Věděli jste, že váš šulínek působí klimatické změny? Netrapte se, já jsem to taky donedávna nevěděl. Než jsem se to dočetl v studii dvou amerických vědců jmény Jamie Lindsay a Peter Boyle pro seriózní časopis Cogent Social Sciences (Věrohodné sociální vědy) v článku nadepsaném „Konceptuální penis jako sociální konstrukt“.

Toto senzační a kontroverzní téma rozjíždějí tímto úvodem:

„Anatomické penisy možná existují, ale neboť preoperativní transgenderové ženy mají anatomické penisy také, mužství penisu je nekoheretní konstrukt. My argumentujeme, že konceptuální penis je lépe chápán ne jako anatomický orgán, nýbrž jako sociální konstrukt izomorfický k performativní toxické maskulinitě. Detailní poststrukturalistickou diskursivní kritikou a příkladem klimatické změny tato studie bere v potaz převažující a škodlivý sociální náznak, že penisy jsou nejlépe chápány jako mužský pohlavní orgán a přiděluje mu vhodnější roli určitého typu výkonu maskulinity.“

Pro případ, že by vám to hned na první přečtení nebylo dost jasné, čtěte dál:

„Androcentrické vědecké a metavědecké důkazy, že penis je mužský reproduktivní orgán, jsou pokládány za přesvědčivé a celkem vzato nekontroversní. Je pravda, že téměř všechny osoby mužského genderu, které byly mužské i při narození, mají genitální orgán, který kromě jiných účelů také obsahuje dráhu na převod spermat při kopulaci. Tento orgán je obvykle identifikován jako penis a pro mnohé osoby „mužské“ plní úlohu reproduktivního orgánu. Jsou však známy mnohé případy osob s penisem, které nereprodukují, včetně těch, kdo utrpěli zranění, nedokážou získat partnerku, nebo nemají zájem na produkci potomků, jsou lékařsky neplodní nebo se identifikují jako asexuální. Ač tyto případy mohou být stále identikovány jako „mužské“, bylo by rozhodně chybné identifikovat jejich penisy jako reproduktivní orgány.“

Studie dále připomíná, že penisy mají i mnohé ženy. Specificky „předoperativní transgenderové ženy ale chromozomální muži, kteří si zvolili být identifikováni jako toužící po transformaci.“

Co tedy vlastně je ten konceptuální penis? „Operativní reprezentace penisu ve společnosti, jak je vyjádřena různými performativními akty a prohlášeními penisu se týkajícími“.

Aha. Jak tedy to konceptuálno vzniká?

Konceptualizace je „nejlepší způsob, jak penisu porozumět v kontextu vědění, že penis jako mužský anatomický orgán trpí typickými androcentrickými a metavědeckými limitacemi a omyly, neboť je jednak příliš reduktivní v tom, že se mu nedaří plně representovat vlastnění penisu jako lidské zkušenosti, jednak nekoherentní, neboť penis sám má málo, ne-li nic společného s genderem“.

Už moudřejší? Moment. Do diskurzu ještě vstupují machismus a toxická hypermaskulinita, tolik napadané radikálním feminismem hnutí MeToo. Tam totiž „konceptuální penis hraje roli podmětu, předmětu i slovesa v akci“. Výsledkem této „trichotomie“ rolí je „umístění hypermaskulinních mužů dovnitř i vně diskursu“ s dynamikou „performativní exprese agresivní mužské pýchy“ a „hegemonické mužské silácké dynamiky prostřednictvím penisu“.

A jsme u těch klimatických změn. V těch jako v ničem jiném se nejzřetelněji projevuje „problematická isomorfická identifikace s konceptuálním penisem“. Klimatické změny jsou ze všeho nejvíc poháněny „určitými škodlivými tématy hypermaskulinity, které se dají nejlíp chápat prostřednictvím dominantního plundrujícího přístupu ke klimatické ekologii ztotožnitelného s konceptuálním penisem“. Ten svou „dynamikou patriarchální moci udržuje současné kapitalistické struktury“, jejichž spojitost „hypermaskulinní dominance vědeckých, politický a ekonomických diskursů“ a „destruktivního neudržitelného hegemonicky mužského přístupu“ působí „nenapravitelné škody našemu ekosystému“.

Tady už i vás možná napadne, jestli si z vás po celých sedm stránek vědecké studie nedělá někdo srandu.

Hádáte správně. Nic takového však nenapadlo redakci časopisu, který celou studii otiskl s několik málo opravami překlepů a interpunkce a odkazů na slovutná vědecká jména. A potvrdil autorům podezření, že zakuklíte-li cokoli do poznatelně postmodernisticky levicové terminologie, otisknou vám kdejaký blábol. Zvlášť když si autoři dali záležet, aby byl naprosto nesrozumitelný a nesděloval žádná fakta. Stačila levicově feministická rétorika.

