Obamovy osobní údaje jsou již delší dobu předmětem spekulací a záhadných zjištění či naopak zatajení, některých logicky odvozených a pravděpodobných, jiných vyfantazírovaných, včetně dohadů, že je nějakým exekutivním příkazem dal ztajnit a zapečetit.

Obamovo údajné studium na Columbia University údajně nedokázal z žádného záznamu potvrdit vedoucí katedry politologie, jejímž měl Obama být absolventem, ani žádný ze studentů jeho údajného ročníku. Pár lidí si pamatovalo, že dřívější Obamovy webstránky uváděly místo jeho narození Keňu. Jeho oficiální záznam absolventů Harvardu z roku 1991 uváděl „narozen v Keňi, vyrůstal v Indonésii a na Hawaii“. Totéž tvrdila v jeho oficiálním životopisu jeho literární agentura a nakladatel jeho knížky. To by ho samozřejmě na prezidentství diskvalifikovalo, neboť podle ústavy musí prezident být rodilý Američan. Od jeho kandidatury se však uvádí místo jeho narození jako Honolulu, Hawaii.

Nikdo s oficiálním pověřením se nad touto diskrepancí nepozastavil, tím méně že by se Obamy zeptal, která z těch dvou verzí je pravdivá. Neoficiálně, ale zato mediálně, mu tu otázku položil mimo jiné tehdy ještě nepolitik a pouhý realitní byznysman a televizní moderátor Donald Trump.

Honolulu jako místo narození také uvedla internetová kopie rodného listu, kterou na umlčení pochybovačů v roce 2011 umístil Bílý dům na svých stránkách. Papírový originál nebyl k dispozici, soudy ani média jej nevyžadovaly, pokládaly věc za uzavřenou a prezidentské právo za potvrzeno. Šťouralové nacházející na certifikátu řadu nesrovnalostí byli médii osočování z rasismu a paranoidního konspiracionismu. Divili se třeba nad absencí obvyklého embossovaného (do papíru vtlačeného místo tištěného, ale i v kopii viditelného) razítka. A nad jedním kouskem tisku, jehož typ v roce 1961 neexistoval.

Obamova právnička Alexandra Hill připustila, že jeho internetový certifikát by mohl být padělek, ale bizarně dodala, že by nemohl být právně použitelný u soudu jako důkaz, že Obama se nenarodil v USA, právě proto, že je to padělek. A ujistila, ještě bizarněji, že „aby Obama mohl být prezidentským kandidátem, nepotřebuje dokazovat žádné svoje právní kvalifikace, stačí mu jeho popularita“.

Tohle všechno plus odmítání soudů a ministerstev Obamův certifikát prověřit nakrklo šerifa Joe Arpaia z Maricopa County ve státě Arizona. A aby se konečně případem zabývala oficiální právní instituce, zahájil vyšetřování úřední sám. Přizval si na to dvacítku forensních expertů amerických i evropských, založil s nimi jako ve správném arizonském westernu Cold Case Possy – česky nejspíš „stíhací četu nejasného případu“ a nechal je makat. Taky nechal jejího velitele jménem Mike Zullo veřejně vyprávět, že účelem šetření je prezidenta od veškerých nařčení očistit a že jde čistě jen o pravost certifikátu, nikoli určení místa prezidentova narození.

Pět let se jakoby moc nedělo, stíhací četa sice už některé důkazy zfalšování měla a sdělila je státním úřadům a médiím, ale nikdo nezahájil státní vyšetřování, žádné mainstreamové médium se po takové senzační story nepídilo, tu a tam se kusé, ale stále ještě právně ne zcela neprůstřelné informace objevovaly na internetu.

Mezitím vyplavaly na povrch různé další lahůdky. Prostřednictvím britských a keňských agentů se nalezla kopie Obamova křestního listu z Mombasy – zda pravá, se neověřovalo. Jeho babička se v jednom interview prořekla, že se narodil v Keni a odjel na Hawaii jako nemluvně s rodiči. Našel se záznam ze školního rejstříku ze školy v Indonézii, kde byl Obama registrován pod jménem svého otčíma a adoptivního otce s příjmením Soetoro, jako žák muslimského vyznání. A někdo někde vyhrabal údajný záznam jeho stipendia coby „zahraničního studenta“ na indonéského občanství an americké univerzitě. Nemocnice v Honolulu neposkytly žádný papírový originál Obamova certifikátu, ani žádný jiný záznam jeho narození. Honolulské úřady prý arizonské stíhací četě vyhrožovaly. Někdo si všiml, že číslo jeho průkazu sociálního zabezpečení odpovídalo státu, v němž nikdy nežil.

Vše dohromady však stále ještě netvořilo neprůstřelnou žalobu. Šerifova arizonská stíhací četa proto potřebovala ještě mimo veškerou pochybnost prokázat, jak byl internetový falsifikát vyroben. Po celou dobu vyšetřování jí fandil, veřejně podporoval a Obamu popichoval Donald Trump. Ten pak nečekaně zvítězil v republikánských prezidentských primárkách a v září 2016 oznámil, že ho Obamův certifikát nezajímá a přestává se jím zabývat.

