23.4.2019 | Svátek má Vojtěch


BIG BEN: Toxická maskulinita je nakažlivá duševní choroba

4.4.2019

Čtenáři Playboye a podobných maskulinních publikací (a ještě mnohonásobně víc autoři, kteří do nich píší) jí trpí na kvadrát. Je, chlapi, na čase ji začít léčit, neboť z ní vznikají další choroby, nejen duševní. Jako kardiovaskulární nemoci, alkoholismus a narkomanie, předčasná smrt, deprese, výbuchy násilí a sklony k sebevraždě, čtyřnásobně vyšší než u žen. A že za to může právě ta maskulinita.

Je to tím, že gender a genderová identita (jak už víme z jiných pramenů) je „non-binární konstrukt“ a „heteronormativní domněnka“. Jejím kořenem je „maskulinitní ideologie“. Ta dává do chodu „sociální síly, které vytvářejí rigidní genderové stereotypy a tím působí osobnostní poruchy, a to už v dětech“. Její nakažlivost se šíří „maskulinitním memem“ (stereotypní myšlenkou přenášenou z mysli na mysl) a „mimeticky“ (napodobováním). „Tradiční maskulinita“ (která je počáteční inkubační fází maskulinity toxické) sestává z „maskulinitních kognicí“, což asi znamená něco jako utkvělé představy archetypálního mužného chování, jak nám je podává západní literatura od Mojžíše a Odysea po Old Shatterhanda a Ferdu Mravence. Jsou tedy západní kulturou uměle vypěstované, nikoli vrozené. Ty pak postihují „široké segmenty populace“ ve vlastnostech jako antifemininita (mužský sexismus), kult úspěšnosti, průbojnost, dobrodružnost, soutěživost, připravenost riskovat, hrdinství, sklon k násilí, stoicismus čili sebeovládání, potlačování emocí a projevů slabosti, a iluze nadřazenosti. Toto chování je ovlivněno „společenskými, kulturními a kontextovými normami“, ať už to je vlivem kamarádů, napodobováním chování rodičů a přijímáním mediálních portrétů. A je taky zdrojem válek.

Není-li vám to hned úplně srozumitelné, ještě chvilku vydržte.

Přizpůsobování se takovéto tradiční maskulinitě může „omezovat psychologický vývoj mužů, negativně ovlivňovat duševní zdraví a vytvářet konflikty související s genderovými rolemi“. Průzkumy prý ukázaly, že „chlapci mají disproporčně větší potíže s učením a chováním ve škole a muži jsou disproporčně početnější ve vězeních a mají větší sklony k násilným zločinům než ženy“.

Na toto vše přišla Americká psychologická asociace a vzala si to za hlavní námět své studie zveřejněné ve svém časopise Monitor on Psychology, z níž si zde citujeme. Je výsledkem třináctileté práce několika expertů (a nepochybně expertek) a radí psychologům, jak v léčení těchto vad u mužských pacientů postupovat. S novým feministickým heslem „patriarchát škodí i mužům“.

Než si ty jejich rady začneme studovat, pozastavme se u tohoto pozoruhodného poznatku: Vlastnosti, které jsme po celé dějiny pokládali u mužů a chlapců za samozřejmé a přirozené, jsou dnes duševními nebo přinejmenším behaviorálními vadami a příčinami zdravotních poruch. Je to objev gigantických proporcí podobný objevům dříve nevnímatelných úkazů jako elektřina, atom, radiové vlny nebo DNA. Taky je to součást psychologicko-sociologického trendu, jejž francouzský konzervativní filosof Guillaume Faye nazval „devirilizace“. Souvisí se slovem „virilita“, znamenajícím přesně to, co dnes psychologové pokládají za nemoc. Totiž mužnost.

Devirilizace čili odmužnění (pro větší srozumitelnost by se to mohlo nazvat „zženštilost“, kdyby to dnes nebylo sexisticky stereotypizující) je jeden ze symptomů – a možná jedna z příčin – dnešní krize západní civilizace. Na úrovni celoevropské je jeho hlavním projevem neúcta k vojenství a de facto odzbrojení většiny evropských zemí. Zrušení základní vojenské služby a ořezání armád na pár desítek tisíc profesionálů, kteří by početně nedokázali ubránit ani okresní město, jak řekl jeden český generál. Macronovsko-merkelovský nápad na evropskou armádu je jen další z absurdních euroutopií. Kde ty eurovojáky budou v Evropě shánět? (Ledaže tím míní armádu těch virilních „nových Evropanů“, vycvičených v ISIS a podobných konfliktech, kteří by chránili je před naštvanými Evropany typu francouzských žlutých vest?)

Bez tvrdé mužnosti dostatečně početného kontingentu mužů ochotných riskovat vlastní život za přežití rodiny, obce, národa nebo civilizace se nelze ubránit před vlnou mužů ochotných za svou kulturu umírat, zvlášť když jim jejich kultura slibuje takovouto smrtí zkratku rovnou do ráje. Civilizace umírají nejprve oslabením zevnitř, než je může zničit něco silnějšího zvenčí, psal už Oswald Spengler.

Možná nám připadá, že virilita naší civilizace je už dnes dostatečně oslabena natolik, že je snadno porazitelná. Logika a racionalita by nám tedy velela přemýšlet, jak ji učinit ubránitelnější. Třeba tím, že se v kultuře a vzdělání vrátíme ke klasickému tématu procházejícímu celou historií západní kultury, jímž je hrdinství. Místo toho se připravujeme na její další oslabování a hrdinství označíme za nemoc. K tomu nám už američtí psychologové vypracovali desatero směrnic doporučujících psychologům, jak muže ještě víc odmužňovat.

