19.3.2024 | Svátek má Josef


BEZPEČNOST: Vnutí nám teroristé svoji hru?

19.11.2015

Tragický pátek třináctého v Paříži by se měl stát podnětem k důkladným reflexím, protože, jak bolestivě vidno, dosavadní hodnocení problematiky terorismu kontaminovaly různé, zejména politické vlivy a obraz reálného nepřítele je zkreslený. Protiopatření mířila špatným směrem.

Bude nutno analyzovat pozadí a souvislosti těchto teroristických útoků, stejně jako historii tohoto děsivého jevu, co k němu přispívá a co ho vůbec umožňuje. Výsledná zjištění budou muset politikům nekompromisně prezentovat například stateční ředitelé zpravodajských služeb, i kdyby to mohlo ohrozit jejich kariéry. Podepsali služební přísahu, že jsou ochotni položit i život, takže kariérní ohrožení je opravdu to nejmenší, co od nich můžeme právem vyžadovat. A na médiích a veřejném mínění bude přitlačit politiky k odpovědnosti.

O co teroristům jde

Teroristé, tedy rozhodně jejich plánovací struktury, nevzešli z řad migrantů. Naopak, můžou čerpat z důkladné znalosti mechanismů západního světa. Vědí, že čím spektakulárnější akce, tím více slávy jim média (zejména bulvární) poskytnou. Budou zveřejňovat i jejich jména a fotografie, čímž dovrší jejich „nanebevzetí“ a stanou se tak slavnými vzory pro potenciální následovníky.

Teroristé znají i stupidní mechanismy politické, takže poskytnou svými činy a následnými prohlášeními živnou půdu pro nenávistné reakce nejen některých politiků, ale i takzvaných odborníků, kteří se budou bušit v prsa jak gorilí samci a vykřikovat: Já jsem vám to říkal. Pěkně tak teroristům poslouží, neboť není nic těžkého takovéto reakce předvídat a zakalkulovat.

Tím se vrazí klín mezi obyvatelstvo místní a přistěhovalé, třeba již před několika generacemi. Tento efekt opět teroristé uvítají, protože tak se jasně vyznačí hrací pole. Domácí se semknou do odděleného šiku podobně jako přistěhovalci, kterým „hrozila“ asimilace. Tím budou „zachráněni“ jako bojové předpolí pro teroristy. Čím větší příkop mezi „domácími“ a „příchozími“ vznikne, tím bude větší napětí, které bude plodit urážky a nespravedlnosti. Více si nemohou islamističtí verbíři přát, sama Evropa jim své migranty motivačně připraví. Tedy v tom horším případě.

Jediné, co by tomu mohlo zabránit, by byla inteligentní reakce Evropy, která by si uvědomila, jaké kroky jí chtějí teroristé vnutit. Znamenalo by to reagovat podle své vůle, podle svých představ, chvílemi až nečekaně paradoxně –, ale podle svého. Nedělat vynucené tahy.

Je zpravodajský systém efektivní?

Mnoho podstatných otázek z této oblasti musí být zodpovězeno. Problémem je, že nikoliv všechny mohou být projednávány veřejně, protože by se tak poskytla teroristům cenná vodítka. Proto je dobře generovat kvalifikované otázky a doufat, že příslušní politici je pochopí, osvojí si je a budou důsledně vynucovat odpovědi na ně. Má-li evropská civilizace získat zpět trochu své ztracené jistoty, musí ovšem politici začít u sebe. Protože první otázky by neměly mířit za zpravodajské a bezpečnostní orgány, ale právě na politiky.

Platforma Vraťte nám stát před časem kvalitativně posunula laťku veřejné kontroly zpravodajského a bezpečnostního aparátu, když se v kauze Janoušek a Bém začala ptát, zda politici dostali od příslušných institucí informace – a jestli ano, co s nimi udělali. Opustili tak do té doby zavedenou představu, že je třeba hned kritizovat zpravodajský a bezpečnostní aparát.

Stejně tak i v tomto případě. Je třeba zjistit, zda zpravodajci předali exekutivě alespoň nějaké varovné podněty, nebo dokonce konkrétní informace. A jestli ano, proč exekutiva nereagovala.

Předpokládáme, že zpravodajci informace měli; je totiž těžko myslitelné, že by teroristé používali tak sofistikovaného spojení, že by jejich složitě koordinovanou akci nezachytila celý svět obepínající odposlechová síť. Otázkou ovšem je, zda zpravodajci byli schopni v těch šílených objemech dat rozpoznat příznaky chystající se teroristické akce a analyzovat souvislosti.

Související otázkou je, jak funguje vzájemná spolupráce zpravodajských služeb. Bylo by nanejvýš tragické, kdyby se zjistilo, že nastala nějaká „chyba ve sdílení dat“.

Nicméně nečekanost teroristického útoku naznačuje možnost, že exekutiva neměla na co reagovat, protože zpravodajci žádné informace neměli. To by pak vrhlo velmi temný stín na efektivitu zpravodajského systému, na jeho zaměření a formy i metody práce.

Není tajemstvím, že zpravodajské služby západního světa jsou fascinovány technickým pokrokem, a proto – k velké radosti vojenskoprůmyslového komplexu – převážnou část zpravodajských rozpočtů utápějí právě v pořizování, provozu a nekonečném vylepšováních technických prostředků získávání informací (tzv. sigint). A umění práce s agenturou (tzv. humint), tedy získávání informací od lidí, pomalu a jistě upadá.

Najdou se jistě oponenti, kteří budou zpochybňovat „všemohoucnost“ humintu, ale to bude polemika nepřípadná. Humint není všelékem. Nicméně poskytuje mnohem komplexnější zpravodajství, obohacené o názor agenta, o motivaci, o psychologické aspekty.

Přestat si lhát

Především je nutno apelovat na zpravodajskou etiku neboli slovy Miroslava Pohlreicha „zpravodajec nesmí lhát“ (rozumí se svému zaměstnavateli). Zpravodajci musejí vypracovat přesnou a věrohodnou analýzu. Vláda by si mohla vypomoci zadáním podobného úkolu akademickým pracovištím!

Vláda pak musí rozhodnout, jaký směr reakce zvolí. Přijme-li boj, nebo bude-li se snažit naopak tlumit napětí. Zpravodajské služby (protože vláda sama na to nemá aparát, kvůli tomu jsou tu právě ony) pak musejí vypracovat variantní řešení a jejich důsledky. Z nich si vláda vybere – a politici mají za úkol toto řešení obhájit vůči veřejnosti.

Hlavně je ale třeba přestat si lhát – a to i v rámci EU nebo NATO. Nejsme tu proto, abychom pomáhali maskovat něčí chyby, nebo dokonce hříchy. Politické rozhodování se musí všestranně přitvrdit včas, aby to byl krok vlastní a zvážený a vyměřený. V případě setrvávání na „usměvavých“ pozicích by totiž k tomuto posunu velmi pravděpodobně došlo vynuceně, a pak se onen posun mohl nebezpečně blížit autoritářství či dokonce totalitarismu. Doufejme jen, že s tím někdo nekalkuluje.

LN, 16.11.2015