„Po dopsání jsme to po sobě ještě pečlivě četli a opravovali, aby to nesdělovalo nic, co by dávalo smysl, a aby ani jeden z nás nepoznal, o čem to je.“

Netrklo to ani čtenáře, než to oba vědci provalili na veřejnost a z „Věrohodných sociálních věd“ udělaly osla. Ty zareagovaly tím, že článek seriózně z internetové verze stáhly. Ani tu srandu si ze sebe nedokázaly udělat.

Ale teď něco seriózního. Něco nejen genitálního, ale i geniálního. Chytrý kondom. Chytrý v tom, že při sexu snímá ze šulínka údaje a sděluje vám do počítače nebo smartphonu, zda jste pašáci nebo babráci. On to vlastně ani není kondom, spíš taková malá pneumatika. Elastický kroužek. Penis vám nekryje, jen objímá. Před ejakulací a oplodněním vaši partnerku neochrání. Takže by se mu vlastně ani striktně řečeno nemělo říkat kondom. Ale říká. Oficiálně se jmenuje „i.Con“. Název ne úplně nejúčinnější, neboť anglické slůvko con znamená švindl. Trochu matoucí i pro francouzský trh, kde con znamená lidově orgán ženský, takže by mohl budit dojem, že patří do výbavy dámské. Na styl francouzského marketingu si ještě chvilku počkáme. Ale nejúčinnější a nejbezpečnější pro oba trhy by bylo přidat „d“ na „i.Cond.“ Asi jim to ještě poradím. Pamatujeme přece, jak v Latinské Americe zkrachoval automobil zvaný Nova, jen proto, že to španělsky znamená „nejezdí“. Nebo si představme, jak by v českých volbách asi dopadlo hnutí ANO, kdyby se jmenovalo NE.

Anglický propagační slogan popisuje kondom jako „revoluční nasaditelnou techniku do ložnice“. Kondom revolucionář. Nasazuje se až ke kořeni, takže možná i vylepšuje partnerčin zážitek, jak doléhá na celé vnější vaginální obroubí a klitoridální výčnělek. V britských reklamních obrázcích si s tím kroužkem taky ukázkově pohrává elegantní ženská ruka, aby se mužům snadněji prodával. Zřejmě doporučení, aby jej nasazovala partnerka. Vlastně tak správně. Zda bude mít pašáka či babráka, je hlavně její starost, že. Jak říká staré moravské přísloví, „která si ho neumí postavit, si ho nezaslouží“.

Co vlastně kroužek dělá. Je vybaven senzory a nanočipy. Měří vám při koitu spalované kalorie, rychlost vstrků a výstrků, celkový počet vstrků a výstrků za jednu performanci, počet performancí v dané době, délku trvání každé performance, časové mezery mezi jednou performancí a druhou, tloušťku a tvrdost, čas výdrže a různé pozice, míru rizika pohlavní nákazy. Radí vám, kdy zpomalit, zastavit, měnit pozici. Je měkký a pružný, pasuje i na ty nejtlustší. „Krásný, elegantní, nepřekážející a lehký“, chválí ho jeho britští výrobci od firmy i.Con Smart Condom. Je vodotěsný, čili nenasákne žádné koitální moky. A svítí. Zviditelňuje vám obě ohanbíčka i potmě. V Británii se už prodává za 59,99 liber.

„Je to vskutku ten příští krok nositelné technologie,“ říkají výrobci. „Přináší do ložnice extra zábavu, ale také vás varuje před pohlavní nákazou, přichycuje obvyklý kondom a zamezuje jeho sklouznutí.

Po dokončení sexuální performance si můžete zaznamenaná data přetáhnout do počítače nebo smartphonu technologií Bluetooth. Jak se vám tam ukládají pro srovnávání s performancemi předchozími a budoucími, tak se zároveň v kondomu vymazávají, aby uvolnily bajty na performanci příští.

„Jednoduché a snadné použití,“ informuje nás propagační leták. Integrovaný mikro USB kondomu jednoduše zastrčíte do zapnutého počítače, odkud se vám nabije přibližně za hodinu. Tedy nastavit zařízení musíte nejmíň hodinu před sexuální performancí. (O něco dřív, než byste brali viagru). Nabitá energie vám pak vydrží až „neuvěřitelných“ 8 hodin. Teda toho kondomu. U viagry jsou to prý snad jen hodiny 4.

Stažená data si můžete ponechávat v tajnosti a nikdo se vám do nich nemůže nabourat. Ale chcete-li, můžete je rozesílat přátelům nebo přítelkyním. Třeba i vystavit na Facebooku. Prý vám pomůže „porovnat se s jinými lidmi na světě“, sděluje reklamní brožurka. Těmi jinými „lidmi“ myslí zřejmě muže ochotné svoje měření sdělovat, abyste se mohli srovnávat a vychloubat nebo mít mindrák.

Teď už jen najít partnerku, kterou to bude bavit.

Psáno pro Playboy

Kurasovy knihy jsou k dostání ZDE.