Pro olomouckého vrchního státního zástupce Ivo Ištvana je to blamáž od samého začátku a vyvrcholila jeho prohlášením, že už neobnoví stíhání tří bývalých poslanců ODS. Svoje rozhodnutí odůvodnil laikovi těžko pochopitelnou právní argumentací: rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze měnit a nález Ústavního soudu je dlužno uplatnit jen pro budoucí případy. Političtí trafikanti tedy vyjdou bez újmy a z dobrého srdce jim to přejme.

Bylo by přece jen komické, že by údajnou korupci odskákali oni tři ve státě, kde se děje tolik podivných věcí. Podivných, vysvětlitelných jen totálním podplácením – nedoložitelným a nepostižitelným. Přitom politická trafika je asi to poslední, co občanovi vadí. Kdyby vadilo, musel by budovat barikády a bouřit se jako v roce 1848 - za situace, kdy politické strany v zájmu odpolitizování státní správy zaplnily ministerstva nově nominovanými náměstky ministra, nominovanými podle stranického klíče – podle zákona, který měl partaje politického vlivu na výkonnou moc zbavit. Každý z těch náměstků dostal post kvalifikovatelný za trafiku, navíc je to post, ze kterého ho nikdo nemůže jen tak ledajak odvolat právě podle nového služebního zákona. Tahle masivní distribuce trafik Ištvanovu blamáž jen prohlubuje.