Vycházejí z premisy, „potvrzené průzkumem“, že mužnost není vlastnost přirozená, nýbrž „vykonstruovaná na základě společenských, kulturních a kontextových norem“ (to jsou ti hrdinní Mojžíšové a Odyseové).

Odhalují, že mužská moc, privilegia a sexismus ohrožují harmonii lidských vztahů, a doporučují, že je potřeba pozitivně začlenit otce do zdravých rodinných vztahů. (Kde ty zdravé rodiny najdou, když už je rozvrátili natolik, že jedna britská studie zjišťuje, že téměř polovinu mladých rodin tvoří jen matka s dítětem, a to ještě z té poloviny žen, které nezůstaly bezdětné.)

Doporučují usilovat o snížení počtu problémů, jež chlapci a muži promítají do svých činů jako agrese, násilí, zneužívání a sebevraždy, vytvářet genderově sensitivní služby a snažit se změnit instituční, kulturní a systémové problémy, které chlapce a muže postihují.

Přeloženo z pseudovědecké blábolštiny do srozumitelna, chystá se na nás nová kulturní revoluce, inženýrství lidských duší a zneschopnění mužské průbojnosti, bez níž by možná sice nebyly ty války, ale taky by nikdo nestavěl města, nevymýšlel komunikační prostředky a vědecké vynálezy a vyráběly by se nanejvýš pazourky na mamuty a hliněné misky na ořechy. Řečeno lidově, plánuje se už dávno započatá přeměna chlapů v baby, tentokrát vědecká.

Jedním z transformačních nástrojů se stává žiletka. Jestli jste se lekli, že se na vás chystá kastrace, klídek. To jen firma Gillette vytáhla do boje za „to nejlepší, čím může muž být“ (její standardní slogan) dvouminutovou reklamou, kterou už v prvním týdnu zhlédlo okolo 50 milionů vstoupenců. Zobrazuje různé ty protivnosti těch všudypřítomných neholených neotesanců a dávající za vzor menšinového „jemného“ gentlemana hladce oholeného čepelkou Gillette.

V herecky amatérském provedení zobrazuje bandu chlapů útočící na vyděšené dítě, a pak dva kluky, jak se rvou. A jejich tatíky, jak pokyvují hlavou „no jo, kluci jsou kluci“. A do toho vstupuje hlas nadějně hlásající „ale něco se přece jen změnilo“. Hnutí MeToo. A neholení chlapi se na sebe koukají do zrcadla, dávají se do holení a zatváří se laskavě. A „kupte si naše nové 17čepelkové holítko“.

Reklama způsobila poprask. Populární anglický novinář Piers Morgan (mezi mnoha stovkami mediálních osobností) ji označil za „útok na všechny muže“. Ironicky (připomněl reklamní agent jménem Nagy), Gillette k stereotypní toxické maskulinitě přispěla sama dlouholetým tématem, že k noblesnímu mužství vám stačí oholit se ne jen tak ledajakou žiletkou, ale konkrétně gillettekou. Její prodej v posledním desetiletí poklesl ze 70 % trhu na 54. Nějaký nový trik se vymyslet musel. Posloužila MeToo, v pravý čas.

Jenže Gillette se tím asi střelila do nohy, soudě podle reakcí žen, které mají muže rády a chtějí je mít mužné. Navíc autoři reklamy úplně zapomněli, že i ony se holí, i kdy ne zrovna na tváři. Takže zobrazovat ženy napřed neholené a pak holené by asi nemělo stejný účinek jako ty chlapské ksichty. Tady by si asi museli vymyslet nějakou „toxickou femininitu“.

Ta že taky existuje? Jakpak ne. O ní příště.

Převzato z Playboye.

Kurasovy knihy jsou k dostání ZDE.



Diskuse


J. Lukavsky
19:37
4.4.2019

M. Kalivoda
18:36
4.4.2019

J. Vintr
19:31
4.4.2019

J. Kanioková
18:09
4.4.2019

J. Kanioková
18:38
4.4.2019

V. Braun
21:34
4.4.2019

O. Kratky
16:10
5.4.2019

J. Pokoutný
17:29
4.4.2019

A. Osvaldová
16:29
4.4.2019

M. Krátký
15:34
4.4.2019

K. Salajka
12:31
4.4.2019

J. Vintr
13:21
4.4.2019

J. Vintr
12:25
4.4.2019

V. Braun
10:47
4.4.2019

A. Alda
10:40
4.4.2019

J. Jurax
18:56
4.4.2019

F. Navr8til
9:48
4.4.2019

J. Lepka
10:20
4.4.2019

M. Prokop
10:27
4.4.2019

Š. Hašek
10:33
4.4.2019

J. Lepka
21:21
4.4.2019

F. Navr8til
10:38
4.4.2019

Š. Hašek
10:59
4.4.2019

J. Lepka
21:40
4.4.2019

P. Princ
11:19
4.4.2019

J. Vintr
13:13
4.4.2019

P. Zinga
9:42
4.4.2019

V. Braun
9:52
4.4.2019

J. Lepka
10:24
4.4.2019

V. Braun
10:54
4.4.2019

A. Osvaldová
16:50
4.4.2019

V. Braun
20:31
4.4.2019

F. Švec
19:14
7.4.2019

J. Lepka
21:43
4.4.2019

I. Schlägel
8:57
4.4.2019

J. Lepka
10:28
4.4.2019

Š. Hašek
11:03
4.4.2019

V. Student
8:46
4.4.2019

R. Langer
10:15
4.4.2019

V. Student
11:46
4.4.2019

R. Langer
14:31
4.4.2019

J. Poživil
7:47
4.4.2019

P. Dvořák
7:54
4.4.2019

J. Poživil
8:23
4.4.2019

P. Lenc
9:33
4.4.2019

počet příspěvků: 87, poslední 7.4.2019 07:14









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.