„Prezident Obama se narodil v USA a tečka,“ řekl doslova.

Obamovi zjevně spadl kámen se srdce, jak sděloval na schůzi Nadace černošských kongresmanů:

„Nevím, jak vy, ale já jsem si oddychl, že celá ta aféra s narozením skončila. Teda, ISIL, Severní Korea, chudoba, klimatické změny, to všecko mě trápilo míň než platnost mého rodného listu.“

Už se zdálo, že to zase vyšumí, nebýt výsledku mravenčí práce, kterou mezitím několik let šerifova četa prováděla. Totiž prohledávání honolulské matriky a porovnávání rodných listů s daty narození ve stejném období jako Obamův certifikát. Nález, s nímž vyšli na tiskovou konferenci 15. prosince, by měl být nejsenzačnějším úlovkem roku. Ještě týden po konferenci zůstával nezveřejněn mimo internetová média, kromě USA Today.

Výrobci Obamova internetového rodného listu, podle šerifovy stíhací čety, digitálně překopírovali devět bezpečně identifikovatelných rubrik z rodného listu s hawaiiským jménem Joanna Ah ́Nee, včetně ručně razítkovaných a psaných dat, přesunutých ve stejném sklonu a úhlu. Dvacítka digitálních expertů, včetně 18 evropských, přidala svědectví, že Obamův certifikát je padělek. Důkazy s žádostí o zahájení trestního stíhání předal šerif Arpaio Kongresu.

Kongres bude muset rozhodnout, zda z toho udělá jen arizonskou kovbojku nebo zda podle ústavy vyzve Ministerstvo spravedlnosti a FBI, aby zahájily trestní řízení. Nový prezident má navíc ústavní povinnost jim to přikázat. Spolupachatelů trestného činu by mohly být stovky. Kdo padělek vyrobil a na čí rozkaz. Kdo ve vedení Demokratické strany schválil Obamovu kandidaturu bez přezkoumání diskrepancí v údajích jeho narození. Kdo na vysokých místech právních institucí zabraňoval vyšetřování. Kdo v médiích o tomto činu věděl, nebo měl na něj podezření, a nekonal investigativní povinnost.

Na sklonku roku 2016 se schyluje k ústavní krizi, která by mohla negovat celých 8 let Obamova prezidentství a zneplatnit všechny jím podepsané zákony, exekutivní příkazy a mezinárodní smlouvy. Nobelova cena míru zase jednou ze sebe udělala osla. Po Arafatovi a Al Goreovi by to už vlastně nikoho moc nepřekvapilo.

Jenže Obama pokračuje v suverénním vládnutí, jako by nikdy nemusel nikomu prezidentství předat. Horempádem vydává stovky takzavných midnight laws čili „půlnočních zákonů“, jak Američané říkají zákonům vydaným v těch dvou měsících mezi zvolením nového prezidenta a předáním úřadu. Nejdramatičtější z nich podepsal den před Vánocemi a nazval jej Countering Foreign Propaganda and Disinformation Act 2016, čili Zákon na potírání zahraniční propagandy a dezinformací. Ten dává do chodu „celovládní přístup bez byrokratických restrikcí na potírání zahraniční dezinformace a manipulace, analýzu údajů a rozvíjení a šíření narativ založených na faktech a protiútok na nestoudnou propagandu“.

Senátor Rob Postman, který jej Kongresu před několika měsíci přednesl, si na jeho schválení pochutnal takto:

„Dnes USA podnikly kritický krok v boji proti zahraničním propagandistickým a dezinformačním operacím, které proti nám vedou naši nepřátelé v zahraničí. Používání propagandy na podkopání demokracie dosáhlo rekordní nechutnosti. Ale my teď máme sílu tuto hrozbu konfrontovat tváří v tvář a dostávat do světa pravdu. A můžeme zahájit protiútok tím, že budeme odhalovat falešná narativa“.

„Nepřátelé v zahraničí“, to je „Kreml, který na propagandu vydává velké prostředky“, nenechal senátor nikoho na pochybách. Vždyť, pravda, i toho Trumpa dostala do prezidentského úřadu jen ta ruská propaganda a desinformace.

A na ty nepřátele domácí, kteří by chtěli šířit „falešné zprávy propagandy ze zahraničí“, si vláda může zatraceně posvítit „posílením autority, zdrojů a mandátu instituce zvané The Global Engagement Centre, která bude „rozvíjet, integrovat a synchronizovat celovládní iniciativy na odhalování a potírání zahraničních dezinformačních operací našich nepřátel a proaktivně předkládat narativa založená na faktech a podporující zájmy USA a jejich spojenců“.

Jestli to pamětníkům připomíná jazyk studené války, připomeňme si jen, z které světové strany přichází tentokrát. A modleme se za šerifa Arpaia a jeho stíhací četu, aby nakonec neskončili v teplákách za šíření nepřátelských zahraničních dezinformací.