Českou kontrarozvědku čekají personální změny. A soudy řeší hned několik interních sporů v agenturách

Zpravodajské služby procházejí dalším temným obdobím. Činnost kontrarozvědky takřka paralyzují i případy zpronevěry projednávané u soudu. Minimálně jeden útvar se téměř rozpadl a nejistotu zvyšuje i fakt, že s novou vládní garniturou přijdou rozsáhlé změny v jejich vedení.

O chystaném personálním zemětřesení se v politických i zpravodajských kuloárech mluví už delší dobu. Otevřeně hovořil například předpokládaný budoucí ministr obrany Martin Stropnický, který vyhlásil, že provětrá vojenskou agenturu, jež je po kauze Nagyová bez řádného vedení. Už bylo vytipováno a osloveno několik možných kandidátů na místa šéfů Bezpečnostní informační služby (BIS), Úřadu pro zahraniční styky a informace (civilní rozvědky) i Vojenského zpravodajství. Na výběru se podíleli mimo jiné lidé z blízkosti prezidenta Miloše Zemana.

Šetření do vlastní kapsy

Služby sužují už delší dobu úniky informací, zneužití agenturních informací pro soukromé účely a další maléry. Jednotlivě se jedná o marginální problémy, v kontextu však mají fatální dopad na činnost českých zpravodajců.

BIS aktuálně řeší únik odposlechů pražského lobbisty a podnikatele Romana Janouška. To je dobře známá věc. Soudy ale také rozplétají složitý případ podezření ze zneužívání pohonných hmot, kterého se měli dopustit příslušníci z odboru sledování. Co se vyčíslené škody týče, jde o malé částky. Jenže se kvůli nim takřka rozpadl celý odbor sledování, velmi podstatná součást služby. V průběhu vyšetřování navíc jeden z obviněných důstojníků spáchal sebevraždu, další se o ni pokusil.

Čeho se měli příslušníci BIS dopustit: podle Inspekce BIS při jízdách služebními automobily jezdili úmyslně pomalu, čímž snižovali spotřebu. Vykazovali ovšem tu tabulkovou – a rozdíl mezi předepsanou a skutečnou (výrazně nižší) si podle inspekce ponechávali.

BIS tak měla vzniknout škoda v řádech statisíců korun. Kvůli utajení kontrarozvědka nepoužívá specializované karty na nákup paliva, řidiči platí na pumpách hotově. Případ se táhne už od listopadu roku 2011. Inspektoři prověřovali vyúčtování za nákup pohonných hmot zpětně až do roku 2006. Dále jít nemohli, starší údaje byly totiž podle zákona skartovány.

Zpočátku byl případ prezentován jako "hotová věc", při projednávání u Obvodního soudu pro Prahu 4 se ukazuje, že to tak vůbec není. Bývalého příslušníka BIS Petra Poláka už soud osvobodil. "Byl zproštěn obžaloby z přečinu zpronevěry. Nebylo prokázáno, že se skutek, pro který byl obžalovaný stíhán, stal," potvrdila týdeníku Euro mluvčí Obvodního soudu v Praze 4 Libuše Jungová. Státní zástupce se odvolal a případ bude koncem ledna řešit pražský městský soud. V půlce února bude stejný soud rozhodovat v případu Jana Flaxe, jemuž za zpronevěru 86 tisíc hrozí trest od jednoho roku do pěti let. A do třetice opět soud pro Prahu 4 rozhodoval minulý čtvrtek v případu dalšího důstojníka BIS Petra S. Jeho celé jméno je redakci známo, ale s ohledem na to, že je stále příslušníkem BIS, jej nezveřejňuje. Údajně pro nedostatek důkazů soud líčení odročil. Veřejné rozpitvávání interních nešvarů může pokračovat.

Dekonspirace, ohrožení

Podobné potíže má i Vojenské zpravodajství. Kauza Nagygate, údajné sledování tehdejší manželky expremiéra Petra Nečase, je dostatečně známa. Nyní bude Ústavní soud řešit případ, kdy byl přičiněním vedení služby vyzrazen zpravodajský důstojník nasazený tajně v Bělorusku. Jeho dekonspirací bylo rozbito zpravodajské krytí téměř celé východní skupiny armádní agentury.

Tajná služba Romana Lienera původně obvinila z několikamilionové zpronevěry a vyzrazení utajovaných informací. Soud jej ale nakonec podmínečně odsoudil jen za neprokázanou pracovní investici v řádu desítek tisíc korun. Liener patřil mezi elitní agenty služby.

Nyní se Roman Liener na Vojenském zpravodajství domáhá trvalého a systémového zabezpečení ochrany života a zdraví své rodiny a písemné omluvy za odepření ochrany. "Požadavky Romana Lienera byly zamítnuty," uvedl mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek s tím, že soudy postup resortu posvětily. Koncem prosince 2012 však podal Roman Liener ústavní stížnost a případ nyní leží u Ústavního soudu. Kdy ústavní soudci v polistopadových dějinách ojedinělý spor rozhodnou, není jasné. "Řízení bylo zahájeno v den obdržení ústavní stížnosti a stále trvá – spis se doplňuje o stanoviska," uvedla mluvčí soudu Jana Pelcová. Může to trvat ještě roky.

