele zněl spíše jako seznam vroucných přání než seriózní návrh na řešení konfliktu. Palestinci tvrdili, že mají zajištěnou potřebnou většinu devíti hlasů v Radě bezpečnosti, ale rezoluce by stejně neprošla, neboť Spojené státy oznámily, že ji budou vetovat. Nakonec nemusely – Palestinci devět hlasů nezískali a návrh neprošel. Kromě Spojených států byla proti také Austrálie, pět členů včetně Británie se zdrželo a pro hlasovalo pouze osm zemí.

Palestinci byli v šoku, přestože i kdyby byla rezoluce přijata, žádný dopad v praxi by neměla, neboť bez jednání s Izraelem zkrátka Palestina vzniknout nemůže. Premiér Benjamin Netanjahu navíc už předem avizoval, že se žádnému diktátu nepodvolí.

Je záhadou, proč Palestinci nepočkali pár dní, protože po Novém roce vystřídala v Radě bezpečnosti izraelské přátele Austrálii a Rwandu Malajsie s Venezuelou, které by rezoluci skoro jistě podpořily. I tak by ji však vetovaly Spojené státy.

Izrael se však neradoval dlouho. Předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás se rozhodl v agresivních diplomatických krocích pokračovat a hned následující den podepsal dvacet mezinárodních smluv v čele s Římským statutem Mezinárodního trestního soudu. Členství otevře samosprávě cestu k vytoužené žalobě na Izrael za údajné válečné zločiny za letní války v pásmu Gazy, což pro Izrael představuje překročení únosné meze.

K tomuto cíli však vede komplikovaná cesta, která nemusí skončit palestinským úspěchem. Mezinárodní trestní soud, který neuznávají Spojené státy, Rusko ani Čína a také Izrael, musí nejprve Palestince přijmout, což není jisté, neboť nemají regulérní stát. Pokud je za stát uzná, mohou podat stížnost, ale teprve hlavní žalobkyně rozhodne, zda někoho obviní, například na základě zjištění, že sám Izrael vojenskou operaci nevyšetřil nebo to odmítá udělat. Ten však už provádí třináct vyšetřování. Další háček tkví v působnosti soudu – vyšetřuje jen masové vraždy a genocidy, jimiž byla letní izraelská operace jen stěží. Proto také tribunál zamítl komorskou žádost o obvinění Izraele z údajných válečných zločinů na turecké propalestinské flotile v roce 2010 s odůvodněním, že smrt devíti aktivistů kritéria válečných zločinů nesplňuje. Problém může představovat i to, že Palestinci v létě členem tribunálu ještě nebyli, anebo neexistence mezinárodní smlouvy vytyčující hranice Palestiny, na jejímž území se údajné zločiny staly. A i kdyby soud nakrásně Izrael obvinil, došlo by i na palestinské teroristické útoky na izraelské civilisty a čtrnáct let trvající ostřelování z pásma Gazy, včetně prokazatelných zločinů Hamásu, s nímž samospráva vytvořila vládu národní jednoty. A pokud by nakonec soud nějakého Izraelce odsoudil, Izrael nemá povinnost ho tribunálu vydat, protože není jeho členem.

Podle představitele samosprávy Saíba Irikáta bude válka v Gaze jen první z mnoha stížností; po ní prý samospráva soud požádá, aby Izrael obvinil z válečných zločinů, jichž se má dopouštět rozšiřováním osad na Západním břehu.

Agresivní politiku Mahmúda Abbáse lze vysvětlit velkým tlakem, pod nímž se ocitl po válce v pásmu Gazy. Ta značně zvýšila popularitu Hamásu a Abbás se teď snaží zvýšit si prestiž a ukázat Palestincům, že jejich vedení pro vznik samostatného státu něco dělá. To by vysvětlovalo podání návrhu rezoluce v Radě bezpečnosti, přestože Abbás předem věděl o americkém vetu.

Izrael vyrazil do boje také. O víkendu zmrazil Palestincům převod daní a celních poplatků, které každý měsíc představují asi 127 milionů dolarů. Netanjahu varoval, že tím izraelská odveta nekončí, a vyloučil pouze rozšiřování izraelských osad, aby si neznepřátelil mezinárodní společenství, které na ně pohlíží s nelibostí. Vláda údajně zvažuje podání žaloby na palestinské představitele ve Spojených státech a možná i u Mezinárodního trestního soudu prostřednictvím právních skupin, které tyto kroky mohou podnikat.

Další odveta hrozí samosprávě ze Spojených států. Republikánští i demokratičtí zákonodárci ji už upozornili, že podle zákona jí může Kongres kvůli stížnosti u mezinárodního tribunálu zastavit pomoc ve výši 400 milionů dolarů ročně.

Abbás však nevidí, neslyší a hlavně nemyslí. Jeho mluvčí o víkendu oznámil, že samospráva zvažuje podání stejného návrhu rezoluce Radě bezpečnosti OSN v novém letošním složení. Jediné, co Palestince ani nenapadne, je jednat o vzniku Palestiny s Izraelem. Místo snahy o nalezení kompromisu přijatelného pro obě strany podnikají kroky, které obnovu jednání znemožňují. Mezinárodní žaloba na Izrael k míru nevede a vlastní stát jim také nepřinese. Palestinci rozpoutali diplomatickou válku, která hned tak neskončí. Mohou v ní hodně ztratit, ale nezískají vůbec nic. A pokud svou strategii přijali proto, že si myslí, že by za neústupného Netanjahua žádná Palestina nevznikla, pak jen vydatně přispívají k jeho znovuzvolení v nadcházejících izraelských volbách.