Nevím, jak bychom je odtud dostali, konstatovala policejní mluvčí Veronika Hyšplerová jako přípodotek k nápadu, že technoparty v Červeném Újezdu byla v pořádku jen částečně. Mělo jít o soukromý dýchánek pro 400 lidí a přivalilo se jich o řád víc. No a když se lidi někam rozhodnou jít, nedá se jim v tom zabránit, leda – jak se říká – silovými prostředky a takový zákrok má bumerangový efekt ve státě, který si zakládá na slušnosti.

On je to tak trochu modelový příklad v souvislosti s imigranty. Jakmile se rozhodnou jít, pak tedy půjdou, a usadí se, když se rozhodnou usadit se. Dokud jich bude deset, bude to jednoduché pořízení. S tisícovkou to bude horší a s desetitisícovkou je to neřešitelný problém – dostat je odněkud.

Toto je třeba mít na vědomí dřív, než propukneme v nadšený jásot nad pošetilými nápady typu „nikdo vás sem nezval“ a „když se vám to nelíbí, táhněte“. Je smutné něco takového slyšet od ústavního činitele, který by měl mít v hlavě aspoň trochu soudnosti.

Jistě, lze povykovat „nikdo vás nezval“, ale oni stejně jdou. Je možné křičet „táhněte“, ale oni nepotáhnou. Je to povyk o to směšnější, že ti lidé ani nestojí o to, aby je sem někdo zval, protože slyšeli, že ráj je v Německu a ještě větší v Anglii, tam že nafasují dům a v něm se budou mít dobře. A za tou vidinou půjdou, ať kdo povykuje, jak chce.

Nebezpečí nehrozí ani tolik od zástupů ubožáků usilujících dostat se do vidiny ráje, jako od politických dobrodruhů, kteří se po jejich zádech vydrápou k dobrému bydlu. Reálnému, nikoli vysněnému. Takový Tomio Okamura už předvedl, co dělat s příspěvkem za volební úspěch, jehož dosáhl svým proticikánským tažením. A bude hůř, takových Okamurů se už šikuje habaděj.