USA zastavily veškerou pomoc Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky

Spojené státy uštědřují Palestincům jednu ránu za druhou. Po prosincovém uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele a květnovém přestěhování velvyslanectví do této tradiční izraelské metropole z Tel Avivu, po omezení příspěvků na humanitární pomoc uprchlíkům a pozastavení a pak definitivním přerušení všech plateb palestinské samosprávě teď zastavily veškeré příspěvky Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky (UNRWA). Washington uvedl, že bude hledat jiné způsoby, jak pomoci Palestincům, kteří to potřebují.

V roce 2016 činil americký příspěvek 355 milionů dolarů a letos měl být podobný. Představoval třetinu celého rozpočtu UNRWA. Oficiální americké zdůvodnění uvádí, že úřad funguje na zásadně chybném základě a kritériích, která za palestinské uprchlíky považují nejen ty, kteří skutečně z Izraele odešli, ale i jejich potomky všech generací. Počet příjemců pomoci tohoto úřadu, který se jako jediná agentura OSN soustřeďuje výhradně na jednu skupinu lidí, tak neustále prudce roste. Podle jednoho výpočtu by do roku 2050 mohlo být „palestinských uprchlíků“ 15 milionů.

Palestinská samospráva zrušení americké pomoci ostře odsoudila a prohlásila, že za to „zaplatí Izrael“. Zvažuje prý žádost Radě bezpečnosti a Valnému shromáždění OSN, aby Spojené státy k obnovení plateb přinutily. UNRWA varuje, že se bez americké finanční pomoci zhroutí, a vyzývá všechny země světa, aby Palestincům pomohly.

Izrael americký krok uvítal, protože názor na nesmyslný počet takzvaných uprchlíků sdílí. Podle něj je UNRWA jednou z hlavních překážek řešení izraelsko-palestinského konfliktu, protože ho neustále udržuje při životě. Izrael soudí, že úřad je třeba zrušit a jeho humanitární činnost převést pod Komisariát OSN pro uprchlíky, který pečuje o všechny ostatní běžence v nouzi. Podle Izraelců má stejný názor i americká vláda. Zdůraznili však, že pokračování humanitární pomoci podporují, jen ne prostřednictvím UNRWA. A izraelská armáda vyjádřila obavy ze zhoršení situace v Gaze, které může posílit vládnoucí teroristický Hamás.

V pásmu Gazy poskytuje UNRWA nejen humanitární pomoc, ale provozuje také školy a pomáhá ve zdravotnictví. Postupem času se z něj však stala prodloužená ruka Hamásu – Izrael už dlouho úřad obviňuje, že Hamásu pomáhá, zaměstnává jeho ozbrojence a dovoluje, aby jeho objekty využívali jako sklady zbraní. Ještě nedávno se našel pod školou OSN útočný tunel. UNRWA navíc ve svých školách umožňuje výuku, která hlásá historické bludy a podněcuje nenávist vůči Izraeli.

Kromě Gazy úřad také pomáhá Palestincům na Západním břehu, v Sýrii, Jordánsku a Libanonu. Celkem jich registruje 5,3 milionu, přestože z domovů v nově vzniklém Státu Izrael jich odešlo nanejvýš 700 000, ale spíš mnohem méně, protože podle sčítání lidu z roku 1945 žilo v Palestině 750 000 Arabů; střízlivé odhady hovoří o maximálně 30 000 uprchlíků. Každý Palestinec, který se v kterékoli z uvedených zemí kdykoli narodí, má jistotu, že bude čerpat mezinárodní pomoc, i když bude mít její občanství. Toto kritérium se v OSN nevztahuje na žádného uprchlíka kterékoli jiné národnosti. Podle její vlastní Konvence o statusu uprchlíka z roku 1951 – až po vzniku UNRWA – definice potomky nezahrnuje.

Palestinci na tom však trvají stejně jako na „právu na návrat všech palestinských uprchlíků do Izraele“, protože doufají, že by pak počet arabských obyvatel země převýšil množství Izraelců. Proto také „právo na návrat“ odmítá Izrael a požaduje, aby uprchlíky absorbovala budoucí Palestina.

Palestinci žijí kromě Libanonu, Jordánsku a Sýrii i v dalších arabských zemích a skoro všechny uměle pěstují „uprchlismus“ a práva Palestinců omezují. Nejrasističtější je Libanon. Zakazuje jim zastávat řadu povolání a upírá jim politická, ekonomická i společenská práva, i když se v zemi narodili. Palestinci musí žít ve velmi nuzných podmínkách v uprchlických táborech a nesmějí vlastnit majetek. V Sýrii jsou na tom trochu lépe, ale druhořadými občany jsou také. Arabské země Palestince nechtějí, a proto je drží v táborech a neustále jim slibují, že se „vrátí domů“. Jen Kuvajt po roce 1991 všech svých 400 000 Palestinců vyhnal, protože za války v Perském zálivu podporovali Saddáma Husajna, který Kuvajt napadl. Nejlépe se mají v Jordánsku, které jim udělilo občanství a umožnilo normální život. Tvoří tam až polovinu obyvatel, a palestinského původu je dokonce i královna Ranija. OSN však registruje jako uprchlíky i tyto jordánské občany – patrně včetně královny.

Rezoluce č. 194 Valného shromáždění OSN z roku 1948, tedy uprostřed války, kterou proti nově vzniklému Izraeli rozpoutaly arabské státy, kromě návratu Palestinců do jejich domovů také požaduje, že mají dostat odškodnění za ztrátu majetku.

OSN zcela ignoruje skutečnost, že byli i uprchlíci židovští. Státy v severní Africe a na Blízkém východě vyhnaly v letech 1948–1970 na 850 000 Židů a většinou jim také zabraly majetek – podle odhadů v celkové výši až 350 miliard dolarů. Izrael jim všem nabídl nový domov a přivezl i ty, kteří v arabských a muslimských zemích zůstali. Noví přistěhovalci se rychle začlenili do společnosti a dnes jejich potomci tvoří polovinu židovského obyvatelstva Izraele. OSN jim ale nepomohla ani jediným centem. A zatímco jen v letech 1949–2009 vydalo Valné shromáždění 163 rezolucí týkajících se palestinských uprchlíků, o židovských se nezmiňuje ani jediná.

Každá země má samozřejmě plné právo rozhodnout, komu své peníze poskytne. Ostatně Palestinci nejsou jediní, kdo o americkou pomoc přišli – o víkendu Bílý dům přestal podporovat také Pákistán kvůli jeho neschopnosti bojovat proti teroristům.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus