24.7.2016 | Svátek má Kristýna






BIG BEN: Jak porazit politický islám

6.12.2012

"Novou studenou válkou" nazývá současný konflikt islámu s ostatním světem indický jaderný fyzik a ve volném čase politolog vzdělaný ve Spojených státech, Moorthy S. Muthuswamy. Ta je také podtitulem jeho studie současného džihádu Jak porazit politický islám (Defeating Political Islam). "Politický islám" je pojem, kterým dnes politologové sledující novou expanzi islámu nahrazují donedávna populárnější "islamismus". Ten se snažil být pojmenováním extrémních, agresivních a teroristických projevů islámského náboženství, čili rozlišovat mezi "extrémem" a "normálem". Nové podrobnější studie islámu však toto rozlišení pokládají za nepřesné a zavádějící a odhalují, že onen "islamistický extrémismus" je přesněji řečeno politická součást islámského náboženství, která byla vždy v islámu přítomna jako radikální totalitní ideologie a návod k dobývání a podmaňování světa. Ideologie permanentního boje nejen násilím, nýbrž i politickou lstí, propagandou a postupnou politickou, kulturní a společenskou islamizací nově osídlovaných území. Tato radikální vojensko-politická součást islámu se jmenuje džihád.

Muthuswamy má džihád v tisíciletém historickém povědomí a jeho kniha je pochopitelně bohatá na podrobnosti krutostí islámské expanse do Indie, která dnes pokračuje s novou vervou z Pákistánu i zevnitř indické muslimské komunity tvořící 15 procent obyvatel. Připomíná pětisetletou islámskou nadvládu a násilnou islamizaci, při níž byly vyvražděny desítky milionů Indů a další desítky milionů přinuceny konvertovat na islám. Dokumentuje genocidu tří milionů hinduistických Bengálců pákistánskou armádou ještě v 70. letech minulého století v tehdejším Východním Pákistánu, nynějším Bangladéši. Uvádí statisícové číslice násilím vyháněných hinduistů a buddhistů z dnešního indického Kašmíru, kde indičtí muslimové s aktivní pomocí Pákistánu provádějí etnickou čistku, aby jej mohli vyhlásit za islámské území.

Oni přesně řečeno celou Indii za islámské území pokládají, už proto, že muslimské dynastie pět set let celé Indii vládly, než je svrhla nadvláda britská. Ta na pár staletí islamizaci Indie zastavila. Vypukla však znovu post-koloniálním rozdělením a vznikem výslovně muslimského státu Pákistán, který od samého založení provádí etnickou čistku hinduistů a buddhistů, zatímco Indie dovolila muslimské menšině zůstat. Ta se od té doby zdvojnásobila díky finanční podpoře porodnosti ze Saúdské Arábie a indická muslimská menšina se stává zdrojem konfliktů a sílících politických požadavků, jimž indická vláda či vlády jednotlivých států s početnější muslimskou obcí činí ústupky, k nimž je nutí demokratická ústava. Tak třeba je stát nucen, podle zákona o náboženském pluralismu, financovat dvacet tisíc "náboženský škol" (madrás), v nichž politický islám vyučují džihádisté školení v Pákistánu a Saúdské Arábii. V Mumbaji 90 procent muslimů zamítá občanský zákoník a v praxi už uplatňuje zákony šarijá, polygamii a poloviční práva žen v občanských věcech. Indická bezpečnost ví o více než osmi stech islámských teroristických buňkách rozprostřených po celé Indii a napojených na "zahraniční podporu" – včetně výcviku v Pákistánu. Muslimové začínají ovládat státní politiku tím, že volí jako jednotný blok, zatímco hlasy ostatních Indů jsou rozptýlené mezi větší počet stran.

Akutním terčem dnešního expanzivního džihádu je vedle Indie především Izrael, který je pro muslimy "uloupeným" územím. Dalším "uloupeným" územím je Balkán, kde se politický islám úspěšně etabluje v islamizovaných částech bývalé Jugoslávie a sílí i v Bulharsku. Třetím je Španělsko, kde islám vládl sedm staletí. Ale Muthaswamy připomíná, co stále uniká západním politikům a médiím: Islám je v expanzivním válečném konfliktu na všech svých hranicích. Uvnitř svých hranic – v zemích s islámskou většinou – likviduje komunity jinověrců. Na nábožensky smíšených okrajích ozbrojeným dobýváním, vyháněním a masakry postupuje ve velkém v Africe, sporadicky na územích Filipín, Thajska a Burmy, párkrát se pokusil (a se zlou se potázal) v čínském Ujgursku, posiluje pozice v Rusku..

