28.3.2024 | Svátek má Soňa


BIOPALIVA: Všelék, nebo jed?

6.6.2007

Na začátku května Poslanecká sněmovna svým souhlasem posvětila start nového a velkého byznysu u nás – biopaliv. Zákon ještě musí schválit Senát a podepsat prezident, a od září se do pohonných hmot začne přimíchávat 2% biologického aditiva (metylester z řepky olejné do nafty a biolíh do benzínu). Od ledna 2009 se tento podíl má zvýšit na 4,5% a o rok později až na 5,75%. V současnosti se biopaliva u nás podílí na spotřebě asi z 0,2%, v sousedním Německu je to asi 3,5%.

Užití biopaliv prosazují vlády (obecně celá západní Evropa a Severní Amerika) i ekologické organizace a považují ho za krok správným směrem. Jejich zavádění má být v mnoha směrech zázračným lékem, který sníží závislost na ropě, podpoří zemědělce a v neposlední řadě pomůže v boji proti globálnímu oteplování. Bohužel u nás polemika o kladech a záporech biopaliv příliš neproběhla a celá diskuze se převážně stáčela na to, jak podporovat či nepodporovat výrobce biopaliv. Alespoň dodatečně se proto pokusím přispět k diskuzi, ať víme, do čeho jdeme.

Ropné krize v 70. a 80. letech daly celosvětové ekonomice tvrdou lekci o tom, že vysoká závislost na ropě je velkou slabinou vzhledem ke zdrojům této energetické suroviny. Řada států se vydala cestou úspor, Brazílie se rozhodla nahradit ropu vlastní surovinou – etanolem vyrobeným z cukrové třtiny. V současnosti podíl biopaliv v Brazílii dosahuje necelých 17% a z hlediska celkové energetické bilance připadá na biomasu a biopaliva asi 27%. Tyto výsledky v kombinaci s rostoucí cenou ropy udělaly z „brazilské cesty“ inspiraci pro řadu zemí. Ty, včetně USA a EU, uzavírají s Brazílií strategická partnerství. Švédsko před dvěma roky vyhlásilo ambiciózní cíl, že do roku 2020 se stane plně nezávislým na ropě. EU plánuje do roku 2020 zvýšit podíl ekopaliv až na 14%.

Z hlediska snižování závislosti na ropě je vliv paliv vyráběných ze zemědělských plodin jednoznačný. Dováženou ropu nahrazuje biolíh vyráběný z třtiny, sóji, kukuřice nebo řepky. Pokud se však zaměříme na ekologické aspekty, ekonomickou výhodnost a dopady na zemědělství, tak výhodnost konceptu biopaliv dostává velké trhliny a celkový výsledek je minimálně smíšený.

Za prvé – biopaliva nejsou obecně uhlíkově neutrální. Zastánci biopaliv argumentují, že skleníkové plyny vzniklé spalováním biopaliv jsou menší než v případě fosilních paliv, protože jsou vyrovnány procesem fotosyntézy během pěstování. Ovšem pokud připočteme energii spotřebovanou pro výrobu hnojiv, skladování, transport a zpracování v rafinériích, mohou biopaliva nakonec být horší než fosilní paliva a výrazně přispívat k produkci CO2.

Učebnicový příklad letos řešili v Nizozemsku, kde vláda podporovala užití palmového oleje v automobilech. Palmy nejen že zpracovávají oxid uhličitý během růstu, ale jejich olej je „energetický koncentrát“, který se snadno převáží. Na první pohled tedy ideální náhražka ropy. Dodatečně ale vyšlo najevo, že v Indonésii pro palmové plantáže vysouší bažiny, přičemž se rozkládá a spaluje rašelina z bažin, a tedy i uvolňuje velké množství CO2. Užití jedné tuny palmového oleje místo ropy tedy sice sníží emise oxidu uhličitého o 3 tuny, ale během produkce se do ovzduší uvolní 33 tun CO2. Nizozemská vláda proto dotační program na dovoz palmového oleje ukončila.

Dalším ekologickým rozměrem je nezvratné ničení deštných pralesů v Brazílii a jihovýchodní Asii. Ty nahrazuje monokultura cukrové třtiny či sojových bobů. Vypalováním deštných pralesů se nejen ztrácí nenahraditelný prvek flóry a fauny, ale oslabuje se i globální schopnost absorbovat oxid uhličitý. Minimálně kvůli tomu se biopaliva stávají ekologicky výrazně spornou aktivitou.

