České voličstvo trpí rozpolcenou osobností. Což neznamená, že jedna jeho polovina volí tak a druhá jinak. To je normální demokracie. Znamená to, že tři čtvrtiny v průzkumech hlásají jedno a pak jdou volit druhé. A to vypadá na duševní poruchu.

Srovnejme si to s jinými. Tři čtvrtiny Maďarů se v průzkumech vysloví proti imigraci a eurobyrokracii a pak si zvolí tříčtvrtinovou protiimigrační a eurokritickou vládu. Pětapadesát procent Rakušanů se v průzkumech vysloví proti imigraci a eurobyrokracii a pak si zvolí pětapadesátiprocentní protiimigrační eurokritickou vládu. Dokonce i ti věčně rozhádaní Italové po šedesátipocentním protiimigračním eurokritickém průzkumu zvolí šedesátiprocentní protiimigrační eurokritickou vládu, i když složenou ze dvou extrémů, které se jinak nedokážou dohodnout téměř na ničem jiném.

Češi se v průzkumech ujišťují osmdesátiprocentním protiimigračním a eurokritickým trendem a pak jich deset procent jde volit jedinou stranu, která má protiimigraci a eurokritiku v programu. Kam se těch ostatních sedmdesát procent podělo? Čím je ta desetiprocetní strana nedokázala získat, když je měla téměř naservírované na stříbrném tácu? Čeho se najednou při odevzdávání lístků lekli, že volili z devadesáti procent euroukázněný a migračně lhostejný parlament, který půl roku nedokáže sestavit fungující vládu?

Klade si někdo takovéto otázky? Dělá si někdo průzkum, který by to vysvětlil? Nebo by bylo rozumnější sestavit úřednickou vládu odborníků, nejraději psychiatrů?