Spor se vede o vnitřní předpis armádní zpravodajské agentury, který má jejím příslušníkům a rodinám po odchodu z aktivní služby zajistit bezpečí. Liener několikrát upozorňoval na to, že byl kontaktován lidmi, proti kterým v zahraničí pracoval. Vojenské zpravodajství podle Lienerova advokáta Petra Vališe tvrdí, že šlo o totalitní směrnici, která nemůže platit pro svou nedemokratičnost, a zároveň, že žádná taková směrnice neexistuje. Zmiňovaná směrnice podle Vališe nadále platí. "Byla i součástí trestního řízení vůči stěžovateli," uvedl v námitkách proti tvrzení Vojenského zpravodajství Vališ.

Pokud Roman Liener u Ústavního soudu neuspěje, je údajně připraven dotáhnout spor až do Štrasburku. Projednávání neochoty české tajné služby zajistit bývalému elitnímu členovi bezpečí soudem pro lidská práva už tak silně pošramocenému renomé českých tajných služeb rozhodně nepřidá.

*****************************************************************

Největší maléry českých tajných služeb

Bezpečnostní informační služba

Luxova aféra: V listopadu 1996 místopředseda vlády a předseda KDU-ČSL Josef Lux oznámil, že má informace o sledování své osoby tajnou službou. Kvůli skandálu rezignoval tehdejší ředitel BIS Stanislav Devátý. Případ byl odložen a nikdo nebyl potrestán.

Kauza Corinthia: Na přelomu března a dubna 1998 BIS čelila kritice za postup v případu prodeje sítě českých hotelů firmě s libyjským podílem, čímž mohl být porušen zákon o sankcích vůči Libyi.

Islámský terorista: Začátkem listopadu 1998 se objevila informace, že se v Česku pohyboval islámský terorista a vyvíjel aktivity související s vysíláním Rádia Svobodná Evropa. Některé z náznaků hovořily o tom, že měl připravovat atentát na Svobodnou Evropu.

Prozrazení agenti: Koncem ledna 1999 vláda oznámila, že kvůli pochybením a porušení zákona s okamžitou platností odvolala ředitele BIS Karla Vulterina. Podle některých médií byl Vulterin odvolán proto, že BIS vládě zamlčela informace o údajné přípravě atentátu na sídlo Rádia Svobodná Evropa. Podle jiné verze mělo být bezprostředním důvodem Vulterinova odvolání, že BIS nezískala iráckého konzula Džábira Sálima pro spolupráci. Do médií uniklo jména britského agenta Christophera Hurrana, musel být z mise odvolán.

Kauza Hrubant: Bývalý příslušník BIS Roman Hrubant, který měl za úkol vyšetřit úniky z tajné služby, byl obžalován z vydírání, zpronevěry, podvodu a výtržnictví. Případ se po několika měsících Hrubantova věznění ukázal jako vykonstruovaný.

Spor BIS a NBÚ: V roce 2003 vyvrcholil spor mezi Národním bezpečnostním úřadem a BIS kvůli údajné manipulaci s prověrkami. Skončili ředitel NBÚ Tomáš Kadlec i šéf BIS Jan Růžek.

Ztráta dat: V témže roce se na veřejnost dostal digitální nosič s informacemi, včetně jmen agentů a spolupracovníků. Tajná služba si nosič v tichosti údajně koupila zpět.

Janouškovy odposlechy: Z BIS unikly odposlechy lobbisty Romana Janouška z roku 2009. Část z nich se objevila v deníku Dnes a týdeníku Euro.

Vojenské zpravodajství

Ztracené dokumenty: V květnu 1998 z vozu příslušníka Vojenského obranného zpravodajství ukradl neznámý pachatel utajované dokumenty.

Šmírování ministra: Vojenská rozvědka v roce 1999 shromažďovala informace o ministru Jaroslavu Baštovi, který byl ve vládě odpovědný za tajné služby. Příslušný rozkaz měl vydat tehdejší náčelník vojenské rozvědky František Štěpánek.

Dekonspirace v opilosti: Šéf operativního oddělení plukovník Jindřich Kasal koncem roku 2001 na výjezdní poradě v Brně ztratil doklady. Prý byl opilý.

Kauza Srba: Odcházející náčelník VZS Andor Šándor v roce 2002 ostře odmítl možné spojování své služby s plánem na zavraždění novinářky Sabiny Slonkové. Z organizace nájemné vraždy byl obviněn bývalý generální sekretář ministerstva zahraničí Karel Srba, agent vojenské rozvědky s krycím jménem Salima. Srba si trest odseděl a nyní je na svobodě.

Informace na prodej?: V roce 2003 média informovala o tom, že pracovníci vojenské rozvědky si tajně kopírovali diskety a dokumenty s utajovanými údaji. Podle tehdejšího ministra obrany Jaroslava Tvrdíka objevila vyšetřovací komise v trezorech šéfů některých odborů rozvědky desítky disket a stovky zkopírovaných dokumentů s mimořádně citlivými informacemi.

Případ z Běloruska: V listopadu 2004 byl za ohrožení utajovaných skutečností, zpronevěru, podvod a neuposlechnutí rozkazu obviněn bývalý vojenský rozvědčík Roman Liener. Trestní oznámení na Lienera podala sama rozvědka.

Nagygate: Dva šéfové Vojenského zpravodajství, Ondrej Páleník, Milan Kovanda, a šéf odboru Jan Pohůnek byli obviněni, že se na popud šéfky kanceláře premiéra Jany Nagyové (dnes Nečasové) podíleli na nezákonném sledování tehdejší manželky ministerského předsedy Petra Nečase. Případ spěje k obžalobě.

Týdeník EURO 3/2014, 20.1.2014