Vedle ekologie zůstává otázkou i ekonomická výhodnost. Energetická bilance biopaliv (výstupy-vstupy) je v řadě případu záporná, tj. více energie se vynaloží na pěstování, zpracování a dopravu biopaliva než se získá jeho spálením. Tento stav samozřejmě lze udržovat pouze tak dlouho, dokud je možné deficit dotovat jinou produktivní energií. Evropská komise vyčíslila, že pěstovat rostliny na alkohol se v EU vyplácí až od momentu, kdy cena ropy přesáhne 90 dolarů za barel. Aktuální cena ropy se pohybuje kolem 65 dolarů za barel. Nadějí mají být biopaliva druhé generace, jejichž ekonomická efektivnost bude podstatně vyšší. To je ale hudba vzdálené budoucnosti, protože tyto technologie jsou teprve ve vývoji.

Největší část biopaliv se získává z oblastí, kde je jejich pěstování ekonomičtější. I díky tomu 50% produkce energetických plodin v Brazílii směřuje na export a na druhé straně Evropa velkou část svých biopaliv dováží (Švédsko až 2/3).

Fenomén biopaliv se projevuje i mimo energetický sektor, nejvíce asi potravinách. Produkce potravin se stává relativně méně výhodnou a nejúrodnější plochy se využívají na pěstování energetických plodin, které jsou navíc i dotovány. Výsledkem je rostoucí cena energetických plodin (kukuřice, sójové boby) díky rostoucí poptávce, ale i vyšší ceny potravin kvůli menší osevní ploše. Například letos jsou ve Spojených státech nejmenší osevní plochy ječmene od roku 1866, tj. od konce občanské války, a naopak „energetická“ kukuřice se pěstuje na rekordní ploše.

Lze zaznamenat rostoucí sociální pnutí uvnitř společností v chudších zemích. Cena kukuřice - díky využívaní plodiny pro výrobu etanolu - za poslední dva roky vyskočila téměř na dvojnásobek. Jídelníček chudších obyvatel Střední Ameriky, především v Mexiku, je však výrazně postaven na kukuřici. Růst ceny tak na ně logicky má tvrdý dopad.

A co všechno bude znamenat zavedení biopaliv v ČR? Pohonné hmoty jsou levnější než přidávaná biosložka, proto konečná cena pohonných hmot bude o několik desetníků vyšší. Vzhledem k volatilitě cen pohonných hmot však tento vliv bude minimální. Také technické dopady budou zanedbatelné, protože podíl biopaliv bude do 5%. Po velkém boji se nakonec rozhodlo, že výrobci ani prodejci nebudou mít žádnou daňovou výhodu. Zemědělci pěstující energetické plodiny pro biopaliva však mají nárok na zvláštní dotaci 45 eur na hektar.

Existují zatím velké obavy, zda biopaliva se kvůli daňovým únikům nestanou podobným případem jako lehké topné oleje. Biolíh se kromě přimíchávání do pohonných hmot dá využít i na výrobu alkoholických nápojů. Spotřební daň je však rozdílná a hrozí, že místo benzínu bude biolíh končit v nelegálních lihovinách. Varováním může být, že biolíh se stal kriminální kauzou už dva roky před rozjezdem projektu – lobbistické skupiny se pomocí úplatků snažily zajistit exkluzivitu pro výrobu a odbyt biolihu.

Celkové vyznění biopaliv je velmi smíšené. Původní myšlenka, že lze snížit závislost na ropě a zachovat se ekologicky, se postupně zvrhává v systém, který přestává být k přírodě šetrný a vede k bezohledné devastaci deštných pralesů. Také úvahy o podpoře drobného zemědělství se míjejí účinkem, protože zatím na tomto systému profitují hlavně velkopěstitelé a velkovýrobci. Pokud se odečtou dotace a daňové výhody, jsou biopaliva ekonomicky obvykle ztrátová. Na váze tak získávají hlasy, že hlavním důvodem biopaliv je najít nový argument pro vyšší dotace do zemědělství. I bez dotací se biopaliva mohou stát jednou z alternativ, jak snížit závislost na ropě. Bez technologické změny však efekt biopaliv bude pravděpodobně podstatně nižší, než jsou stanové politické cíle. Pokud se ale budeme v blízké budoucnosti snažit pomocí biopaliv výrazně nahradit ropu, stane se tak jedině za cenu velkých ekonomických a ekologických ztrát.

Euro, 22/2007

analytik, Atlantik FT

Petr Sklenář