V druhém sledu je zbytek Evropy okupovaný osidlováním a porodností. Tam nejvíc vítězí ve Francii, kde už muslimové tvoří 12 procent obyvatel, ale novorozeňat je už 30 procent. Kontrolu nad evropskými muslimskými komunitami stále víc přebírají dobře organizovaní džihádisté školení a financovaní v islámských zemích. Evropské instituce jejich požadavkům a pohrůžkám na každém kroku ustupují "v zájmu veřejného míru".

Třetím terčem jsou Spojené státy, které si islám vzal za úkol "srazit na kolena a zničit jejich ekonomickou a vojenskou kapacitu". Strategicky nepromyšlený a zbrklý boj Spojených států proti terorismu je už také stál tři biliony dolarů a tisíce životů a naivita amerických politiků umožňuje pronikání islámských zájmů do samého nitra americké politiky.

Ve většině džihádských tažení Muthuswamy odhaluje financování a ideologickou inspiraci ze Saúdské Arábie, která je spolu s Íránem a Pákistánem "osou džihádu". Americká politika riskuje světovou katastrofu tím, že Saúdskou Arábii a Pákistán dodnes sebeklamně pokládá za spojence a Írán toleruje. Všechny tři jsou hlavními "exportéry" džihádu do ostatních islámských zemí, které se jejich vlivem radikalizují a "dodávají džihádu pěšáky". V Evropě jejich vliv a finance radikalizují už zde narozenou generaci imigrantů. Vzájemné nepřátelství členů osy je jen zdánlivé, ne-li předstírané a znamená jen rozdělení sféry vlivu a terčů útoku.

Ideologii "plánovaného dobývání" identifikuje Muthuswamy už v původních islámských textech (korán a přidružené komentáře, příkazy a historky z Mohamedova života). Jejich podrobným studiem s precisností vědce, ve spolupráci s americkým matematikem Billem Warnerem, propočítává poměr veršů mírumilovných (islám se rád označuje za náboženství míru) oproti nenávistným a vražedným. Z více než 153 tisíc slov Koránu pouhé 4 tisíce doporučují laskavé chování k lidem bez rozdílu víry. To je 2,6 procenta. Ostatní jsou nenávistné až vražedné k bezvěrcům, renegátům a neposlušným. Džihádu se věnuje 75 procent záznamu Mohamedova života. Raná část koránu psaná v Mekce obsahuje 67 procent veršů proti bezvěrcům. Pozdější medinská část věnuje 51 procent jejich dobývání a podmaňování. Nikde v žádném textu není jediný verš, který by uvažoval o pěstování soužití, přátelství a spolupráce s nemuslimy. Nikde v nich není žádné prohlášení univerzální etiky podobné Desateru. Jedinou univerzální etikou je příkaz, že celý svět se musí podrobit islámu. A jedinou laskavostí k jinověrcům je svolení, že se s nimi smí zacházet slušně, pokud se podřídí islámským zákonům šarijá, které z něho dělají podřadného, ponižovaného a okrádaného občana.

Muthswamy varuje, že nezačne-li svět politickému islámu čelit, stane se expanze islámu nezvládnutelná a "nezastaví se před ničím menším než zničením civilizace, jakou známe". Tak jako zničil všechny dřívější civilizace, které okupoval. A zde autor uvádí bohaté historie předislámských kultivovaných civilizací hinduistických a buddhistických v dnešním Pákistánu a Afghánistánu a zoroastriánské v dnešním Íránu, po nichž dnes zůstávají jen občasné architektonické trosky a zmínky v historických dokumentech.

Přežití mnoha států a společností je ohroženo "prokazatelně genocidním nepřítelem, který nedodržuje žádná pravidla" a jehož myšlení dodnes západní političtí a vojenští odborníci nejsou schopni chápat. Na odvrácení celosvětové islamizace potřebujeme "vědecký pohled na zdiskreditování doktrín přikazujících věřícím vraždit bezvěrce". To znamená statistické, nikoli jen mediální či politické (a tím ideologicky zkreslené) zpracovávání údajů a informací, současných i historických. Potřebuje to přesnou identifikace a pojmenování nepřítele: konec iluzí o "mírovém náboženství" a místo nich spolehlivé informace o celosvětové expanzi agresivního totalitního a vražedného režimu. Pojmenovat státy, které džihád sponzorují a bojovat proti nim, ne jen proti abstraktnímu terorismu či islamismu. To jsou především Saúdská Arábie, Írán a Pákistán. Vzít na vědomí, že tyto země jsou s civilizovaným světem ve válce. Dokumentovat a zveřejňovat metody a statistiky islámské expanze, destrukce mezinárodního řádu, etnických čistek, politického pronikání a ovládání demokratických zemí. Důsledně právně stíhat islámské porušování zákonů demokratických zemí a nepovolovat alternativní islámské zákony. Přestat mrhat časem, prostředky a životy na boji proti abstraktnímu terorismu a nevyhratelných válkách v Iráku a Afghánistánu a zaměřit se na konkrétní státy a politická hnutí, která džihád řídí – především osu Saúdská Arábie,Írán a Pákistán, kde džihádismus pronikl do nejvyšších a nejvlivnějších vrstev státní moci. Monitorovat, pranýřovat a ostrakizovat islámské země za porušování občanských, náboženských a lidských práv svých občanů, zrušit s nimi spojenectví a naopak jednat s nimi tak, jak jednal Reagan se Sovětským svazem. Pomáhat perzekvovaným skupinám, disidentům a exulantům usilujícím o změnu totalitních režimů. Posílit koordinaci a spolupráci s nejakutněji ohroženými zeměmi jako Indie a Izrael.

