Dočetli jste román Jana Kovanice Blackout a jste zvědavi, co se stalo potom. Čtenář se na to vždycky ptá, když se mu knížka líbila, a já předpokládám, že i vám se líbila. No, já jsem povolán říci spíše, co bylo před tím, jak knížka vznikla, takže název tohoto doslovu je tak trochu „mimo“ a neberte ho vážně.

Je to třetí až čtvrté zpracování tématu „co by se stalo, kdyby elektřina jako fyzikální jev zmizela ze světa“. První dvě až tři jsem zpracoval já, čtvrté eventuálně třetí je dílo Jana Kovanice. Téma je nesmyslné, to ví každý, kdo úspěšně vystudoval aspoň pátou třídu obecnou. Kdyby na světě nebyla elektřina, nebyl by ani svět. Však taky ten první pokus byl čistou pohádkou. Vyšla pod názvem Potíže s elektřinou ve sborníku Klon ´ 96. Tam byla věta „Elektřina přestala fungovat 20. dubna 1996 v patnáct hodin šestnáct minut dvaadvacet vteřin“. Došlo k rozkladu společenských hodnot a českým králem Jakubem I. se stal v roce 2001 jistý praporčík automobilní roty v Čáslavi . Jako v každé správné pohádce pan král vyslal statečného bojovníka do světa, aby naše Elektro, tedy kouzlo, které způsobilo zmizení elektřiny ze světa. Ten nakonec zjistil, že elektřinu odstranil nechutný dědek Čuchraj. Nebyl to jediný nechutný dědek mého pohádkového světa – měl tři bratr, Mupraje, Fufraje a Husraje, a každý z nich měl pod palcem jednu z elementárních sil, na kterých stojí Všehomíro jako na boží dlani.

Dost možná, že ty síly JSOU ta boží dlaň.

V pohádce pak Čuchraj sice vrátil světu elektřinu, ale Mupraj zrušil gravitaci, ne moc šťastný konec pohádky.

Nápad se mi vcelku líbil a říkal jsem si – škoda ho na pohádku, kterou stejně nikdo nepochopí. Během dalších čtrnácti dnů jsem napsal stostránkové cosi, mohlo by se mohlo nazvat novelou, kdyby to mělo konec. Ani vlastní název ten útvar neměl – a ve sborníku Klon ´96 vyšel přilípnutý k oné pohádce.

Tahle novela byla psána velmi naturalisticky, natvrdo. Až moc. Vyskytoval se tam brutální opilec, který pohlavně zneužíval svoji mentálně retardovanou holčičku a ten pak ovládl značnou část městské části Prahy 5, když elektřina zhasla, respektive přestala fungovat. Právě to pohlavní zneužívání tam bylo popsáno – vnímáno očima té holčičky. Pěkný hnus. Všechno to tedy vyšlo v Klonu ´96. Sborníky nečte moc lidí, takže ostuda nepřesáhla normál. Část z té hrstky lidí co Klon´96 četli mě odsuzovala, pár se ale přimlouvala, abych dopsal text evidentně neúplný – končil asi tak týden po začátku Tmy, nebo, jak říká Honza Kovanic, Blackoutu. Já se všelijak nejapně vykrucoval, jenže pravda byla velmi prozaická, proč jsem nechtěl tu věc dopsat – nevěděl jsem, co dál, jak příběh táhnout dál.

Asi po roce jsem nápad dostal. Vcelku pitomý – že elektriku vypnuli jinoplanetníci, abychom je nerušili, když budou budovat svoji KLADKU, tedy kontaktní technické zařízení nezbytné k hyperprostorovým skokům. No a ty retardované holčičky potřebují jako INTERFACE ke komunikaci s lidmi. Pak nastala snadnější fáze, totiž dopsání románu, kde jsem si pošmákl na potýrání některých předních stranických a státních činitelů.

V té době jsem už vydával na internetu Neviditelného psa a Honza Kovanic patřil k pilným a mimořádně úspěšným přispěvatelům.