V západních demokraciích trvat na tom, že islámské totalitní doktríny nepatří do moderní civilizace, a znemožňovat jejich propagaci podobně jako propagaci nacismu. Zastavit sociální podporu a financování organizací těch částí muslimské imigrace, které odmítají a ohrožují západní principy demokracie a pluralismu. Zrušit zákonem islámské instituce, které džihád propagují a ohrožují demokracii. Konfrontovat vzdělané muslimy s fakty kontrastujícími s jejich zfanatizovanou vírou. Probudit je k vědomí, že ideologie džihádu nemůže nikdy vytvořit nic jiného než mizérii. Vyhlásit džihád, ve všech jeho formách, násilné či politické, za genocidní ideologii a zločin proti lidskosti.

Aby se vůbec kdy dala vyhrát válka proti terorismu a zachránit pluralitní civilizace, musí demokratické státy nejprve všemi prostředky neutralizovat politický islám, uzavírá Muthuswamy. Připomíná, že ve srovnání se zaostalými islámskými zeměmi k tomu technologii, výzbroj a finanční prostředky Západ s ostatními pluralitními civilizacemi jako Indie nepochybně má. Jenže najde ještě morální sílu a politickou vůli k obraně před největším celosvětovým nebezpečím naší doby, jestliže je jako nebezpečí nevnímá?

Převzato z www.ceskapozice.cz



Diskuse


V. Novák
16:58
6.12.2012

H. Lukešová
17:16
6.12.2012

M. Hoblík
10:55
6.12.2012

J. Vintr
11:18
6.12.2012

B. Veltrubský
19:22
6.12.2012

J. Vintr
10:54
6.12.2012

R. Gramblička
10:40
6.12.2012

S. Landa
18:00
6.12.2012

V. Stejskal
9:09
6.12.2012

T. Vodvářka
9:54
6.12.2012

J. Farda
10:10
6.12.2012

S. Netzer
10:17
6.12.2012

J. Farda
10:20
6.12.2012

S. Landa
10:32
6.12.2012

R. Gramblička
10:32
6.12.2012

H. Lukešová
10:59
6.12.2012

R. Gramblička
10:41
6.12.2012

S. Netzer
10:50
6.12.2012

T. Vodvářka
11:02
6.12.2012

H. Lukešová
11:10
6.12.2012

T. Vodvářka
11:20
6.12.2012

H. Lukešová
11:27
6.12.2012

T. Kočí
11:42
6.12.2012

H. Lukešová
10:56
6.12.2012

S. Landa
18:09
6.12.2012

H. Lukešová
18:26
6.12.2012

M. Martin
11:57
6.12.2012

J. Boleslav
13:34
6.12.2012

J. Farda
14:34
6.12.2012

V. Stejskal
14:40
6.12.2012

S. Landa
18:03
6.12.2012

H. Lukešová
18:29
6.12.2012

D. Polanský
8:34
6.12.2012

J. Poláček
12:30
6.12.2012

J. Boleslav
15:20
6.12.2012

V. Němec
8:10
6.12.2012

J. Fleiszner
8:04
6.12.2012

J. Poláček
8:32
6.12.2012

Š. Šafránek
11:29
6.12.2012

J. Rybenský
12:14
6.12.2012

J. Poláček
12:20
6.12.2012

J. Kanioková
18:34
6.12.2012

Š. Šafránek
19:44
6.12.2012

H. Grúbr
6:44
6.12.2012

P. Maleček
5:31
6.12.2012

T. Vodvářka
6:21
6.12.2012

P. Pavlovský
3:28
6.12.2012

S. Landa
18:13
6.12.2012

O. Roldán
23:17
6.12.2012

J. Vintr
0:36
6.12.2012

počet příspěvků: 78, poslední 7.12.2012 12:59









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.