Imponovaly mi jeho technické znalosti a taky jeho fantazie – udivoval bystrými a vtipnými prognózami. Napsal jsem několik beta-verzí románu. Vždycky jsem takovou betu vymandloval na lejzrovce a rozdal kamarádům k posouzení – Honza mezi nimi nechyběl. Zahrnul mě připomínkami a nápady. Bylo jich dokonce tolik, že by vydaly na samostatné kapitoly. V jednu chvíli jsme dokonce uvažovali o tom, že bychom román vydali společně. Ještě nebylo jasné, jak se má jmenovat. Potíže s elektřinou, to nebyl dost silný název pro román, navíc to nebyl titul původní. No a tenhle román byl všechno, jenom ne humoristický. V nouzi jsem se uchýlil k černému humoru a uvažoval jsem dokonce o názvu „Tma jak v prdeli“, jenže ten by se hodil spíše k humoristickému příběhu. Alternativou byl název „Rozhraní“, tedy český ekvivalent pro anglický technický termín Interface“ – měly to být ty retardované holčičky. Nakonec přispěla radou spisovatelka Alexandra Berková a navrhla, aby se román prostě jmenoval „Tma“ a tak se i stalo.

Honzovi jsem radil, aby svůj příběh dopracoval do uceleného samostatného tvaru. Karta se obrátila, tentokrát jsem se Panem Radilem stal já. Blažený pocit – mohl jsem žvanit do cizí práce bez odpovědnosti a rizika! Honza moje radění přežil a knížku dopsal. Právě jste ji dočetli – je to Blackout.

Mám z ní velkou radost. Jednak přeju kamarádovi úspěch a jsem rád, že do stáje českých sci-fi autorů přibyl další kůň, a předpokládám a těším se, že nezůstane u jedné jeho knihy, že se brzy dočkáme dalších příběhů. No a pak taky mám radost, že ten původně jen anekdotický, hravý nápad dokázal někoho inspirovat, aby zapnul vlastní fantazijní okruhy.

Knížka vychází v době, kdy se těšíme na skutečný „blackout“, na malér zvaný Y2K, kdy se mají zhroutit neošetřené počítače. Zrovna včera jsem četl, že Česká republika, spolu s Uruguají a několika africkými státy, je klasifikována jako nedostatečně připravená. Starosti panují zejména v oblasti letecké dopravy. Motiv padajícího letadla jsem měl už ve Tmě – byl to Honzův nápad, on mě upozornil na to, že letadla, co právě jsou ve vzduchu, půjdou hned v prvních minutách Tmy či Blackoutu k zemi.

Takže on to vlastně není tak bláznivý nápad, na kterém stojí Tma a Blackout. Má svoje opodstatnění a racionální rozměry.

Především upozorňuje, že naše společnost a v jejím rámci naše individuální osudy jsou úzce závislé na bezchybném chodu technologií, a pokud by technika přestala sloužit jak jsme zvyklí, můžeme se civilizačně ocitnout někde úplně jinde. A dále: hierarchie moci ve společnosti je taky závislá na chodu technologií. Jakmile by technologie přestaly fungovat, ke slovu by se dostaly docela jiné vlastnosti, než schopnost žvanit před televizní kamerou, což je klíč k úspěchu pánů a dam, které ze zvyku a setrvačnosti nazýváme politiky. Nastala by epocha násilí, kde by se uplatňovala bezohlednost a fyzická síla a přirozeně že i krutá moc – na to jsem upozorňoval ve Tmě. Honza připojil ještě další aspekty. Jde o schopnost organizovat skupiny, orientovat se ve zmatku a vtiskávat mu řád a využívat zbytkových technologií. V tom je originalita pohledu Blackoutu na dané téma. Třeba jsou ještě jiná hlediska, která je možno posoudit a na půdě sci-fi příběhu modelovat. Taky by bylo možno vymýšlet skutečně to, co by bylo „po tom“, po Tmě a Blackoutu, i tady je volné pole. Nezbývá, než zamyslet se nad problémem a začít psát. Budeme vám s Honzou držet palce, aby se vám to podařilo

Ondřej Aston Neff

Jan Kovanic - Blackout, vyd. Grada Publishing, Praha 1999, obálka Matouš Přikryl, 224 stran